Konecne mam doma tie 4K verzie a v mnohych ohladoch je to ako pozerat tie filmy prvy krat. Neveril by som ze po 20tich rokoch si ich tak paradne uzijem "znovu". 

Společenstvo prstenu: Poprvé doma na DVD z půjčovny ale ještě s dabingem (který má první díl stále parádní). Film byl ale dlouhý a druhý den byla škola, takže jsem musel jít spát dřív (stále mě bylo jen 12) ihned po Morii. Druhý den jsem ze školy přímo běžel a oběd musel taky počkat*:D* Dvě věže: Opět doma, ale tentokrát to byl příšerný kinorip na VHS kazetě(!) s vloženými titulky se špatným kódováním*:D* Ale i tak to byla jízda! A krom toho, že Dvě věže stále považuji za nejlepší díl trilogie, tak to pro mě znamenalo ještě jeden milník - od tohoto filmu už všechny ostatní filmy jen v originálním znění*8)* Návrat krále: Konečně kino! Ale tohle završení trilogie jsem pořádně docenil až s rozšířenou verzí.  

Bylo mi 12, byl jsem na chalupe na samote s babickou, ktera pusobila, ze me nema moc rada, rozhodne to byla ticha domacnost a ja jsem zrovna zacal psat svuj prvni scenar, byla to adptace pana prstenu. Do premiery filmove trilogie bylo jeste daleko a nutno rict, ze moje byla dost verna, po prepisovani textu jsem to vzdal po dvou strankach a nedostal jsem se ani zdaleka z hobitina, ani z oslavy Bilba Pytlika. Predtim mi ty knihy daval tata, ten to moc se mnou neumel, doma moc nebyl, ale dal mi dobry knihy! Vubec se mi do toho nechtelo, ale nastesti mi dal i obrazkovou publikaci s uzasnymi malbami, ktere me na knihy nahypovali a ja je cetl jednim dechem.  Do kina jsme sli o par let pozdeji se spoluzaky z gymnazia, ackoliv to byla takova ruznoroda skupinka, pamatuji si hlavne to, jak utikame z kina a hrajem si na gimliho a ostatni spolecenstvo.

Tak u mě to bylo spuštěno tím, že jsem v PREMIERE vyhrál dva volňásky. Bylo mi relativně čerstvě třináct a zrodila se láska na celej život. Vzal jsem taťku, kterej to kdysi četl. Ve chvíli, kdy zjistil, co mi došlo, tak mi nedal pokoj a nakonec jsme vyrazili do Špalku.  No… a už od Prologu jsem byl totálně zařezanej do sedačky. Sranda s Hobitama, Velká Pardubická do Roklinky, Rada, Saruman, Caradhras, Moria (uff, to jsem řval stejně jako hobiti)… Docela hustej Lorien a totální náser na Amon Henu. Po skončení filmu si pamatuju, jak se fakt téměř nikdo nezvedl. Drtivá většina lidí seděla, utírali slzy dojetí a procesovali co právě viděli. Pamatuju si, jak vedle nás seděli starej pár (cca 75 let) a bylo na nich vidět, že na tohle čekali celej život. My dva s tátou hledali někde pod sedačkama čelisti a já hned věděl, že tohle musím vidět znovu. To co se pak strhlo na základce, kdy o tom mluvili úplně všichni, knížky se půjčovaly o přestávkách a zuřivě se debatovalo... Zažil jsem to za svůj život třikrát - Potter, LOTR, a Hvězdný války. What a time to be alive! Já měl vždycky vztah k hudbě a s tátou (bejvalým zvukařem) jsme totálně propadli geniálnosti Shoreova soundtracku. Nejprve jsem to poslouchal snad půl roku na kazetách a ve Walkmanu a pak jsem dostal DiscMana a pokračoval tam. Navíc hned druhej den jsme vyrazili do Barviče na České a koupili „původní“ vydání z MF. Vzal jsem to hopem všechno – Silmarillion, Hobita, Pána Prstenů a Nedokončený příběhy. Takže když jsem se konečně pustil do četby, hrálo mi k tomu bezchybný dílo, který si každoročně pouštím několikrát. Nakonec to dopadlo tak, že Silmarillion jsem ve svých třinácti vzdal (*:D*) a vrátil se k němu o několik let později. A pamatuju si, jak jsem byl u Společenstva strašně udivenej Bombadilem a jak mě celá ta perioda v Kraji knižně docela nudila. Ale jo, dal jsem to a i když už jsem to roky nečetl, bylo asi deset patnáct let, kdy jsem se k tomu vracel strašně rád. A když se mi později zlepšila angličtina, dal jsem to jednou komplet v originále a zpětně docenil naprosto dechberoucí překlad paní Pošustové. No a pak přišla do kin dvojka, kdy nám totálně „odpálila dekel“ už úvodní scéna s Balrogem. Pamatuju si, že jsem měl dokonce vytisknutej scénář a opravdu se to naučil nazpaměť. Vyhnání Sarumana, znělka koňáků, GLUM OMG!, Stromovous, Fangorn a poslední pochod Entů… Uff, kulminace tohodle v Helmově žlebu a konec Froda v Osgiliathu. A další geniální titulkovej song, kterej roste doteď. Návrat krále byla už jen třešnička na dortu. Do tý doby jsem to měl přečtený už několikrát a tenhle film snad drží rekord toho, kolikrát jsem byl na jednom filmu v kině (víc než jedenáct projekcí!!). Půlnočka s tátou už pak byla tradice. Plakali jsme tenkrát oba. Majáky, Faramirova jízda, geniálně zahranej Denethor, DEEEAAAAATH! a pak For Frodo. Uff. Uff. Uff. Ten konec v Šedejch přístavech už mě pak totálně dorazil a v životě už snad nikdy nepocítím při filmu to, co jsem cejtil tady. Jakožto pravověrnej milovník strategií jsem pak propadl Bitvě o Středozem, dvojce a i datadisku a stále se nám daří se několikrát do roka sejít s kamarádama na LAN party doteď. S bráchou jsme pak brutálně ujížděli na té hře co byla ke trojce. Ta byla hodně epická. Dřív, když měl kamarád sklep předělanej na domácí kino jsme dávali maratony prodlouženejch verzí dvakrát za rok (pak dvakrát maraton Hvězdnejch válek) a tyhle časy mi v paměti zůstanou navždycky. Celkově Jacksonovi vděčím za hodně. A přišlo to i v pravou chvíli, kdy jsem se do těch filmů a knížek utíkal schovat a čerpat z různě blbejch rodinnejch situací. A jo, je to láska na celej život. No, tak za mě takhle. Sorry za delší text, muselo to ven. P.S.: Sorry za odstavce, nějak se mi to nedaří ukočírovat. P.P.S.: Ještě nesmím zapomenout na CZ legendu Pár Pařmenů. To bylo v mým věku prostě geniální *:D*

Já to měl s Pánem prstenů naopak jednoduché - dostal jsem se k němu až po Sapkowskim a podobných, a relativně jednobarevné postavy, motivace atd. mě pak už tak moc nechytly. No a co se filmu týče - Jackson je jeden z mých nejméně oblíbených režisérů. Ano, zní to jak lapač na minuska, ale prostě to tak mám.

Ja som mal veľmi komplikovaný vývoj s Pánom prsteňov. Prvý krát som sa k nemu dostal, keď som pod stromček v 2003(?) dostal VHS Dvoch veží. A keďže som bez jednotky nemal vedieť ako a na čo to nadväzuje tak som si púšťal tie epický výjavy, ale nezapadalo mi to do žiadneho celku (mal som 6 rokov). Ale potom sa to zmenilo keď (tuším) Markíza vysielala Spoločenstvo. A vtedy som sa zamiloval do tej hudby, do Kraju a Gandalf bola veľmi dlho moja najobľúbenejšia postava. A to nie len kvôli súboju v Morii :D. A neskôr som to teda dohnal celé. Skutočne som ale tomu prepadol až na strednej, kdeď sme si so spolužiakmi dali maratón a to kolektívne nadšenie to povýšilo. Počas vysokej som jedného spolužiaka, ktorý to nikdy nevidel zasväcoval. A bolo to skvelé vidieť ako sa na to niekto pozerá úplne novými očami. Minimálne raz ročne táto trilógia ide v mojej obývačke *:+**:+*

Základka... Společenstvo mířilo do kin a já jsem vůbec nevěděl, o co jde. A to jsme o přestávkách mastili MtG a po škole Dračák. Spolužáci i pár učitelů o tom ale mluvilo. Tak jsem na to zašel do Slováče (s mamkou *:D*). Úvodní voiceover a já tomu totálně propadnul. Hned jsem sehnal knížky. Dočteno. Potom Hobit... Silmarillion. Do kin přišly zbylé dva díly (člověk hltal všechny novinky na theonering.net a FantasyPlanet) a byly to první filmy, na které jsem šel do kina víc než jednou. Pak jsem taky sehnal rozšířené DVD edice (pořád jsou v knihovně) a hltal to skoro každý víkend. No a rád si to pustím i teď. Ty filmy skoro nestárnou. Občas si pustím bonusy. Občas mrknu na Oscary, kde Jackson a spol. sbírají jednu sošku za druhou. Je to prostě trilogie naší generace a jedny z největších filmových zážitků obecně. Díky za fajn nostalgii *:+*

Tři fáze: První, když začíná vycházet časopis Score, kde se neustále zmiňuje jakýsi Pán prstenů. Oslovuji kamaráda jestli by mi nepůjčil knížky. "Jasně, ale doporučuji ti začít Hobitem." Stává se ze mě nerd... Druhá fáze. Ke konci devadesátek se mi náhodou do ruky dostává vypálené CD kde mezi všudypřítomným pornem leží nenápadná složka s ilustracemi ze všech Tolkienových knih.  Začínám si představovat jak by asi dílo vypadalo zfilmované... Třetí fáze. Na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech 2001 oznamuje Marek Eben v televizní reportáži, že se zde promítala předpremiéra Pána prstenů: Společenstvo prstenu a diváci jsou nadšení... O půl roku později na premiéře ze začátku nemůžu pochopit, že režisér od kterého jsem viděl jen podivnost, kde borec masakruje zombíky sekačkou, mohl natočit něco takového... 

Jedna z nich mohla být lotr.jcsoft.cz, dodnes funguje v nezměněný formě *8)*

super téma, super článek, super zavzpomínání *:)* *:+*

...já měl to štěstí, že jsem Hobita i Pána prstenů četl ještě před filmy, takže má představivost mohla pracovat na 200% a neměl jsem vše "ohnuté" filmovou optikou (lokace/herci). O Pánovi prstenů jsem se (jako o mnoha a mnoha dalších věcech) dozvěděl dávno před uvedením do kin díky muzice. Spousta mých oblíbených kapel mě přivedla k věcem, které čtu nebo se o ně zajímám do dnes. Např. o Pánovi prstenů a Tolkienovi jsem se dozvěděl v ranných '90 díky kapelám Blind Guardian a Helloween, kteří fantasy téma a Pána prstenů zhudebnili už někdy v '80 letech a ve všech rozhovorech o tom pořád kvákali, až mě to přivedlo ke knihám. Pohanské kapely mě zase přivedli k Eddě a celkově severské mytologii, která mě již nepustila. A např. death metaloví veteráni Nile mě naopak přikovali svého času k Egyptu. Ti mají texty pouze o starověkém Egyptu a jejich jeden člen je tuším přímo nějaký titulovaný borec přes tuto historii. Stejně tak např. Marduk a jejich zájem o 2. světovou válku či Ex Deo a starověký Řím. Čili Pán prstenů byl u mě známý a naštěstí jsem byl ještě nepolíben filmy a neměl jsem v hlavě představu, že Gandalf = Ian McKellen. Pro mě byl Gandalf takový, jak ho nakreslil mistr Alan Lee. Pán prstenů mě provází celý život a prakticky jednou ročně se dívám na rozšířené verze z blurayů (z ikonické edice zvané "polička", kde je i litografie a deník jistého pana Bilba). Má nejoblíbenější trilogie všech dob a nikdy tomu nebude jinak. A to mám rád i pana Pottera. Ale Pán prstenů je v mých očích úplně jiná liga. Tož tak! :-)

Knihy mockrat, filmy jsou fajn ale ne zas tolik

Společenstvo prstenu jsem viděl na počítači z 2 CD nedlouho před uvedením Dvou věží. Takže jsem nemusel dlouho čekat na druhý díl. Návrat krále jsem viděl myslím také na počítači. Jednička byla okouzlující, dvojka osudová a trojka příběh dokončila (z mého pohledu moc jednoduše, když armádu porazí abstraktní duchové). Proto je trojka mým nejméně oblíbeným dílem. Poté jsem poctivě koukal na Nově na každou reprízu Pána prsenů. Rozšířenou edici jsem viděl poprvé až na vysoké škole o mnoho let později. Navštívil jsem také všechny 3 promítání Pána prstenů v O2 Aréně s živým orchestrem, kde to byl skvělý hudebně filmový zážitek. Jen mi vždy přišlo jako velká škoda, že diváci opouštěli arénu již na začátku koncových titulků a nevyčkali dokonce.

Několik mých vzpomínek/poznámek: Pána prstenů jsem četl už před filmy, ale měl jsem mezi díly velké mezery a ten rozvláčný styl mě zase tak moc nebral. Bylo to parádní dobrodružství, ale mezi předáním prstenu Frodovi a okamžikem, kdy se vydá na cestu, v knize uběhne asi 10-12 let. Ale věděl jsem, že se do kin chystá něco, co by mohlo být hodně hodně dobré. První díl jsem v kině viděl dvakrát a pamatuji si dodneška, jak jeden můj kamarád (potom, co jsem ho nalákal, že jsem to už viděl a že je to super film) po projekci prohlásil, že to je blbost a že to podle něho moc úspěšný film nebude. :D Pak jsem se dostal k filmu na třech CD, ale můj počítač byl tenkrát tak slabý, že mi to přehrával trhaně, a tak jsem si to chtěl překódovat do jiného formátu. Což mi na tehdejším procesoru trvalo tak asi 16 hodin a stejně to spadlo. :D Nakonec mi to jiný kamarád s lepším PC a těmi správnými kabely nahrál na VHSku. Druhý díl jsem si v kině užil ještě víc a mám ho z celé trilogie asi nejradši. A u třetího dílu v kině trpěl můj močový měchýř, kdy jsem se ke konci modlil, ať už se všichni rozloučí. :D

Knížky Tolkiena mě v patnácti letech přetáhly k fantasy od sci-fi, do té doby jsem četl hlavně Clarka, Lema, Neffa a podobné autory. Dnes mám radši Gemmela, Sapkowského, nebo Červenáka. Takže na filmy jsem se těšil jako malý kluk a v pětadvaceti jsem vyrážel do kina se švagrovou a celou cestu tam jsme řešili, jak se zadaří. Společenstvo mi vyrazilo dech, cestou zpátky jsme v autě nezavřeli hubu, takže zbytek rodiny věděl přesně co tam chybělo oproti knížce a taky co všechno uvidí další dva roky, naštěstí nebyli hákliví na spojlery a taky to do té doby zapomněli *:D* Každopádně tahle trilogie je pro mě tím nejlepším filmovým dílem vůbec a asi to tak už zůstane.

Silný téma. Já jsem knihy četla jako první a znala jsem je skoro nazpaměť, což se pak ukázalo jako trochu problém, když jsem šla do kina na filmy. Společenstvo ještě výborný, tam byla jen jediná změna proti knize vypuštění návštevy u Toma Bombadila, což bylo úplně v pořádku, protože ta byla dost dětinská. Ale u Dvou věží je obrovská změna v pojetí postavy Faramira a jeho jednání s Frodem. Doteď se pamatuju, jak jsem z toho byla šokovaná a nemohla to rozdejchat! Třikrát jsem na ten díl musela jít do kina, než jsem se s tou změnou v ději smířila a než jsem nakonec uznala, že to vlastně z dramaturgického hlediska dává takhle lepší smysl. U Návratu krále mi zase echt vadilo pojetí Denethora. V knize měla ta postava svoji vznešenou tragičnost, takže opět, musela jsem si zvyknout, že tady je za jednoznačného padoucha. Jinak všechny tři filmy samozřejmě nekriticky miluju.

Vše bylo řečeno. Jen bych ještě rád připomenul, že Návrat krále měl i úplně boží [url=https://youtu.be/kFlWt-2cNmY]hru[/url]. Dohrál jsem ji snad pětkrát.