Fiskální zodpovědnost je trochu neurčitý pojem, který však můžete potkat na každém kroku. Jak už napovídá nadpis článku, tak se dnes nebudeme snažit rozklíčovat bobtnající schodky veřejných financí nebo rozpočty fotbalových klubů v anglické Premiere League, ale v první řadě si posvítíme na Hollywood.

Právě tam po covidu rezonuje životně nutná snaha šetřit více než kdy jindy, což nám hned ze začátku potvrdí rychlý pohled na streamovací služby. Nemluvím teď o specifickém Netflixu, AppleTV+ a Prime Videu.

Podíváme se ke studiové konkurenci v podobě Disney+, Paramount Plus (u nás funguje jako spřízněný SkyShowtime), warnerovského Maxu nebo amerického Peacocku, kam servíruje obsah především studio Universal. Po startu dotyčných služeb, které se nejenom na náš trh dostaly až s velkým zpožděním, jsme sledovali velké bláznění. Vysvětlím.

Předplatitelé za každou cenu bylo heslo dne, na jehož oltář třeba šílení Warneři obětovali celý sled kinopremiér startujících v roce 2021. Jaká byla ta cena? Forbes v dubnu 2024 informoval, že Disney od začátku svého streamovacího dobrodružství přišel kvůli svému plusku o šílených 11,4 miliard dolarů! Marná snaha dohnat Netflix holt nebyla zadarmo. Až poslední dobou můžeme sledovat, že se studiové streamy poprvé dostávají do plusu.

Warneři vedení Davidem Zaslavem to se svým Maxem zvládli jako první, protože za celý rok 2023 vykázali profit 103 milionů dolarů (za minulý rok potom ze streamu trhli celkem 677 mega). Disney+ se do profitabilních vod poprvé dostal až na konci roku 2024 a výhled na letošek už je o řád pozitivnější. Co se prozatím pořád ještě ztrátového Paramountu Plus týče, tak ten se zisku poprvé dočká letos. Jedinou streamovací černou ovcí v souvislosti s nevyrovnaným hospodařením tak letos pravděpodobně zůstane Peacock.

Ten za první letošní kvartál reportoval ztrátu 215 milionů dolarů. Je to sice posun oproti situaci o rok dříve, kdy Universal (respektive telekomunikační gigant Comcast) spálil v souvislosti se streamem 639 mega, ale pořád velký špatný. Celkově se však dá říct, že streamy provozované velkými hollywoodskými studii se konečně dostávají z nejhoršího. Jak se jim to povedlo?

Především tedy díky nutnému navyšování zpočátku dumpingových cen předplatného, bolestivému licencování svých korunovačních klenotů konkurenci (ne, na Disney+ všechny marvelovky nebo pixarovky fakt nenajdete), napodobováním megaúspěšného Netflixu se zvýhodněným předplatným obsahujícím reklamy (zisky z nich na rozdíl od paběrkující „lineární" televize rostou) a konečně nepopulárnímu omezování počtu zařízení, která mohou předplatitelé využívat.

Jasně, pořád tu máme vysoké rozpočty filmů (nebojte, také se k nim dostaneme), ale pokud teď na ně na chvíli zapomeneme, tak minimálně ono šetření na streamech ukazuje konečně nějakou snahu o „zdravé“ hospodaření. Bolí to, ale musím v souvislosti s tématem pochválit Davida Zaslava, který sice podle zákulisních informací rozumí filmům jako koza petrželi, ale břímě v podobě obřího dluhu nese statečně.

Warner Media se na začátku roku 2022 spojili s Discovery a akcie molochu od té doby brousí dno. Zaslav a jeho často zavrženíhodná rozhodnutí (R.I.P. Batgirl) však minulý rok snížili dluh o 9,6 %. Pořád sice ještě zbývá umazat 40 miliard dolarů (bože) a ve vzduchu i letos visí v souvislosti s Warnery možnost dalšího spojování/prodeje/bankrotu, nicméně trend je (i díky nedávným úspěchům Minecraftu a Hříšníků) konečně trochu pozitivní.

Disney se po návratu Boba Igera navzdory četným zaškobrtnutím také hrabe z nejhoršího. Po oznámení překvapivě pozitivních hospodářských výsledků za první letošní kvartál zareagovala burza růstem o 10 %. Zajímavý výsledek, který vynikne při pohledu na kolosální propadák Sněhurky a neúspěch čtvrtého Capa v kinech. Akcionáři jsou při pohledu na chystané novinky Zootropolis 2 a Avatar 3 očividně optimisté. Co tam máme dál?

Paramounti se právě spojují se Skydance a v kuloárech se také mluví o nutném šetření, Sony je spíše PlayStation než Hollywood a konečně průšvihový Lionsgate se právě zbavuje své kabelovky a streamu STARZ. Stačí. Nechci a neumím glosovat molochy, kteří na minulých řádcích zmiňovaná studia obhospodařují. Telekomunikační giganty v čele s opatrovníkovem Universalů Comcastem holt musejí rozebrat jiní.

Uvedené příklady Disneyho a Warnerů však podle mého názoru dostatečně jasně ilustrují, že hollywoodská snaha o nějakou fiskální udržitelnost tu – po ve všech směrech zásadním milníku v podobě covidu – je. Děkuji za pozornost, diskuze je otevřená, napište do diskuze vaše oblíbené studio…

Ne, ještě ne.

Minulý víkend dávali v americké televizi Útěk z Alcatrazu s Clintem Eastwoodem, načež filmy milující americký prezident poté jenom čirou náhodou oznámil, že obávanou věznici nechá po více než 60 letech znovu otevřít. Aby toho nebylo dost, tak oranžový vůdce na svoji sociální síť napsal, že uvalí stoprocentní cla na všechny filmy vyrobené v zahraničí.

Pomiňme fakt, že v době oznámení nikdo pořádně nevěděl, co přesně další z „pozoruhodných“ Trumpových plánů znamená. Na detailech, které by se nově měly týkat i seriálových produkcí, začal tým okolo herce Jona Voighta (raději nechám bez komentáře) pracovat až po nedělním/pondělním oznámení.

Vrchní ochránce Ameriky každopádně v pondělí ráno vyděsil celý Hollywood, který už hoooodně dlouho samozřejmě funguje na globální bázi. Vysvětlujte to ale znovu poblázněnému „lídrovi svobodného světa“, jenž logickou provázanost nejenom toho filmového průmyslu bere jako bezpečnostní hrozbu pro národní zájmy. Dovolíte rychlou odbočku?

Jak už jsem naznačil na předchozích odstavcích, tak dolary z filmů, které míří do kin, nejsou pro největší hollywoodské hráče tím nejzásadnějším zdrojem příjmů. Stačí se podívat, kolik miliard k nim každý rok vyšle třeba Netflix.

Sony kvůli Netflixu (a samozřejmě i dalším solventním partnerům) ani nemá vlastní stream, protože je pro ně výhodnější vyrábět a prodávat obsah „konkurenci". Ale i ti Warneři už také dlouhé roky mažou ztráty díky podobnému „přeprodávání“. Výkladní skříní všech studií jsou však navzdory všemu filmy, které míří do kin. Ano, i dnes. 

Ty největší blockbustery mají jedinečnou schopnost už po prvních víkendových kasovních odhadech brutálně ovlivnit cenu akcií. Sněhurka s rozpočtem okolo 250 milionů dolarů sice Disneymu nakonec prodělá dobře 120–150 (!!!) mega, ale když se podíváte na miliardové zisky molochu (hádáte správně, prim hrají rentabilní zábavní parky), tak to jsou pořád vlastně drobné. Burza je však obchod s optimismem a jeden jediný propadák s Rachel Zegler byl schopen už ten první pátek v kinech poslat akcie pyšného myšáka směrem dolů o 5,4 %.

V této souvislosti se vyloženě nabízí zmínit poslední velký únik rozpočtu jednoho hollywoodského blockbusteru. Universalovský Jurský svět 3 s podtitulem Nadvláda v roce 2022 utržil po celém světě miliardu dolarů z kin a byl všeobecně považovaný za úspěch. Sice se nepovedlo vyrovnat zisky z ještě úspěšnější dvojice předchozích dílů se statečným krotitelem raptorů Chrisem Prattem, ale při pohledu na oficiálně uváděný rozpočet trojky 185 milionů dolarů pořád pecka, ne? Ne.

Nečeho se chytněte. Forbes čerstvě uvádí, že budget Nadvlády byl ve skutečnosti 465 (!!!) milionů dolarů. On byl tedy ve skutečnosti 580 mega, ale daňová vratka z Velké Británie měla činit rekordních 115 melounů. Není to mimochodem zdaleka první uniklý rozpočet, který naznačuje, jak drahé je natáčení v prestižních britských studiích.

Star Wars: Síla se probouzí vyšla Disneyho ve skutečnosti na 447 milionů dolarů. Částka je prosím pěkně už ponížená o vratku 86 milionů dolarů. Věrohodné a široce citované úniky nám jasně ukazují, že slepě věřit všem uváděným rozpočtům blockbusterů není možné. Ano, je to šokující, Hollywood nám občas zalže. Na základě drahé Británie, kde Abrams a spol. svoje Star Wars minulou dekádu natáčeli, bych však automaticky nenavyšoval úplně všechny oficiálně uváděné rozpočty o horentní sumy.

Proč vlastně tak často míří Hollywoodu se svými produkcemi do zámoří? Samozřejmě kvůli tomu, aby ušetřil. Amerika je totiž strašně drahá, což si můžeme rychle a jasně ukázat na příkladu animáků. Disneyovský Pixar už od počátku funguje v USA. Konkrétně v kalifornském Burbanku.

Do levnějších krajin outsourcuje minimum práce. Právě z toho důvodu stojí už dlouhé roky úplně každá pixarovka 200 milionů dolarů. Někam se ty náklady na drahé pracovní síly prostě rozepsat musí.

Krásný a povedený animák Rozzum v divočině přitom vyšel šetrné Universaly na 78 milionů dolarů. Jak je to možné? Většinu filmu jim totiž na podnose naservírovalo o řád levnější studio Stim, které sídlí ve francouzském Lyonu. Pokračovat bych mohl s Illumination Entertainment, které všechny ty skoro miliardové Já, padouchy a Mimoně zvládne pořídit za kilo. Hádejte dvakrát, jako roli v tom hraje jejich filiálka v Paříži.

No a když už řešíme hollywoodské produkce spoléhající na Evropu (nechtějte, abych začínal o Austrálii, díky níž vznikla poslední Planeta opic, Furiosa: Sága Šíleného Maxe, Kaskadér a další, nebo o Cameronovi s Avatary na Novém Zélandu), tak velmi rád vzpomenu na Nosferatu. Šikovné české ručičky pomohly vizi režiséra Eggerse a nejenom zasněžená Transylvánie byla jako ze žurnálu. Náklady se přitom zastavily u hranice 50 milionů dolarů. Raději ani nebudu spekulovat, kolik by ten stejný horor vyšel, kdyby se natáčelo ve Velké Británii nebo dokonce v USA.

Pevně doufám, že důvod k hrdosti zanedlouhou přinese i Balerína s Anou de Armas. Ta se na konci roku 2022 u nás také točila. Mohl bych samozřejmě pokračovat, protože třeba Amazon u nás nedávnou utratil majlant za seriály Carnival Row nebo Kolo času.

Rád bych teď napsal, že Hollywood k nám pravidelně míří kvůli umu u filmu operujících tuzemských frajerů shlukujících se v okolí Barrandova, ale pravdou samozřejmě je, že hlavní roli hrají filmové pobídky. Česko má v této souvislosti samozřejmě úplně jinak nastavené limity než ta mastná Británie.

Těžko si teď představit, jaký „shitstorm“ by u nás vyvolalo (ne)možné natáčení dalšího Jurského světa se Scarlett Johansson v Praze, když by později vyšlo najevo, že vláda vrátila Universalům dvě miliardy korun. Napadá mě pár jmen českých politiků, kteří by lacině položili rovnítko mezi dinosaury a „Fialovu drahotu“. Ale to už se samozřejmě pohybujeme v rovině fantasmagorie. Barrandov není Pinewood a Tomio se svým voličům zavděčí spíše tím, že bude popírat existenci koncentračního tábora v Letech.

Pojďme se v rychlosti znovu věnovat všeobjímajícímu Trumpovi. Snaha vrátit práci nezaměstnaným a imigranty vykořištovaným Američanům je v souvislosti s filmovým průmyslem utopie. Stejně tak myšlenka, že studia by svoje rozpočty měla komplet utrácet v USA, nikoliv v Evropě nebo Austrálii. Pokud bychom brali v potaz jenom tu stokrát zmiňovanou Velkou Británii, tak budiž.

Ta je v návaznosti na níže uvedené příklady očividně tak drahá, že ani vysoké daňové vratky nutně nemusí ospravedlnit přesun produkce směrem k Londýnu, Cardiffu (mávám Garethu Evansovi) nebo Birminghamu (Steven Spielberg právě tam v Ready Player One: Hra začíná nahrazoval americké město Columbus).

Pokud by však snad někdo chtěl říct, že přesun úplně všech hollywoodských produkcí do maximálně drahé domovské Ameriky negativně neovlivní už takhle vysoké rozpočty a v návaznosti na to i počet nových filmů/seriálů, na které i našinci intenzivně koukají, tak mu přeji hodně štěstí.

Jak celý článek ukončit? Největší hollywoodští hráči (stejně jako o měsíc dříve naprostá většina mocných amerických firem) odepisovali v souvislosti s celními plány Trumpa na burze desítky a stovky miliard dolarů. Následně se samozřejmě couvalo. Pokud vás snad budí ze spánku, že Volkswagen (respektive "naše" Škodovka) přestane do Ameriky dovážet auta, tak bych byl být vámi klidný.

Stejně tak bych se nebál, že Robert Eggers nebude mít po pozitivních zkušenostech s natáčením hororového Nosferatu možnost vrátit se do Česka s pomalu chystaným vlkodlačím Werwulfem. Klidně je možné, že dá nakonec přednost Maďarsku nebo Austrálii, ale nějaká cla v jeho rozhodnutí nebudou hrát roli, na to bych si už teď klidně vsadil.

Pohromami znovu a znovu stíhaný Hollywood je už více než sto let schopný všeho, takže bych se hodně divil, kdyby ho nějaký notorický bankrotář podruhé zvolený do čela USA zastavil. Skoro bych si i tipnul, že se u nějakého článku o bobtnajících hollywoodských rozpočtech potkáme na stránkách MovieZone i za pět let a já při té příležitosti budu citovat (možná nikdy nevyslovený) výrok Galilea Galilei: „A přece se točí“.