Předem bych rád podotkl, že oba předchozí filmy režisérky a scénáristky Emerald Fennell mám moc rád a byly pro mě vždy příjemným překvapením. O to větší zklamání se u mě dostavilo po zhlédnutí jejího posledního celovečerního počinu Bouřlivé výšiny neboli Na Větrné hůrce. Na vině není opět precizní filmové řemeslo, ale především režisérčin scénář. Původní stejnojmenný (a jediný) román Emily Brontë, jsem nečetl, takže (ne)věrnost předloze ponechám stranou. Problémem se tady ukazuje režisérčin scénář. Emerald Fennell se z nějakého důvodu rozhodla, že ani jedna postava nebude mít v sobě ani špetku sympatie. I padouchovi, je-li aspoň trochu sympatický a dobře napsaný, se dá fandit, ale se nedalo nikomu fandit ani omylem. Do toho všichni herci své postavy totálně přehrávají, takže ve výsledku je nejnovější zpracování románové klasiky přehlídkou karikatur. Dopadlo to tak, že jsem se po skončení závěrečných titulků rozchechtal. Emerald Fennell natočila bohužel totální pozéřinu, která není vůbec kontroverzní, ale jen smutně směšná. Propagovat tenhle film jako podívanou pro zamilované páry byl od Warnerů absolutní omyl.
|
reagovat
|
