Co pro tebe znamená MovieZone? 

Místo velké autorské svobody a seberealizace. V raných nultých letech byla pro můj filmově kritický vývoj určující Premiere, díky níž jsem mohl předvádět znalost Almodóvara svým vyjeveným třináctiletým spolužákům. Po jejím tištěném zániku jsem ale podobnou kompaktní filmovou platformu hledal v české publicistice marně. Až jsem v roce 2012 narazil na MZ, které mi připadalo svěží mimo jiné konceptem protirecenzí (psala se ostatně doba, kdy byla redakce rozdělená povstávajícím Temným rytířem a Hobitem) – s podobně kreativním pojetím disentu uvnitř kulturní redakce jsem se nikdy předtím na filmových webech nesetkal. A dodnes mi připadá unikátní. Podobně jako samotná vytrvalost v podstatě dobrovolnického neformálního projektu.

Jak vzpomínáš na svůj úplně první článek?

Můj první článek bylo VIM Návratu krále, napsané tři roky před řádným nástupem do redakce a z pozice psavce TVZone. A ten odstartoval už pět let trvající running joke spočívající v hašteření, popichování a škorpení se s Civalem o kvalitách tohoto veledíla.  

Lidé tě znají jako redaktora MZ. Co o tobě ale možná vůbec neví?

Že jsem většinu svých nejlepších přátel poznal – naprosto nepřekvapivě – na univerzitním tolkienovském semináři. 

Co bys MZ přál do dalších let? 

Totéž, co kinematografie jako takové – vysokou úroveň psaní i realizace, zápal, dobré nápady i originální provedení. A úspěšné odrážení AI, zatímco bude dokazovat, že lidský vtip a autorský rukopis zůstávají nenahraditelné. 

Jak to vidí TedGeorge: 

Co pro tebe znamená MovieZone? 

Filmovou inspiraci na každém kroku a celkově zajímavé články a videa kolegů. Jako pomyslný tmel potom funguje unikátní čtenářská komunita, s níž se člověk pomalu každý den pobaví (respektive pohádá) nejenom o těch filmech.

Jak vzpomínáš na svůj úplně první článek?

Počátek mojí psavecké MovieZone kariéry bych asi datoval na konec roku 2014. Právě o Vánocích před jedenácti lety se Civalovi nechtěly psát výroční bilancující články o těch největších kasovních hitech a propadácích.

Jeho zrak ulpěl na jednom z mých nekonečných proudů textu, jimiž jsem tehdy pravidelně zásoboval diskuze pod víkendovými tržebními reporty. Při pohledu na grafomanského otrapu tedy dostal jeden ze svých geniálních nápadů a sdělil mi, ať ty články napíšu za něj. Děkuji za tu příležitost.

Lidé tě znají jako redaktora MZ. Co o tobě ale možná vůbec neví?

Miluji sjezdové lyžování, a kdybych mohl, tak se okamžitě odstěhuji do Francouzských Alp. Ještě dodám, že jsem byl v mládí nadějný klavírista a i dnes si z plna hrdla rád zazpívám. Media Karaoke Music Bar v Českých Budějovicích ruluje.

Co bys MZ přál do dalších let? 

Hodně spokojených čtenářů a ještě spokojenějších redaktorů. A pevné zdraví úplně všem.

Jak to vidí crom: 

Co pro tebe znamená MovieZone? 

Moviezone je pro mě rodina. Se vším, co k rodině patří. A jsem rád za každého, kdo je jejím členem.

Jak vzpomínáš na svůj úplně první článek?

Měl jsem neodbytný pocit, že tu recenzi musím napsat. Za každou cenu. Aby Moviezone byla kompletní a čtenáři dostali úplně všechno. A ten pocit mám doteď.

Lidé tě znají jako redaktora MZ. Co o tobě ale možná vůbec neví?

Vůbec se nedívám na trailery. Jsou to spoilery. Na film jdu nejraději, když o něm vím jenom nezbytné minimum. Aby byl zážitek absolutní.

Co bys MZ přál do dalších let? 

Aby tu každý našel to, co hledá. Totiž cestu ke skvělým filmovým zážitkům. A od toho tady jsme. Pro vás.

Jak to vidí Jokolo:

Co pro tebe znamená MovieZone? 

Příležitost mluvit o filmech, což miluju. Netuším proč, ale hýbající se snímky mě zajímaly od malička a s přibývajícím stářím a hustšími šedinami mě to baví čím dál víc. Moviezone mi dává možnost to ze sebe dostávat, a to navíc v komunitě lidí, která to má podobně. Je také třeba se opřít o omílané kliše, že namísto povinnosti má soudržnost Moviezone na svědomí stále hlavně zábava a kamarádství. Sám občas nerozumím tomu, proč a jak tu jsem, ale dokud tenhle pocit nezíská i většina čtenářů či redakce, budu tu nejspíš čím dál spokojenější. 

Jak vzpomínáš na svůj úplně první článek?

První články patřily TVZone, kam jsem se lehce přisral a poslal recenzi na Království zombie na Netflixu. Bůhvíproč se to někomu líbilo a já tak mohl začít blít veřejně to, co si myslím o kdejakých seriálech, což byla náramná zábava, zejména šlo-li o Ordinaci či Elišku a Damiána. První článek na MZ ale patřil českým kaskadérům, což je parketa, která je mi velmi blízká, a s níž jsem se do MZ opět lehce přisral. Většinu času jsem vůbec netušil, co a jak mám psát, jen jsem věděl, že mě to strašně baví. A množství mých pozitivních dojmů ze samotného psaní a pozitivních reakcí na články bylo většinou přímo úměrné, což mě významně motivovalo. Začátky to ale byly opatrné a vyděšené, kdy člověk vážil každé slovo, aby to náhodou nebyla blbost. Což trvá dodnes, jen se lépe daří to skrývat.

Lidé tě znají jako redaktora MZ. Co o tobě ale možná vůbec neví?

O sexuálním životě mém i mých rodičů toho bylo řečeno už dost. Za jistou pikantnost ale považuji, že jsem dlouhé roky pracoval v jednom velkém pražském divadle, kde bylo k čerpání mnoho čvachtavých historek o české kulturní scéně, o níž se tu většinou vyjadřujeme s bohabojným respektem. Také mám jednu manželku, tři děti, jedno auto, dvě kočky, čtyři kytary, jsem vzdálený příbuzný Miloše Zemana a vyfakoval mě Chris Hemsworth, když jsem žďuchnutím do něj zkazil záběr. A když se mi prakticky denně na mejdanech stává, že mě někdo osloví "Marku, ty jsi tak zajímavý, něco nám o sobě pověz!", pak blahosklonně vynesu na světlo, že jsem v mládí uměl prakticky okamžitě říci jakoukoliv větu či slovo pozpátku, což naši namísto podivné odchylky či degenerativního onemocnění považovali za super schopnost.

Co bys MZ přál do dalších let?

Ať jí vydrží elán, energie a nadšení. Ať si udrží stabilné tempo růstu, jaké vykazuje v posledních letech. Ať kolem sebe pořád vzbuzuje tak příjemnou a (většinou) podporující komunitu. Ať trvá naše láska k filmům. A ať je nám pořád tak pěkně.