Masku červené smrti jsem žral jako kluk, dokonce jsem si podle ní nakreslil komiks, takže se těším moc. Soustava různobarevných pokojů a pořádnej masakr na závěr, celkem ideální pro film. Ale povídka není moc dlouhá, tak snad to podstatné neobalí nějakými nesmysly...
|
reagovat
|
Ale fakt doporučuju. A z druhé strany jsem si doplnil Děti Hirošimy a ten film má i po tolika letech pořád hodně co říct.
