Kdysi dávno jsem původní filmy igoroval a první dva viděl až když jsem zjistil jak nebývale silné je obsazení vedlejších rolí (teda spíš že ukecali Philipa Seymoura Hoffmana) a to je všechno. Pak jsem viděl trailery na tohle už od pohledu mě to zaujalo víc než ty filmy před tím a film jako takový je určitě za mě nejlepší z celé série (kterou jsem jen díky tomuhle dokoukal) - Viola Davis je až kouzelně bondovky přepálená a Zegler neskutečně talentovaná (škoda že je to takový bimbo co se týče vyjadřování a tak si dost možná přizabila kariéru) a Blyth taky moc nezaostává. Taky mě bavila ta estetika 40.let.
Jenže mi tam přišly některé věci trochu divné a zkratkovité a tak jsem si přečetl předlohu (tuhle a následující prequel) a ty postavy dostály dost změn, aby to fungovalo ve filmu lépe, ale zároveň se snaží držet předlohy, takže to prostě skřípe. Třeba hlavní postava Snowa je filmově ze začátku sympatická a postupem času nastane zlom a on "přepne" znenadání na temnou stranu (dokonce rychleji než Anakin v EIII) - knižní Snow je namyšlený, sebestředný zmrd od začátku, všema a vším pohrdá (hlavně Sejanusem), myslí se, že je chytřejší než všichni ostatní, takže žádný zlom nastávat nemusí. Jeho romance s Lucy Gray je spíš posedlost tím, že jí chce vlastnit a chce ji kontrolovat a potlačit její svobodomyslnost. Lucy Gray zase není až tak pasivní postava, během samotných her se víc zapojuje (rozhodně nesedí někde ve sklepě) a film v podstatě vynechává ty jemné náznaky toho, že si nevydělává jenom zpěvem a že ví jak chlapa dostat tam kam potřebuje a díky tomu není úplně jisté jestli Snowa minimálně první dvě části nemanipuluje podle svých potřeb a v třetí části se víc pracuje s nejasností, jak moc je zapojená do celé té rebelské činosti. A jejich finální konfrontace je sice věrná, ale Lucy Gray nezadá Snowovi ani stín pochybnosti, že by ho zradila a k jejich osobním Hladovým hrám dochází kvůli Snowově silné nedůvěře lidem a paranoie. Ten jejich vztah je prostě vrstenatější než jenom "romance" a i téma lidstva a jak na ně různé postavy nahlíží je tam mnohem lépe prodané.
961867
Kdysi dávno jsem původní filmy igoroval a první dva viděl až když jsem zjistil jak nebývale silné je obsazení vedlejších rolí (teda spíš že ukecali Philipa Seymoura Hoffmana) a to je všechno. Pak jsem viděl trailery na tohle už od pohledu mě to zaujalo víc než ty filmy před tím a film jako takový je určitě za mě nejlepší z celé série (kterou jsem jen díky tomuhle dokoukal) - Viola Davis je až kouzelně bondovky přepálená a Zegler neskutečně talentovaná (škoda že je to takový bimbo co se týče vyjadřování a tak si dost možná přizabila kariéru) a Blyth taky moc nezaostává. Taky mě bavila ta estetika 40.let.
Jenže mi tam přišly některé věci trochu divné a zkratkovité a tak jsem si přečetl předlohu (tuhle a následující prequel) a ty postavy dostály dost změn, aby to fungovalo ve filmu lépe, ale zároveň se snaží držet předlohy, takže to prostě skřípe. Třeba hlavní postava Snowa je filmově ze začátku sympatická a postupem času nastane zlom a on "přepne" znenadání na temnou stranu (dokonce rychleji než Anakin v EIII) - knižní Snow je namyšlený, sebestředný zmrd od začátku, všema a vším pohrdá (hlavně Sejanusem), myslí se, že je chytřejší než všichni ostatní, takže žádný zlom nastávat nemusí. Jeho romance s Lucy Gray je spíš posedlost tím, že jí chce vlastnit a chce ji kontrolovat a potlačit její svobodomyslnost. Lucy Gray zase není až tak pasivní postava, během samotných her se víc zapojuje (rozhodně nesedí někde ve sklepě) a film v podstatě vynechává ty jemné náznaky toho, že si nevydělává jenom zpěvem a že ví jak chlapa dostat tam kam potřebuje a díky tomu není úplně jisté jestli Snowa minimálně první dvě části nemanipuluje podle svých potřeb a v třetí části se víc pracuje s nejasností, jak moc je zapojená do celé té rebelské činosti. A jejich finální konfrontace je sice věrná, ale Lucy Gray nezadá Snowovi ani stín pochybnosti, že by ho zradila a k jejich osobním Hladovým hrám dochází kvůli Snowově silné nedůvěře lidem a paranoie. Ten jejich vztah je prostě vrstenatější než jenom "romance" a i téma lidstva a jak na ně různé postavy nahlíží je tam mnohem lépe prodané.
|
reagovat
|
), jsem do prequelu šel jen kvůli, náhoda tomu chtěla
) a ono to spolu kupodivu nejenže funguje, ale dokonce z uvedeného žánrového mixu hudební stránka vychází asi nejlépe. Songů je sice jen pár, ale všechny jsou až překvapivě fajn. Blyth v hlavní roli hraje solidně, ovšem nejzářivější hvězdou téhle show je rozhodně Zegler, která svým energickým výkonem táhne celý film a zejména při zpěvu je, nepřekvapivě, ve svém živlu.

já mám také rád třetí Strážce 
#podpichovanie