Můj nejoblíbenější Aronofsky je Requiem.

Jinak mě překvapuje, že není zmíněn Satoši Kon, kterého Darren několikrát přímo cituje (např. celá scéna ve vaně v Requiem). A ze značek by se mi líbil u Nebojsy pro Netflix.

Pre mňa je Darren najobľúbenejší súčasný režisér, okrem Noeho som videl všetko, každý jeho film hodnotím 8/10 a viac, pričom Requiem a Fontána sú srdcovky.

jednoznacne podporujem tuto rubriku ako super napad a slubujem, ze ju budem vzdy citat :)

jinak teda ještě ke článku, resp. i k rubrice jako celku...super nápad, super práce, výborné počtení

já bych se taky přimlouval za Andresona, Wese!

ale zároveň bych se taky vůbec nebál zabrousit do minulosti, v těch "hluchých" měsících...samozřejmě mě napadají jména co už nic nenatočí jako Kubrick, nebo takový, u kterých je ve hvězdách, kdy se něčeho dočkáme, Malick nebo Weir

pristi (tenhle) mesic samozrejme Andrzej Wajda. Chapu, ze to z vas nema kdo napsat, ale muzete zkusit externistu.

Osobne nemam co riesit - videl som vsetky jeho filmy a vsetky su naozaj fantasticke. Fontana je vsak nieco, co sa mi naveky vrylo do pamati a ak ma pamat neklame, je to aj preto ze zaver filmu je v podstate pozitivnym (co je u Aronofskeho nezvyk).

Já bych se toho vůbec nebál...

Dotaz pro redakci: plánujete se v rubrice vracet i do minulosti nebo to bude čistě jen o současných režisérech?

Jeden z mých oblíbenců a snad jediný, u kterého jsem viděl vše co natočil (na Noema se chystám). S žádným z jeho filmů nemám problém. Wrestler je výborná vztahovka o odhodlání a neústupnosti i když jde o život, Fontána je vizuální pohlazení po sítnici s výbornou hlavní dvojicí a možná přílišným filosofováním, Pí a Labuť jsou depky o labilních, ale mimořádných lidech a Requiem je pro mě větší zážitek než Trainspotting. Aronofsky má své chyby, nejsem jeho nekritický obdivovatel, ale zatím se mi vždy trefil do vkusu.

Jak tak na to koukám, tak jsem vlastně od Aronofskyho nikdy nic neviděl. Ale není to tím, že bych se mu vědomě vyhýbal. Na Black Swan jsem se svýho času dost těšil, Requiem za sen mám na seznamu must see už skoro celou dekádu a Pi se mi válí na disku už taky pěkně dlouho, ale na tyhle depky prostě nikdy není pořádná nálada. Na druhou stranu Fontánu ignoruju zcela úmyslně a Noah mě odpuzuje od první ukázky.

Čím "menší" film, tím lépe - tematicky jednoduchý Wrestler a Labuť mu vyšly výborně, protože se drží čistě jedné postavy, jednoduchého tématu a nepokouší se o nic víc. Škoda že většinou se pokouší ukousnout mnohem větší sousta a to pak dopadá jako břečka - Pi je ještě snaživý pokus o dotažení se na originálnější filmy, Requiem je zoufale přechválené (řemeslo dobré, ale tím to končí - je to jen rádobyšokantní manýra), Fontána to samé, o Noem darmo mluvit.

Ale hodně rád bych od něj viděl nějakou čistou komerci, ta by mu s dobrým scénářem šla, cit pro obraz a hudbu má hodně velký.

Krom Pí jsem viděl všechno a nejslabší je samozřejmě Noe. Co se týče jeho starších filmů, tak je to velmi těžké vybrat jeden nejlepší, jelikož všechny jsou skvěle natočené a vždy nabízejí něco jiného a zároveň stejného.

PS: V dubnové Režisérské elitě bych se obloukem vrátil k Wesovi Andersonovi, jelikož parádní režisér a takovýto článek by si zasloužil.

Requiem, Wrestler a Labuť. Ale mezi režisérskou elitou ho nemám. Hluboko pod pány jako je Scorsese nebo bratři C.

My bad, zapomněl jsem, že to berete podle jejich nových filmů v kinech.