Ono porovnávat komedie typu čtyři vraždy a menzloviny asi úplně nejde. Přeci jen i v subzanru komedie se jedná o diametrálně odlišné tvůrčí snahy co stvořit.
Pohledu na stereotypně popisovany český národ chápu. 
Já už měl v porevolučních filmech prejedeno, když bylo v každém druhém použito téma okupace 68

Já proti Slunce, seno, jahody vůbec nic nemám ale nikdy mi to nepřislo ani trošku podobný s Menzelem. Stejně jako v žádném jeho filmu (neviděl jsem skřivánky) nevidím "utrpení" českého národa. Tím nechci shazovat ničí názor jen mě zajímá z čeho to pramení a jestli jsem to dosud přehlížel.

Tak ono to není úplně mimo, se Slunce, Seno, Jahody se Troška o Menzelovinu evidentně dost snažil. Ne že by se mu to moc povedlo, ale víceméně koukatelný ten první díl ještě je. 

Mimochodem. Fakt jsem dostal dva mínusy za číslo 45?
Moc se omlouvám, 42 už mi bylo

Abych zbytečně neprudil falešným generalizováním, snažím se popisovat pouze, co se líbí mě, z mého subjektivního hlediska. A z toho pohledu spadá Menzelova tvorba do jednoznačně negativně hodnocené části české filmové kultury. Prostě jsem si vypěstoval alergii na filmovou glorifikaci "utrpení" českého národa, která se často transformuje do glorifikace idiotů.

Filmy jako třeba Čtyři vraždy stačí drahoušku nebo Zítra vstanu a opařím se čajem jsou podle mne o několik řádů lepší komedie, než cokoliv, co kdy natočil Menzel.

A třeba můj oblíbený Spalovač mrtvol dokáže ono "utrpení" národa zobrazit mnohem věrněji, aniž bych se u toho musel za národ stydět.

Oba hlavní aspekty Menzelovy tvorby tak dokážou jiné české filmy podchytit výrazně lépe. Nevidím tedy moc důvod proč bych měl jeho tvorbu nějak oceňovat. Teda krom toho, že dostal Oskara. Ale toho dostal i Kolja takže taky nic.

Tomu rozumím ale zrovna tenhle pocit jsem z Menzelových filmů nikdy neměl. A už vůbec by mě nenapadlo ty postavy srovnávat s tou "buranskou" vesnicí ze Slunce seno 

Spíš ho jen unavuje jak moc je zvykem o češích ve filmech vyprávět jako o tak trochu trapných ale vtipných přizdisráčích. A on to nezačal Menzel ani Hrabal, ale spíš Hašek, a ta tradice pokračuje dál i přes všechny populární Hřebejkoviny a podobně.

Čekal jsem mladší. Takže ty seš spíše ten co je v opozici a filmy co se v českých luzích a hájích nazývají kultovní hodnotis jako spíše jako ty co udělali českému národu medvědí službu. Nemyslím to útočně, spoustu lidí nejde s davem a já vždy rád z ulice koukám do kaváren, kde se nad sklenkou vína a dezertu bez laktozy diskutuje nad nemainstreamovou českou tvorbou z let 60-90.

45

U tohto je asi důležité kolik ti je let.

K mnou oblíbeným menzelovkám, které jsem zmínil v článku o úmrtí režiséra, bych tady ještě rád přidal Rozmarné léto, to, jak režisér/spoluautor scénáře dokázal převést do filmové podoby Vančurův román i s jeho překrásnou uměleckou češtinou, mě doteď nepřestává fascinovat. Laik by řekl, že to s tak specifickým jazykem nebude fungovat, ale právě naopak, ten jazyk nakonec dělá film výjimečně půvabným. Ono taky když necháte recitovat tak krásné věty, tak kvalitními herci, tak je to zkrátka pastva pro uši a úžasnou letní atmosférou i pro oči. Pro mne zjevení a skvost, který mi vždy vykouzlí úsměv na rtech a na asi 70 minut se pro mne zastaví čas.

Včera jsem si poprvé dal Skřivánky na niti, a hned se z toho stal pro mě jeho nejlepší film. 

Jeho filmy mě nikdy moc nezaujaly, uznávám některé jako velmi kvalitní, ale krom klasické Vesničky, kterou si z dětství pamatuju snad nazpaměť, nic co bych si chtěl dávat znovu. I ty Vlaky mě dost míjely, zvlášť ve srovnání s druhou čssr oscarovkou - Obchodem na Korze.

Ale  Skřivánci, to je fakt skvělý film, Pražské jaro mu evidentně prospívalo. Mr. Hlad hezky vystihl jak pod tou jeho pohodovou člověčinou přechází z toho všeho mráz po zádech, a to už nikdy nezopakoval - normalizace ho pak evidentně tak vykostila, že už nikdy o ničem velkém nevyprávěl.

Nedokážu říct jestli mě více baví Vesničko má středisková, Postřižiny, Na samotě u lesa, Slavnosti sněženek nebo Ostře sledované vlaky, ale všechny tyto filmy bezesporu patří do zlatého fondu naší kinematografie. 

Těžko říct, který jeho film mám nejraději... Dětství bych chtěl zažít Na samotě u lesa, zbytek života v pivovaru (bez Pepina prosim:) a umřít bych chtěl u doktora Karla...
Paradoxně si Menzela nejvíc pamatuju z Hospody, kterou jsme v mladém věku pravidelně sledovali. 

Slunce, seno v jednom příspěvku s Menzelem? Tak to je kruté. To není ani jiné hřiště, ale úplně... no, znáte to. Škoda dvou časů, sedmi let po 67, kdy byl asi v nejlepší formě, ale nemohl nic. Pak samozřejmě porevoluční doba, do které asi nikdy úplně jako filmový režisér nezapadl. A dvakrát škoda Anglického krále, kdy se pokusil naroubovat svou typickou poetiku na netypický Hrabalův román. Jenže co je to oproti té celé spoustě geniálních filmů, které budou nacházet ještě hodně dlouho nové diváky a zůstanou tedy onou pověstnou klasikou? Prostě jeden z tvůrců, kde člověk přemýšlí, co vlastně znamená fráze, že se dílo člověka završilo.

Líbilo se mi na Menzelovi, že u "vesničky" odmítal označení, že je to jeho film a vždy tvrdil, že je to film Zdeňka Svěráka, poněvadž scénář byl tak krásně napsaný, že se to prý točilo samo. Takového postoje si vážím.

Můj nejoblíbenější je Vesnička. Jednu dobu jsem to mohl vidět pořád. Dnes už se mi krapet omrzela, ale pořád ji mám moc rád. Ty ostatní mi až tak nesedly (kromě Na samotě.. Tam jsem ani nevěděl, že je to od Menzela, myslel jsem si, že to režíroval Smoljak).