Smrtonosná past 2 (1990): Dejá Vu (V.I.M.)

Všechno je stejné, ale větší, hlasitější a brutálnější. John opět zachraňuje manželku a opět kazí teroristům pečlivě naplánovanou operaci. Dvojka je o velký kus intenzivnější, protože se odehrává plus mínus v reálném čase (to vyplývá i z knižní předlohy) a záporáci nejsou ozbrojení zlodějíčci, nýbrž žoldáci rekrutovaní z elitních jednotek. John opět spoléhá na svou partyzánskou školu, ale tlačí na něj čas, takže je o poznání odhodlanější - neváhá protáhnout chlápka lisem na kufry, zapíchnout strážnému rampouch do oka nebo postřílet celou jednotku v letištní lobby.

Letištní terminál je samozřejmě lákavější pískoviště než všem důvěrně známý interiér kancelářské budovy (ačkoliv pro Čecha mohl být mrakodrap Nakatomi Plaza v 90. letech málo vídanou exotikou). Druhá Past je ovšem hlavně cvičením v rozhazování. Studio chtělo pokračování co nejrychleji a neváhalo kvůli tomu změnit režiséra. McTiernan chtěl dvojku točit, ale už měl roztočený Hon na ponorku a nemohl cuknout. Studio proto najalo Rennyho Harlina, což se odrazilo v trochu svéráznějším přístupu k násilným akčním scénám. Všechny ty průstřely a nepříliš příjemné fatality ale nejsou jen režisérovou vizitkou. Celý druhá Past v tomhle směru trochu křečovitě zkoušela trumfnout jedničku. Vrcholem je, když William Sadler, hlavní záporák, pošle v půlce filmu k zemi letadlo plné cestujících a nechá tak zahynout stovky lidí jen proto, aby dodal svým slovům váhu. Kritika to tehdy odsoudila a filmoví záporáci v následujících letech už byli s prstem na spoušti zatraceně opatrní.

Silnější, ale pořád náš

McClane se ale ani přes všechny tyhle zlepšováky příliš nezměnil. Willisovi producenti povolili improvizovat, protože se to v jedničce osvědčilo, a tak měl herec v kočírování postavy relativně volnou ruku. Jeho výdrž tváří v tvář nejlépe trénovaným vojákům na planetě je možná zpochybnitelná, ale McClane má oporu v ochotném a statečném personálu letiště a hlavně neřeší věci podle vojenské příručky, což záporáky nejednou zaskočí. Návaznost na jedničku je tu několikrát násilně našroubována pomocí verbálních referencí, ale i cameo roličky Williama Athertona. Z dnešního pohledu to lze vnímat jako fan service, nikoliv jako tvůrčí křeč. Osobně těch pár minut s McClaneovou manželkou považuju za přínos. Divák k ní získá větší respekt a pochopí proč se vlastně John oženil.

Druhá Past stála víc než dvakrát tolik co jednička. Sedmdesátimilionový film vydělal v Americe sotva 120 milionů. Bohatě se zaplatil díky tržbám z Evropy a ziskům z prodeje videokazet. Studio si ale spočítalo, že rozjetou kariéru Bruce Willise, jehož honoráře začaly rychle stoupat, si nemůže dovolit, a proto se natáčení trojky odsunulo. Akční žánr během těch pěti let prošel zásadní proměnou.