Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu. 

-- 

Další veselý týden v továrně na sny, která měla v posledních týdnech v pokladnách kin co oslavovat, zatímco celý svět nervózně koukal na svůj vlastní opasek. Optimismus snad Hollywoodu vydrží i po víkendu, protože Thunderbolts* jsou hnáni kupředu opatrnou chválou a půlnočkami, které je zatím sází skoro k osmdesátimilionovému domácímu otvíráku. To by bylo po Minecraftu a Sinners už třetí překvapení v řadě (tracking byl spíš 65, maximálně tedy 75 u těch největších optimistů). Tak držme sobě i Marvelu palce, protože silné značky bude studio do budoucna jednoznačně potřebovat.  

GenZ hvězdy nehvězdy

Čím se oslím můstkem dostáváme k tomu, kdo bude v těch IP blockbusterech hrát? National Research Group udělali velkou anketu u Američanů ve věku 12 až 74 let, ale nejzajímavější je samozřejmě žebříček oblíbených hvězd u “nejmladšího” (čti nejperspektivnějšího) publika, tj. GenZ. Žebříček přichází ve chvíli, kdy Havoc s Tomem Hardym na Netflixu (erkový pokus o hollywoodského Johna Woo, který skončil trochu na půl cesty po pětiletém čekání na výsledek) o prvním týdnu na sledovanosti trumfnul třísetmilionový Electric State - snímek zinženýrovaný tak, aby jeho casting (Millie Bobby Brown a Chris Pratt) přitáhnul co nejvíc diváků k obrazovkám.

Proč se tak nestalo? Kdybych to věděl, už dělám šéfa obsahu pro Netflix. Millie Bobby Brown se z toho vzpamatuje, protože už točí další Enolu Holmes a má na kontě velmi úspěšnou Damsel (a ve frontě jistě klíčovou roli v poslední sezóně Stranger Things), o Pratta taky nemusíme mít strach, ale dohromady prostě nefungovali a ukázalo se, že GenZ nestačí pouhá jména, navěšená na spíše neznámou předlohu. Oni potřebují event, buzz a často překvapivě i osvědčenou jistotu.

Jak jinak si vysvětlit, že žebříčkům stále vládnou důchodci? “Na koho byste šli do kina bez přemlouvání?” Na tuhle otázku odpovídaly tři tisíce lidí poměrně identicky napříč věkovými skupinami. Denzel Washington, Tom Cruise, Robert Downey Jr., Tom Hanks, Brad Pitt nebo Keanu Reeves. Všem hercům je přes šedesát. Z mladších tu najdeme jen Willa Smithe (56), Adama Sandlera (58) a Dwaynea Johnsona (52). Kdo je ještě mladší? Ryanu Reynoldsovi (48) už taky táhne na padesát!

V top 100 tohoto žebříčku je jen patnáct lidí pod čtyřicet, z toho pouzí dva muži (Tom Holland na 34. a Timothée Chalamet na 36. místě), z holek jste si asi už doplnili Zendayu, Anyu Taylor-Joy, Margot Robbie, Jennu Ortegu, Emmu Stone apod.

Proč špičce žebříčku vládnou stařešinové? Odpověď je v úvodu dnešního newsletteru. Poslední čtvrt století žijeme v zajetí adaptací, remaků, obrovské IP mašiny, kdy studia protáčejí osvědčené náměty a značky, na které věší herce. Vždycky je tu nějaká snaha dát nastupující hvězdičce dohromady pár projektů, co budou mít premiérou rychle za sebou, aby klíčila v myslích diváků a studio si vychovalo dlouhodobý magnet na diváky. Málokdy to však vyjde a markeťáci už nad tím dávno nemají kontrolu jako dřív, kdy se hvězdy “dělaly” v tištěných rozhovorech, televizních show a na nejrůznějších eventech. Přístup do médií se demokratizoval, největšími hvězdami jsou dnes nejrůznější kidfluenceři a pár mladých, co to zkouší v tradičních audiovizuálních oborech lape po posledních zbytcích divácké pozornosti.

V devadesátkách se chodilo do kina na Cruise, Hankse, Pitta nebo i toho Denzela. A na tom se nic nezměnilo (možná jen přirozeně zestárlo to publikum, které k obdivu ke zmíněným vychovalo i syny, dcery, vnuky a vnučky). Proto se ta jména na vrcholu nemění, protože jsou pořád aktivní (v případě Cruise nebo Reevese i v žánrech, které bývaly doménou mladších, to je i velká poklona technologiím a pokroku v kaskadérském řemesle) a žijí z dříve budované slávy, kdy bylo o dost snažší zasáhnout globální publikum. Tom Cruise o tom ví svoje, před necelými čtyřiceti lety během premiéry Top Gunu byl tím, kdo si poctivě odšlapal globální novinářské kolečko a přispěl k obřím mimoamerickým tržbám.

Dnes je ale jiná doba. A až tyhle legendy pověsí řemeslo na hřebík, vznikne v hollywoodských blockbusterech obrovská díra, kterou nepůjde zaplnit mládežníky a youtubery. Čeká nás velká žánrová revoluce, která přirozeně vyplyne z nedostatku lidských zdrojů, nikoliv z tíhy nastupujících trendů.

Max přiznává, že už nepojede na max

David Zaslav už to minule zmínil v účetní čtvrtletce, ale teď to v rozhovorech přiznává i dlouholetý šéf HBO Casey Bloys, který prošel vším od čistě kabelovkového HBO, přes Now, Go, Max a čistě Max. Jde o další ozvěnu konce “horké části streamovacích válek”, kdy se Max teď bude snažit opět o kvalitu a nikoliv o kvantitu. A jak na to ti čerchmanti přišli? Tohle vás možná potěší. Vyjeli si statistiky, z nichž vyplývá, že nejvíc lidí kouká na prestižní seriály, studiové blockbustery, nějaké ty katalogovky odjinud a na jednu, dvě reality shows.

Násilně přidaný obsah z Discovery+, který měl službu opticky nafouknout, zůstal bez povšimnutí. Všechny ty laciné a rádoby šokantní věci z TLC jsou zejména v Evropě bohorovně ignorovány, zvlášť v zemi, kde lidé budou raději koukat na CNN Prima než na opravdové CNN od Matt… Zaslava. Dokonce ani HGTV se neujalo, v zemi bydlenek se nekouká na House Hunters! David Zaslav naštěstí rozumí především řeči peněz, takže si to vyhodnotil a vrací (HBO) Max zpátky k jeho prestižním začátkům. Casey Bloys se dušuje, že tolik škody se nadělat nestihlo a HBO brand stále tvůrce přitahuje, zvlášť když on osobně se snaží, aby tzv. Max Originals byly skutečně lákadlem pro producenty i diváky.

Tudy vede cesta, jak ostatně naznačuje nejen White Lotus, ale třeba i fresh spin na procedurálky jménem Pitt. Nikdo neřešil žalobu od pozůstalosti Michaela Crichtona, všichni řešili, že je to napínák v reálném čase (doufejme, že po tomhle a Adolescence se z těch jednozáběrovek a časomíře á la 24 nestane otravný trend), má to nečekaně štědrých patnáct epizod a výrazný emoční ocas. Navíc tím Max úspěšně adresoval rostoucí hlad po starých dobrých procedurálkách. Ano, všichni teď chtějí uzavřené epizody ve stylu “case of the week”, protože kdo má stíhat sledovat navzájem zakleslé osudy hrdinů v půl tuctu seriálů napříč čtyřmi platformami?

Opakuje se situace z před pár lety, kdy byl najednou obrovský hlad po sitcomech, ale pro streamovací platformy je nikdo neuměl uspokojivě rychle a kvalitně připravit. S procedurálkami je to podobné, protože na tradičních televizních stanicích se tyto projekty připravovaly ve velkých týmech, kde juniorní scenáristé získávali zkušenosti, a pak byli průběžně povyšováni. Televize dala producentům velkorysé tři sezóny “na rozjezd” a nechávala točit i piloty zdánlivě absurdních projektů, na něž pak zkušební publikum reagovalo pozitivně, takže se probojovaly na televizní obrazovku. Na úsporných streamech nic takového není, takže postavit pak nějakou náhražku tzv. na zelené louce je skoro nemožné. Jedinou možností je najmout si ty veterány a nechat je to natočit “znovu”. I tady ovšem často platí, že podruhé do stejné ani podobné řeky nevstoupíš, takže v tomhle ohledu je Pitt obrovský úspěch a příklad hodný následování, jakkoliv po téhle klikaté stezce už moc lidí opravdu neumí chodit.

Dámský gambit u Paramountu

Jednou z toho bude moc hezká minisérie, ale aktuálně se u Paramountu spíš všichni potí, než aby sepisovali scénáře sami o sobě. Tak si to pojďme shrnout, ať nemusíte číst deset starších newsletterů. Shari Redstone (dcera Sumnera Redstonea, tj. nepo baby #1) chce prodat Paramount Davidu Ellisonovi (syn Larryho Ellisona, tj. nepo baby #2), ale protože je prezident Donald Trump (syn Freda Trumpa, tj. nepo baby #3, ale tady už trochu bruslíme) naštvaný na televizní stanici CBS, která je pod Paramountem, tak jeho šéf federální komise chystaný merger blokuje. Nepomáhá, že Larry Ellison je jeden z největších Trumpových sponzorů a kamarádů.

Shari je nervózní, protože potřebuje splatit dluhy, na které od Ellisona mladšího dostane velkorysou výslužku. Navíc se bojí, že by mohla platit penále z neuskutečněného dealu. David Ellison je nervózní tak nějak obecně, ale nejvíc nervózní jsou ve zpravodajském pořadu 60 Minutes, který je vedle procedurálek (viz výše) a Sheridanversa jednou z ozdob stanice CBS. Donald Trump nemůže pořad vystát (60 minut je jako českých 168 hodin, abych se dopustil trestuhodné zkratky - prostě investigativní pořad, co vládním politikům šlape na paty).

Bill Owens aktuálně odešel z vedení 60 minut, protože se Paramount (=Shari) začal do záležitosti vměšovat. Jinými slovy se snaží vedení nasadit novinářům náhubek, aby urovnalo spor Trumpa s redakcí (v něm prezident žaluje za banální záležitost pořad o 20 miliard dolarů, přičemž každý slušný soudce by případ okamžitě smetl ze stolu), a prošťouchlo zaseknutý merger.

Prezident samozřejmě otevřeně šéfa federální telekomunikační komise neúkoluje. Ten se dušuje, že s rozeběhnutým soudním řízením nelze akvizici schválit, případně se odvolává na jiné nesrovnalosti. Novináři si nicméně balí fidlátka, ať už to dopadne, jak to dopadne, protože pokud bude místo Shari Redstone na obsahové věci tlačit Larry Ellison, který celý obchod platí ze své kapsy, budou Trumpovým přáním ještě o parník blíž.

Žádné rozhodnutí v tomto případě nepovede k happy endu, ať už jste fanoušci filmů, seriálů nebo vyváženého zpravodajství. Pardon za ten kus politiky na závěr, ale vypadá to, že kdo bude oslavovat, že Skydance definitivně získal Paramount a studio tak zůstává na hollywoodské mapě, ten bude zároveň truchlit za kastrovanou CBS a jednu z posledních bašt nezávislé žurnalistiky.

Jednou větou…

Kolem Thunderbolts* nejsou jen samé chvalozpěvy na Marvel. Jeremy Renner v jednom rozhovoru zmínil, že odmítnul druhou sezónu Hawkeye (jednoho z nejpovedenějších MCU Disney+ seriálů), protože mu producenti nabídli poloviční plat oproti té první. Obávám se, že Hawkeye uvidíme v Avengers: Doomsday naposled…

Pětadvacetiletý kalifornský hacker se přesně před rokem naboural do interního systému Disneyho, když postnul na diskuzním fóru generátor AI memů, což byl ale ve skutečnosti trojský kůň. Myšákovi ukradl jeden terabajt citlivých dat, ale teď si za to půjde na deset let sednout do chládku. Spravedlnost v podání disneyovských právníků je zatraceně rychlá.

Pamatujete, jak jsem po Minecraftu říkal, že studia budou dělat čím dál tím větší psí kusy, aby nalákala GenZ do kin? Blumhouse v rámci akce “Halfway to Halloween” promítal některé ze svých starších filmů, včetně M3GAN, a diváky přivítal novinkou v podobě technologie Movie Mate. Během filmu si na aplikaci ve svém telefonu mohli povídat s M3GAN v podobě AI chatbota. Uf.

Poslední douška optimismu na závěr. Wick is Pain je chystaný dokument o vzniku vesmíru Johna Wicka. V podstatě takové MovieZone Live Speciál, kde jsme vždycky řešili genezi slavných hitů, akorát přímo od samotných tvůrců. Na tohle se hodně těším.