reaguje na:
WinterSoldier
Beatles by se rozpadli i bez Yoka, ta měla na ono (haha) neštěstí asi nejmenší vliv. Yoko bychom spíš měli děkovat za to, že dostala Johna z těch největších sraček, protože díky ní začal zase žít, jelikož než jí poznal, tak smrděl jen doma, čuměl na televizi, byl v depresích (song Help! se může zdát jako veselý popěvek, ale opak je pravdou, stačí se jen zaposlouchat do textu) a pomalu tloustunul. Čímž nechci zase říct, že je Yoko svatá, její kulturní počiny, hlavně co se hudby týče, představuje tu zbytečně moc nestravitelnou část avantgardy, hudební mistr tohoto oboru byl Zappa, kterému Yoko nesahala ani po kotníky.
|
reagovat
|
. Předčasným vrcholem filmu v tomhle ohledu je tak trailerem avizovaná potyčka se zeleným hromotlukem (tohle měl být závěrečný akční klimax, namísto hrátek s ).
) je potřeba odvyprávět i superhrdinskou hlavní linku a tenhle mírně schizofrenní koncept se podepisuje hned na několika věcech současně. Neustálým střídáním pozornosti mezi osobními problémy hlavní postavy a občasným zápolením s hromadou záporáků podružné kategorie (podle traileru jsem tušil, že všichni do jednoho budou mít ve filmu minimum prostoru a také že ano) a následně se všemocným (kdyby šlo o jakoukoliv jinou postavu, na děj by to nemělo žádný vliv) hlavní linka působí, že je vlastně ve filmu jen do počtu, kvůli čemuž dochází v průběhu děje k opakovaným propadům tempa a navíc se vytrácí pocit naléhavosti situace a gradace děje.