Film, který jsem vlastně docenila až "s věkem". Ten závěr, kdy malý Vašek začne s nově nalezeným tátou "mluvit" prostřednictvím úklidu nádobí, za poslechu rádia, kde běží příběh o dobytí osmitisícovky (něco jako že se táta snaží celou dobu najít cestu k synovi, a nakonec se mu to povede), je krásná. Ten dojemný moment, kdy Vašek začne číst svou slohovku o tátovi hrdinovi, JE dojemný, ale ne přehnaně.
Poledňáková svému řemeslu fakt rozuměla.