MZ Live živě v Brně o vesmírných sci-fi už 12. března. A pustíme si Star Trek!verbst🫶 Nový Jork čeká!
Skvělá volba místa!
Diskuze k článku The Tutor: Recenze
příspěvky
Napsat příspěvek
Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
TOP Diskuze
61Melania: Recenze 30Princezna stokrát jinak: Recenze 24Michael: Trailer 22Youtuber zahanbil Melanii, vítězství v kinech hlásí chválený Raimiho thriller 2030 filmů, které vám v roce 2026 nesmí ujít 12Víkendový výplach #857 o Pánovi prstenů a AI 61Téma: 50 filmů před Star Wars, které musíte vidět (2/5) 9Válečné monstrum: Trailer 8Demoliční četa: Recenze 8Ďábel nosí Pradu 2: Trailer
Komentáře
- Melania: RecenzecikadaMysli si, co chceš, nehodlám si vymýšlet, abych se ti zavděčil.
Nemyslím si, že by bylo nutné vyjadřovat se při recenzi Triumfu vůle ke zločinům nacistů, ale jsem si jistý, že by nebylo potřeba si ty zločiny vymýšlet a plnit jimi celou recenzi. Pokud má být pointou, že Trump je vlastně jakože Hitler, tak bych doporučil se dozvdělat místo plivání na všechny oběti nacistů. - Melania: RecenzeGonzi"Tohle téma už se řešilo milionkrát všude a v komentářích na filmovým webu to fakt řešit nehodlám."
Píše člověk, co tu má všeho všudy za třináct let 16 komentářů, z toho jediné tři letošní tady a teď, ohledně řešení "tohodle tématu na filmovým webu"
To prostě nevymyslíš. Člověk by řekl, že si poslechne druhou stranu, nebo tak, ale ne, pokaždé to samé.
Samozřejmě chápu, že když světonázorově potřebuješ obhájit chladnokrevnou vraždu, tak to vyžaduje mentální gymnastiku olympijské úrovně, ale takhle vyhodnocovat video s incidentem od začátku, do konce, z mnoha úhlů... To už je diagnóza.
Úplně vidím, jak si touhle nelogikou vezmeš do ruky globus a řekneš: "Tady krásně vidíme, jak je země placatá." - Top 15 filmové hudby roku 2025PoluxJedničkou loňského roku je pro mě elektro pecka F1 (jako fanoušek Zimmera a jeho OST k Rush ani nemůžu jinak, navíc když jsem hlavní téma od mistra při jeho koncertní návštěvě minulý rok slyšel i naživo
), ale atmosférických/působivých hudebních doprovodů bylo loni napříč žánry požehnaně. A to jak orchestrální, tak písničkové povahy.
Pochválit musím How To Train Your Dragon (Powell opět mocně čaruje stejně jako u originálu), Weapons (výborně buduje atmosféru a dokazuje, že Cregger je šikula i v oblasti filmové hudby), Draculu (tradičně napůl rozverný a napůl ponurý Elfman), Ballad Of A Small Player (skvělá práce v ne-až-tak-skvělém filmu), Wallace & Gromit: Vengeance Most Fowl (nenáročné, ale příjemné) a stejně tak divácky náročnější kousky The Girl With The Needle (záměrně nepříjemný a místy až disharmonický), The Brutalist (minimalistický, přesto dokonale funkční), Train Dreams (tematicky skvěle dotváří náladu) a One Battle After Another (poutající pozornost záměrnou disharmonií).
Za zmínku stojí i 28 Years Later (skvěle namixované a úderné), Sirat (film zklamání, hudební mix super), trojitá palba od dvojice Reznor a Ross v podobě Queer (zdánlivě nepatřičné moderní pojetí skvěle kontrastuje se zbytkem filmu), The Gorge (nepřelomové, ovšem zcela funkční) a Tron: Ares (zdaleka nejlepší složka filmu) a jako bonbónek na závěr Red Sonja (jak nahnat totální hrdinskou epičnost alespoň zvukem, když ne obrazem).
Naopak s nevolí ukázat prstem je potřeba na Ash (nesmyslná exhibice, která irituje od začátku do konce), Highest 2 Lowest (naprostá ignorace dění v obraze), Mission: Impossible - The Final Reckoning (pouhá zaměnitelná obsahová výplň), Frankensteina (v jedné scéně funguje, v druhé vůbec ne) a Play Dirty (Silvestri si spletl žánry a servíruje film noir).