Od Paola Sorrentina jsem kdysi viděl pouze jeho rádoby opulentní Velkou nádheru. Teď jsem viděl jeho nejnovější Boží ruku. A to byla úplně jiná písnička. Krásně křehký snímek se sice rozpadá na dvě zásadní poloviny, ovšem atmosféra osmdesátkové Neapole (s Maradonou v televizi) a hlavně nádherný Filippo Scotti způsobili, že jsme u Boží ruky strávili příjemné chvíle.
|
reagovat
|
Šlape to od začátku, samá akce, humor tip top, žádnej cringe. Kreativita monster či opět ta chytrost Predátora při lovu nebo boji, je prvotřídní. Jen bohužel 3D projekce, takže tmavé bylo tmavší, ale bez ohledu na tento škraloup jsem na pěti kvaltu a musím to, nejlépe již zítra, vidět znovu! 
Půjdu ještě jednou a to mám třikrát tolik.