Je přirozené, že považujeme svět za takoví jaký je, tak jak jej vnímáme smysli. To platí pro prostor i čas.
Pokud je platná M Teorie, která zatím nejelegantněji spojuje svět ve kterém dominuje gravitace (popsaná speciální teorií relativity) a kvantový svět kde dominuje interakce elektromagnetická, silná a slabá jaderná síla, je svět v kterém jsme hosty tvořen minimálně 27 rozměry:
3 prostorové (X - výška,Y - délka, Z - šířka)
1 čas (T)
6 charakterizující fermiony (kompaktifikované)
16 charakterizující bossony (kompaktifikované)
1 kolmý ke všem ostatním (budeme mu říkat M rozměr)
Pro následující výklad se soustřeďme na 3+1+1

V tomto světe pokud se ve směru X zadíváte například na desku stolu (Y, Z), bude ji většina z vás vnímat jako celiství útvar, ne shluk po sobě se řadicích bodů.

Pokud by ovšem po této desce pohyboval zvláštní hmyz s teoreticky nulovou výškou (tedy který by nebyl schopen pojmout rozměr X), vnímal by desku stolu jen v místě kde se fyzicky nachází tedy jako bod a vše před ním by byla budoucnost a vše za ním minulost.

My lidé při chápaní času jsme právě tímto hmyzem, kdy nejsme schopni pojmout rozměr M a tak je čas pro nás lineární, kdy vnímáme čas jen v místě kde se rozměr M protíná s 3+1. Ne tak Abbott a Costello. Pro ne je čas celistvou deskou, kdy vidí jak minulost, přítomnost tak i budoucnost.