|
reagovat
|
Dlouho, předlouho jsem v sobě dojmy z kina nechával zrát a i tak musím s lítostí konstatovat, že jsme se tentokrát s Nolanem nepotkali.), od zachraňování celého univerza si tentokrát dal pauzu (už bylo na čase), Wattse vystřídal Cretton (využil příležitosti a významně pozměnil dosavadní tón série), ale jinak se naštěstí nic zásadního od trilogie nezměnilo a Sony opět svou výkladní komiksovou skříní (Spidey, dlouho nic, Venom, hodně dlouho nic a pak ten zbytek) napravuje pošramocenou reputaci Disneyho marvelovek (potažmo komiksovek obecně viz podobně rozporuplné počiny WB) a vedle toho dělá práci za marketingové oddělení studiového molocha (aneb jak nalákat spokojené davy na Doomsday snadno a rychle).
. Předčasným vrcholem filmu v tomhle ohledu je tak trailerem avizovaná potyčka se zeleným hromotlukem (tohle měl být závěrečný akční klimax, namísto hrátek s ).
) je potřeba odvyprávět i superhrdinskou hlavní linku a tenhle mírně schizofrenní koncept se podepisuje hned na několika věcech současně. Neustálým střídáním pozornosti mezi osobními problémy hlavní postavy a občasným zápolením s hromadou záporáků podružné kategorie (podle traileru jsem tušil, že všichni do jednoho budou mít ve filmu minimum prostoru a také že ano) a následně se všemocným (kdyby šlo o jakoukoliv jinou postavu, na děj by to nemělo žádný vliv) hlavní linka působí, že je vlastně ve filmu jen do počtu, kvůli čemuž dochází v průběhu děje k opakovaným propadům tempa a navíc se vytrácí pocit naléhavosti situace a gradace děje. .