Celý film podkreslují nanejvýš newyorské tóny Gershwinovy Rapsodie v modrém. A Woody Allen mezitím tvoří svoji vlastní městskou rapsodii v černobílém. Isaac v jedné slavné scéně podává výčet věcí, kvůli kterým stojí za to žít. „Groucho Marx… druhá věta Jupiterské symfonie… švédské filmy… Citová výchova od Flauberta… Marlon Brando… a ta úžasná jablka a hrušky od Cézanna…“ A já bych k nim směle připojil i Allenovu filmovou tvorbu, Manhattan pak možná ze všeho nejvíc. (krauset)

4. Láska a smrt (1975)

Woody Allen v maximální formě! Lásku a smrt bych se nebál označit za nejlepší Allenovu komedii, jelikož se v jádru jedná o sérii gagů, které si dělají legraci ze slavných ruských románů a mnoha filmových klasik. Odkazů na Tolstého a Dostojevského je nepočítaně, stejně jako parodování Bergmanovy Persony nebo Ejzenštejnova Křižníku Potěmkin. Zároveň však potřebujete vědět, že Láska a smrt skvěle funguje i bez toho, abyste měli poctivě načteno a nakoukáno. 

Čirá absurdita mnoha scén totiž pobaví sama o sobě (vždycky jsem měl nejradši výměnu hudebních nástrojů) a Allen tu po vztahové stránce zlehka vykračuje směrem k Annie Hall. Jedná se tak o špičkový mix jeho komediálních začátků a „romantické budoucnosti“, do níž se naplno přehoupnul ve druhé polovině 70. let. Jeho následující filmy nám toho o životě řekly mnohem víc… ale nejvíc se člověk prostě nasměje tady. (KarelR)

3. Zločiny a poklesky (1989)

Další Allenův pohled na zdánlivě spořádanou vyšší střední třídu, na její tajnůstkářství a hříšnost. Oftalmolog Judah Rosenthal (Martin Landau) a dokumentarista Cliff Stern (Woody Allen) představují dvojici ústředních postav kladoucí si zásadní etickou otázku: Je možné žít s vraždou? 

Značná temnota se pojí s allenovskou sebeironickou komikou, a v mimořádně tónově vybalancovaném a zralém díle se nevyruší, naopak posilují, zatímco fungují pospolu v součinnosti. Woody Allen podobnou situaci variuje i o čtvrt století pozdějí v Match Pointu, ale Allenova fascinace zločinem dosáhla uměleckého zenitu ve Zločinech a poklescích. (krauset)

2. Hana a její sestry (1986)

Allen byl tehdy šťastně zamilovaný do Mii Farrow, proto si mohl dovolit vyznít trochu optimističtěji. Přitom půdorys dvakrát nadějeplný není – sledujeme klasické vztahové leporelo okolo Hany a jejích dvou sester, kde se řeší velké lásky a ještě větší zklamání, nevěry, naplněné i marné tužby, rozpadající se vztahy i existenciální marnost. 

Parádní obsazení v čele s Michaelem Cainem, Maxem von Sydowem, Allenem, Diane Wiest, princeznou Leiou a Miou Farrow dodává látce naprostou přesvědčivost i hloubku. A tuhle kombinaci uvolněné konverzační komedie s psychologickým dramatem a komplikovanou vztahovkou, která nabývá podob tragických, bolavých i romanticky nadějeplných, nese do výšin absolutních klasik. Když přijde finále, pochopíte, že Woody Allen tady sice zhmotňuje těží nejrůznější vztahová klišé a schémata, do filmu ale vložil opravdu výjimečné srdíčko. (Cival)

1. Annie Hall (1977)

Nejčistší allenovka je zároveň ódou na Diane Keaton. Woody Allen se tu po dekádě ztřeštěných komedií, které fungovaly často lépe jako série skečů než jako soudržný narativ, představil jako vrcholný tvůrce žánru romantické komedie a v dozrání mu pomohl i výběr kameramana. Stal se jím překvapivě Gordon Willis, který nasnímal trilogii Kmotr, a s Allenem později spolupracoval i na Manhattanu, Zeligovi nebo Interiérech. 

Allen redefinoval, co vůbec formálně unese romantická komedie, a do žánru přinesl revoluci svým bořením čtvrté stěny nebo animovanou parentezí. Nemluvě o revoluci v ženském oblékání. A jak osvěžující by bylo, kdybychom mohli názory všeználků vyvrátit tím, že na scénu představíme zmíněnou dezinterpretovanou autoritu! Annie Hall v podání Diane Keaton patří bez debat k nejlepším ženským postavám ve fikci vůbec a právem herečce vynesla Oscara (film samotný pak zvítězil nad výbušným konkurentem v podobě prvních Hvězdných válek).

Alvy Singer, klasická allenovská figura kladoucí existenciální otázky, se snaží porozumět svému rozchodu s milovanou Annie ve snímku plném velkých vztahových pravd, geniálních vizuálních i verbálních gagů, nezapomenutelných momentů, a především značné hořkosladksoti. Láryfáry! (krauset)

Co je vaše nejoblíbenější allenovka? V komentářích nedávného VIM Lásky a smrti se rozhořelo porovnávání body movie countu Allenových filmů. Pochlubte se v komentářích, kolik jste jich viděli?