Mně to sedlo náramně, ale taky jsem si to šetřil na tu správnou (meditativní) náladu. Willu miluju už od televizního Screamu a mám fakt radost, že se teď tak vyšvihla. To samé s Garnerem popravdě. Rozhodně jeden z těch silnějších zážitků loňského roku, u mě to ještě nějakou dobu rozhodně rezonovalo
|
reagovat
|

.
, bez většího prozrazovaní to dokáže perfektně navodit atmosféru, žádná akce, minimum dialogů a přesto se člověk do kina těší, protože kombinace Nolanova přízemnějšího vizuálu s Harryhausen-like triky, to je něco co jsme ještě neviděli. Estetika kostýmů mi nevadí, protože nás čeká Jáson a Argonauti nebo Souboj Titánů v moderním podání a v režii Nolana, kdo by před pár lety čekal, že se něčeho takového dočkáme.