Propastný rozdíl, 1981, r. Michael Apted (ano, pozdější režisér bondovky Jeden svět nestačí)
Ernie Souchak (John Belushi) je chicagský novinář, jehož pravidelné sloupky hltá celé město. Svým břitkým jazykem bez bázně a hany rozkrývá korupci v nejvyšších patrech. Jednoho dne však svoje tepání do mocných přežene. Starostlivý šéfredaktor mu kvůli obavám o jeho život naordinuje reportáž o světoznámé pozorovatelce orlů Nell Porter (Blair Brown), jež žije v odlehlé chatě uprostřed Skalistých hor. Souchak po strastiplné cestě na místě brzy zjišťuje, že je pro život v extrémních horských podmínkách asi tak stejně vybavený jako váš rozkošný retrívr pro lov bizonů. Zároveň však rychle zjišťuje, že se do nezlomné horské zrzky bláznivě zamiloval.

Věčná škoda, že výjimečný Belushi nás pouhý rok po premiéře v roce 1982 opustil. Jako frajer, kterému leží u nohou velkoměsto, načež se zamiluje do divoké krásky s dalekohledem, vyloženě vládne. Film navíc naplno těží z vděčného kontrastu civilizace a nespoutané přírody, kterou tu reprezentují zasněžené vrcholky hor a dravá zvěř. Jasně, šablonovitá romantika vlastně nemá kolem a kolem čím překvapit. Kolikrát jsme totiž jenom v osmdesátých a devadesátých letech viděli suveréna z velkoměsta, který se ocitnul mimo svoji komfortní zónu a nakonec v ní našel zalíbení, protože ho okouzlila přítomná kráska. Koukám teď kromě Michaela J. Foxe v Doktoru Hollywoodovi hlavně na Belushiho spoluhráče z legendární SNL show Billa Murrayho, jenž dlouhé roky marně balil Andie MacDowell v Na Hromnice o den více. Propastný rozdíl však kromě přesně obsazené dvojky a skvělého tempa (nudit se vážně nebudete) navíc spoléhá na vděčné kulisy a takhle povedených žánrových filmů zase tolik není. Nebo jste je už všechny desetkrát viděli. (TedGeorge)

Dablér, 2006, r. Francis Veber
Co se feel-good filmů týče, tak mám pocit, že po roce 2000 Francie uspokojuje moje žánrové choutky možná ještě častěji než Hollywood. Vždyť už v minulých topkách jsem se rozplýval nad lahůdkami jako Za láskou vzhůru (Jean Dujardin tu hraje "minimaxe" – osobu minimálního vzrůstu s maximálním charismatem), sousedským oťukávaním Un peu, beacoup, aveuglément, komedií Alibi na klíč, dojemnou předlohou oscarové Cody alias Rodinkou Beliérových, za chvíli ještě jednu Francii přidám a určitě na plno kvalitek z dílny frantíků v pohodových topkách zapomínám. Dnes do bobtnajícího francouzského listu každopádně s radostí přihodím Dabléra z dílny Francise Vebera (jistě od něj budete znát minimálně Blbce k večeři a Drž hubu!). O co tady jde?

Gad Elmaeh (bokem doporučím i jeho skvělé stand-upy) nemá zrovna prestižní zaměstnání. Parkuje vozy před hotelem. Ne snad že by to byl člověk, jenž rezignoval na "kvalitnější" život, ale potřebuje peníze. Věřte mi – tito lidé si je před hotely (zvlášť luxusními) vydělají. Jednoho dne všechno změní filmová hvězda a modelka (Alice Taglioni), které Francouz parkuje vůz. Ty dva náhodou vyfotí v kompromitující pozici paparazzi a nebohý správce luxusních aut se ocitne ve vtipné spletici intrik. Nebudu to protahovat a jenom napíšu, že přesně obsazení Elmaeh a Taglioni jsou spolu boží. Vypíchnout si navíc celkově zaslouží scénář a režisérské vedení Vebera. Nejpozději u scény, kdy se dva nepravděpodobní partneři a sympaťáci spolu omylem ocitnou v posteli, mi v duchu za doporučení poděkujete. Pokud ne, tak sorry.

P.S. Před třemi lety vzniknul hollywoodský remake Neuvěřitelný přítel se Samarou Weaving. Také je docela fajn, ale vážně si dejte raději mnou doporučovaný originál. (TedGeorge)

Rozhovory s mým zahradníkem, 2007, r. Jean Becker
V roce 2007 jsem na festivalu ve Varech zažil takový ten blesk z čistého nebe. Francouzská komedie Rozhovory s mým zahradníkem zněla moc fajn a jelikož jsem v té době začal uctívat Dobrý ročník (ještě jednou promiň Karle, že jsem ti ukradnul V.I.M., pozn. Ted), řekl jsem si, že jí musím věnovat svůj čas. Čekal jsem takovou tu povznášející oddechovku, kterých jsme tehdy fasovali několik do roka.

Výsledkem ale byla naprosto famózní komedie o tom, že si vesnický zahradník a malíř z velkoměsta můžou sednout mnohem víc, než by koho kdy napadlo. Stěžejní kuriozitou je, že Rozhovory s mým zahradníkem následně nebyly nikde k sehnání a za posledních 18 let jsem nemluvil s nikým, kdo by je viděl. TedGeorge mi nicméně tvrdí, že teď už jdou sehnat (ale musíte se trochu snažit, pozn. Ted), tak berte doporučení vážně a koukejte tuhle zapadlou feel good pecku dohnat. (KarelR)

Holky bez zábran, 2023, r. Emma Seligman
Středoškolská queer variace na Klub rváčů a Prci, prci, prcičky. Nedovedu si moc představit, jak tohle Emma Seligman a Rachel Sennot zkoušely udat studiím, ale jsem rád, že se jim to povedlo. PJ a Josie jsou spolužačky, nejlepší kámošky, v kolektivu jsou podobně neoblíbené a ještě k tomu jsou obě na holky. Což na střední škole, kde je fotbal náboženství a polodementní fotbalisté bohové, může být docela náročné. Když navíc napůl omylem zraní největší hvězdu týmu a pokoušejí se z toho vylhat, vede to až k založení školního klubu rváčů jen pro holky.

Jestli vám to přijde trošku absurdní, tak vás nebudu přesvědčovat o opaku. Absurdní to je, ale to je i velká výhoda Holek bez zábran. Scénář a režie se totiž odvážně pouští do vod mnohdy šíleného humoru, nebojí se výrazné stylizace, komicky extrémního násilí a zároveň zvládá být film i sympatickým příběhem o dospívání a středoškolských trápeních. Jen to celé nekončí prozřením a smířením, nýbrž epickou řežbou na fotbalovém hřišti. Tahle komedie se nebojí jít proti proudu. A moc příjemně se na ni kouká. (MrHlad)

Největší hity, 2024, r. Ned Benson
Občas stačí zvládnout naprosté minimum – jako třeba obsadit natolik sympatickou dvojici s přirozeně skvělou chemií, že bude všechno ostatní vedlejší – a máte vyhráno. Přesně to je případ Největších hitů, sotva rok staré romantické komedie v čele s Lucy Boynton (časem si ji kromě vás zamilují i Justin H. Min a David „Superman“ Corenswet), která se pomocí hudby přesouvá v čase, aby se pokusila zvrátit smrt svého přítele. Že to zní lehce přepáleně a moc fantaskně?

Jo, ale věřte mi, že o ten koncept tady ve finále zase tolik nejde. V prvé řadě se totiž jedná o nádherně procítěnou vztahovku se skvělým soundtrackem a svižnou režií, které podlehnete už po pár vteřinách a následně filmu milerádi dovolíte, aby si s vámi a vaší tolerancí toho, čemu jste ještě ochotni věřit, a čemu už ne, náležitě pohrál. Emocionální roller-coaster, u kterého budete cítit všechno, všude a najednou. (do_Od)