Konec srandy za peníze daňových poplatníků?
Jak tedy vypadá moje ideální bondovka? Ach, to si přímo nabíhám na vidle, protože nic takového skutečně neexistuje, je to jen dobou a aktuálními trendy diktovaný konstrukt. Conneryho hromotluk by dnes už nefungoval, stejně tak by pohořel rozjívený "stařík" Rogera Moorea. Ve své době ovšem dokázali bondovskému publiku prodat přesně to, co vyžadovalo, a pomohli vytvořit image Jamese Bonda, která se ho drží v jistých ohledech dodnes. Zaměstnanci britské tajné služby, které za peníze daňových poplatníků brázdí svět, ochutnávají ten nejlepší kaviár, kouří nejlepší doutníky, popíjí staré víno a spí s mladými dívkami. Sem tam zničí drahý sportovní vůz, ale taky zachrání svět, čímž se všechny jejich zlozvyky a výstřelky automaticky mažou. Jediný, kdo jim k narozeninám nepošle dárek je M (protože si narozeniny nepamatuje) a Q (protože mu Bond dělá ze života peklo).

Jednotlivé éry lze snadno definovat. Conneryho Bond si dokázal perků své profese užívat naplno, ale vždycky se především věnoval tomu zabíjení padouchů a zachraňování světa. Mooreovská éra přinesla humor a mnohé pomrknutí směrem k divákovi, přičemž to dospělo až do fáze, kdy to začínalo být divákovi nepříjemné a bondovky začaly inklinovat až ke komediím. Timothy Dalton byl studenou sprchou, Bond byl osobnější, drsnější a celé to nebylo nepodobné craigovkám v tom ohledu, že už to nebyla moc sranda. Daltonův Bond byl víc z masa a kostí, dostával pořádnou nakládačku, umírali mu známí a kamarádi, takže byl v misích mnohem víc citově investován. Je velká škoda, že Dalton nedostal šanci do třetice, protože šel s Bondem opravdu zajímavým směrem. Osmdesátky mu bohužel nebyly nakloněny - studená válka končila, americká blockbusterová konkurence byla silnější a agent 007 tak putoval na střídačku.

Brosnanovská renesance kombinovala nejnovější řemeslné trendy s uvolněností Mooreových filmů. Brosnan byl za fešáka, který však generuje politicky korektní vtípky, nejvyšší bodycount v historii, a plnými doušky si užívá nejen velkých rozpočtů, ale především žen, aut a product placementu. Být Bondem bylo fajn, být Brosnanem bylo ještě lepší. Než v Jeden svět nestačí zabloudil dočasně do trochu temnějších vod, představovaly Zlaté oko a Zítřek nikdy neumírá prototyp bondovek, ve kterých byl hrdina rozkošně nekomplikovaný, zázračně neprůstřelný a za všech okolností neodolatelný a neomylný. Možná právě proto se Bond mnohým okoukal, ale jen těžko budete snižovat Brosnanův vliv na ikonickou postavu. Mnohem lépe totiž naplňoval univerzální flemingovské fantazie, kvůli kterým si Bonda oblíbily miliony kluků a mužů po celém světě.

A proto přišel Craig, který zas onen image posunul o něco dál. O přesahu do kategorie asociálních vrahů posvěcených vládou už jsme mluvili. Na(ne)štěstí nebyl dostatečný k tomu, aby Bonda změnil od základu, takže jsme po čtyřech filmech zas u elegána v obleku, co má svůj tým (M, Q, Moneypenny), auto, gadgety a postel plnou holek. Ano, všechno je tak trochu jiné, přízemnější a ona kombinace důvěrně známého a občas křečovitě aktualizovaného mnohým neleze přes patro, ale tak to prostě je. Co ovšem s Bondem, který se v podstatě od prvního filmu snaží se svou profesí seknout, střídavě končí a zase se vrací, i když mu mnozí naznačují že patří do starého železa? Odjel Daniel Craig v závěru Spectre za horizont naposledy, nebo se ještě vrátí? A jak ho vrátit v jeho aktuální formě na scénu, když mu Mendes zařídil až slzavě otravný happyend? Otázky, samé otázky, ale nic jiného tahle zdánlivě slepá ulička nenabízí. Odcouvat to z ní do jedné poslední craigovky zdánlivě nedává smysl, protože pokud by začala smrtí Madeleine a návratem Bonda na válečnou stezku v duchu jediné lazenbyovky bylo by to až moc vynucené. Navíc jsme totéž v bleděmodrém viděli třeba ve druhé bourneovce.

Ne, Bond se musí pohnout dál. Vyměnit tvář a styl se přímo nabízí, pokud se Bond přestěhuje k jinému studiu (Sony se Spectre vypršela distribuční smlouva), ale hnát se po hlavě do dalšího originu jen co bondovky začaly generovat skoro miliardové tržby? Osobně by se mi líbil spinoff s agentem 009, kterému James ukradl pod nosem auto. Všichni ale víme, že agent nula nula je jen jeden, pokud se tedy nové studio nevrhne do budování širšího vesmíru (námětů bych z hlavy dokázal vymyslet třeba pět). Nový James Bond by se ale nemusel nutně vracet hned na začátek. Brosnanovky se ostatně spokojily s naskočením do rozjetého vlaku, protože Bonda definoval měnící se svět (posovětské poměry ve Zlatém oku, mediální magnáti v Zítřek nikdy neumírá), nikoliv jeho vlastní traumata.

I proto hlasuji za nekomplikovaného hrdinu a prázdnější skořápku, kterou může vyplnit sám divák, a naopak komplexnější záporáky, vrstevnatější zápletky a politicky drzejší podtóny. Nedělejme z tupého nástroje v hlavní roli příliš komplikovanou postavu. Čím čitelnější Bond je, tím víc věcí s ním můžete beztrestně provádět. Mendes tuhle úvahu hodil do koše. Je na čase ji oprášit, než pro Jamese přijedou popeláři. A nemluvím teď o návratu k laciným srandičkám, to vlastně po Kingsmanovi nebo Krycím jménu UNCLE už není možné - všechna tahle nostalgie je s tímhle přátelským pošťuchováním ze strany podobných filmů spolehlivě pohřbena. James se musí posunout, aby zůstal mezi těmi ostatními hrdiny se stejnými iniciály relevantní. Jak vidíte J.B. pro další dekádu? Přiložte své poleno do diskuze, ať se nám to hezky rozhoří.