9) Pán prstenů

Čím byl přelomový: Především Glumem, který završil to, co začalo u King Konga – stal se zcela uvěřitelnou a plnohodnotnou postavou, dokonce se mluvilo o potenciální oscarové nominaci. Co se ostatních postupů týče, tedy miniatur, dokreslovaček, a falešných perspektiv, šlo hlavně o dovedení k dokonalosti už známých principů. 

Jak to dělali před tím: Pár pokusí o plnohodnotné CGI charaktery už měl Hollywood za sebou, ale výsledkem většinou bylo, že se z nich staly nejnenáviděnější postavy galaxie. Kdyby se někdo rozhodl natočit Pána prstenů o pár let dřív, musel by do role Gluma obsadit Christiana Balea, donutit ho zhubnout za tři týdny třicet kilo a nacvičit si nový přízvuk. Ne že by to neudělal rád, ale revoluce s Andym Serkisem v čele je přece jenom zajímavější. 

Kam to vedlo: Pán prstenů jako takový se jednu dobu zdál být spíš koncem éry. Přinejmenším během let bezprostředně následujících premiéře hrozilo, že užívání miniatur a natáčení v reálném prostředí pro potřeby blockbusterů brzy odzvoní. Boom a následnou implozi CGI pro mě symbolizuje hlavně prequelová trilogie, jejíž hnusné sterilní vizuály a herci znuděně koukající do blba měly být dalším milníkem. Dnes, v éře takřka neomezených možností, se stává trendem naopak machrování tím, co triky nejsou. Pán prstenů je symbolem toho, že někdy je dobré pokořovat limity a jindy vsadit na klasiku – škoda, že se z toho nepoučil ani samotný Jackson. 

10) Avatar

Čím byl přelomový: Asi je jasné, že už jsme se dostali do fáze, kdy filmy „přelomové“ ve smyslu, v němž jsme tenhle žebříček začínali, nejsou. Od nástupu CGI, standardizace colorgradingu a prostorového zvuku už není, kam filmy skokově posouvat (věří někdo, že VR bude někdy „věc“?). 3D samozřejmě žádný pokrok není – je starší než samotná kinematografie a v módních vlnách přichází a odchází po celou její dobu. Pokud se tedy dá mluvit o nějaké přelomovosti Avatara, tak že Cameron dokázal to, v čem Lucas selhal, a nabídnul (téměř) kompletní digitální svět i hrdiny, aby (téměř) nikdo neplakal nad jejich umělostí. 

Jak to dělali před tím: Před tím by se víc cestovalo po lokacích, možná by se zvažovalo, jestli nebude stačit namalovat pár lidí namodro. V důsledku by byla užita většina stejných postupů, jen s větším důrazem na polystyrén a make up.

Kam to vedlo: Mám paradoxně pocit, že Avatar vlastně k ničemu nevedl. Už jsem zmínil, že trendy posledních let vedou spíš k machrování tím, co trik není. Asi to je tím, že ne každý má čas a know how Jamese Camerona, takže si zatím nikdo krom něj nemůže uvěřitelný vznik celého fotorealistického světa a hrdinů v něm dovolit.