), ale spíš jakej přehnaneh gejzír z ní letěl. Jako kdyby měla v pajšlu kompresor a v krku hadici. Najednou mi přišlo, že čumím na úplně jinej film. A pak ještě ta závěrečná montáž by byla naprosto boží, kdyby tam nebyly ty záběry z novějších filmů, který pro mě byly jako kdyby mi najednou bez upozornění někdo vrazil facku. Kdyby ta montáž a jeho nadšení (tak jako když navštívil kino a uviděl diváky, jak sou u vytržení ze zvukovýho filmu) zůstalo jen v rámci tý doby (a že těch zásadních filmů už tehdá bylo dost) tak by to bylo super. Jenže tím montováním i "dnešních" filmů, aby se pak záběr zase vrátil zpátky do jeho časů se to celý rozpadlo a bylo to jako pěst na oko. Dát to do závěrečnejch titulků, neřekl bych ani hovno.V každým případě výjimečnej film, u kterýho sem rád že vzniknul.
. Tak konečně to vyšlo a Chazelle mě dostal přesně tam, kam mě zajisté plánoval "uklidit" i v případě všech svých předchozích počinů, tj. na kolena. Zatímco ani u jednoho z jeho dosavadních filmů se mu to, bohužel, nepodařilo (a spadají z mého pohledu do ranku "slušná práce, ale to je tak vše" - asi bude nutné si je po letech zase zopakovat
?), za ní v roli zkušeného hereckého veterána není o mnoho pozadu a totéž platí pro toho třetího vzadu a totiž Calvu, který ztvárnil podnikavého a učenlivého člena štábu. 
Chazelle má u mňa za ten koniec bod navyše.
