Tenkrát podruhé, 2019, r. Nicolas Bedos
Je to vlastně hezká náhoda, že herec Daniel Auteuil se vyskytnul hned v trojici právě doporučovaných filmů. Shrnu to. KarelR už na předchozích řádcích nalákal na Rozhovory s mým zahradníkem, kde má Daniel hlavní roli. Auteuil potom navíc vedlejší part v Dablérovi a já ho teď zmíním znovu. Ocitáme se v kůži postaršího Victora, který je po šedesátce (pokud mu je ve filmu 59, omlouvám se) zatrpklý umělec. Nic už ho nebaví, žena se mu odcizila, svět pro něj tak nějak stojí za ho*no a je to celé na začátku smutné. Všechno změní nabídka jisté agentury, která za tučný poplatek umí zprostředkovat cestu do minulosti.

Ne, nedoporučuji vám sci-fi. Dotyčná firma a její šéf/režisér (Guillaume Canet) prostě vlastní filmové ateliéry a když jim předem poskytnete dostatek informací, vrátí vás s pomocí kulis a komparzu zpět do doby, kterou chcete. Může to být klidně vaše oblíbená historická epocha, Victor však má skromnější přání. Vrátit se do bezstarostných „hypízáckých“ časů, kdy se poprvé bezhlavě zamiloval. Na závěr ještě dva body. První – přežijte prvních dvacet minut, kdy režisér Nicolas Bedos ještě nevytasí žádný trumf a mnohé možná trochu odradí. Druhý – Victora v pro něm vytvořeném světě uhrane herečka, kterou si zahrála herečka Doria Tillier. V okamžiku, kdy si hubatá francouzská kočka v maskérně nasadí zrzavou paruku, bude vás mít film v hrsti. Melancholická romantika/komedie rozněžní nejenom nostalgiky, kteří se slzou v oku vzpomínají, jaké to bylo tenkrát poprvé. (TedGeorge)

Kdybys jen tušil, 2020, r. Alice Wu
Realistické drama o dospívání trošku říznuté variací na Cyrana z Bergeracu a opepřené uvěřitelnými a sympaticky umírněnými hereckými výkony. Totálně nenápadný film, který se dovede dostat pod kůži, pobavit, rozesmutnět i pojmenovat velké životní pravdy. Vlastně mě docela překvapuje, že se tenhle příběh o dospívání v americkém zapadákově, první velké lásce a strachu opustit svou ulitu nechytil u diváků víc.

Ellie je šprtka a přivydělává si tím, že pro svoje tupější spolužáky píše školní eseje a domácí úkoly. Teď ji však dobrosrdečný, i když malinko natvrdlý Paul poprosil, aby mu pomohla s milostnými dopisy pro krásnou, chytrou a okouzlující Aster. Potíž je, že do Aster se zamiluje i samotná Ellie. Snadno by z toho mohla být komediální řachanda, ale Alice Wu natočila citlivé drama o dospívání, které působí uvěřitelně i proto, že inspirací jí bylo její vlastní mládí a první láska. Moc pěkné. A sakra nechápu, proč kouzelná Alexxis Lemire, u které nikoho nemůže překvapit, že se do ní zamilují oba hrdinové, nehraje víc. (MrHlad)

Příběh Alvina Straighta, 1999, r. David Lynch
Cestou necestou, polem ne polem, jede za bráškou, velkým malotraktorem. Dobře, on to není traktor, ale spíš pojízdná sekačka s přívěsem. David Lynch každopádně na konci devadesátek natočil o cestě za bráchou, jehož postihla mozková mrtvice, film. Skvělý film. Ne, nemluvíme prosím pěkně o jediném „normálním a pochopitelném“ snímku Lynche. Na mlhavé hranici mezi sny a realitou často operující režisér se do diváckých srdcí zapsal jako neuchopitelný a surreálnu holdující autor natolik silně, že mnozí možná zapomínají na Dunu nebo Sloního muže. Pokud Příběh Alvina Straighta něčím opravdu vybočuje, tak bych řekl neexhibujícím civilním uchopením, melancholickou náladou, absencí nějakého konfliktu… Laskavý a pýchy se zbavující Alvin (Richard Farnsworth se na sklonku života dočkal parádní role) prostě jednoho dne sedne do svého milovaného stroje a vydá se na dlouhou pouť za smířením.

Na cestě za bráchou potkává mnoho lidí (snad všichni jsou hodní a „normální“, co si pamatuji) a když si to situace žádá, tak kolemjdoucím nabídne nějaké hezké moudro, které vychází z jeho pestrého života. V hlavě mi utkvělo třeba setkání s cyklisty v kempu, kde se u táboráku jeden ze suverénních sportovců zeptá dědečka o holích, co je to nejhorší na stáří. Alvin se zamyslí a odpoví mu: „Nejhorší na stáří je, že si pamatujete mládí“. Inu, Straighta na rozdíl od Modrého sametu, Mulholland Drive a dalších pecek nenajdete v seznamu těch nejdůležitějších filmových děl všech dob. Pro mě osobně je však tahle opojná road movie podobně inspirativní jako výše zmiňované. Díky za všechny ty pecky, Davide! (TedGeorge)

---

Poznámka pod čarou: Hotovo. Diskuze je otevřená, tak nám napište, které tipy vás nejvíce oslovily a klidně přidejte i vlastní pohodové favority.