Jak to vidí Cival:

Co pro tebe znamená MovieZone? 

Tisíce hodin psaní a plkání a štengrování se o filmu. Asi nepříliš efektivní distribuce životního času – když bych se se stejným zápalem věnoval truhlařině nebo posunům na akciovém fondu, mohl jsem být někde jinde a nejspíš milionář, ale… ta podstata je příliš zábavná, koukat na filmy opojné, jako skoro nic jiného, a svět kinematografie neustále lákavý, že každá ta minuta stála za to. Taková zhmotněná komfortní zóna, i když se tu občas posíláme do háje a velebí se braky jako Eternals.  

Jak vzpomínáš na svůj úplně první článek?

To bylo, že Svěrák přeci jen vrátí láhve. Avízo další spolupráce oscarových tvůrců, u které byl problém s fotkami, aby nebyly kradené, s očekáváním čtenářů, které české filmy na MZ zajímaly vždycky o řád míň než hollywoodské blockbustery, a s lehkou fandovskou nejistotou, jestli to Svěrákům ještě jednou klapne. Všechny tři věci vlastně docela vyšly.  

Lidé tě znají jako redaktora MZ. Co o tobě ale možná vůbec neví?

Chodil jsem na tréninky tenisu, bowlingu, fotbalu, cyklistiky, ping pongu, plavání i biliáru. Pokaždé mi došlo, že tudy cesta tak úplně nevede. 

Co bys MZ přál do dalších let?

Nekončit, nezkrachovat, personálně nevyvanout a nadšením pro věc nevyšumět. Ale už těch dvacet let bylo parádních. 

Jak to vidí Mr. Hlad:

Co pro tebe znamená MovieZone? 

Spoustu práce a mnohem víc radosti. Nejen kvůli psaní, které tu je naprosto svobodné a nemusím se jako autor filtrovat a hlídat, ale i proto, že každý rok čtenáře i sami sebe zkoušíme překvapit a vymýšlíme něco nového. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že krom psaní novinek a recenzí budu dělat i několik podcastů měsíčně, psát knížky, vystupovat před živým publikem a zvát kamarády na divadelní hru, která je tak trochu o mně, smál bych se. A možná trochu bál. Navíc je to i velká a neocenitelná možnost pracovat s lidmi, které respektuji a mám rád, vzdělávat se a nezaseknout se ve vlastní fanouškovské bublině, protože se pořád musí jít dopředu. A to mě baví. Někdo chodí na fotbal a pak ho řeší v hospodě, já chodím do kina a pak o tom píšu. A pak to řeším v hospodě. Moc si nedovedu představit, že bych to nedělal. 

Jak vzpomínáš na svůj úplně první článek?

Nejsem si úplně jistý, jestli to opravdu byl můj první článek na MovieZone, ale všude tvrdím, že ano. V.I.M. Carpenterova hororu Halloween v roce 2005, které paradoxně vyšlo dřív než novinka o tom, že budu psát pro MovieZone. Na samotné psaní si nijak zvlášť nevzpomínám, tou dobou už jsem asi rok pracoval pro Filmpub, takže pocit něčeho echt výjimečného tam asi nebyl, i když radost ano. Jednu věc mi však tenhle článek dal – každému nově příchozímu redaktorovi radím, aby do V.I.M. nepsal napoprvé svůj extra oblíbený film. Protože až si ho za pár let přečte, zjistí, že by to napsal o dost lépe. 

Lidé tě znají jako redaktora MZ. Co o tobě ale možná vůbec neví?

Nevím, nemyslím, že jsem zase až tak zajímavý nebo tajnůstkářský člověk. Možná někoho překvapí, že film mám sice hodně rád, ale dýchám pro trochu jiné věci. Moje hlava si pamatuje spoustu kravin, detailů a trivií a často můžou mít lidi pocit, že tím žiju. A jo, žiju, jen zdaleka ne tak moc, jak by se mohlo zdát. A ve skutečnosti si rád povídám o úplně jiných věcech než o filmu. 

Co bys MZ přál do dalších let? 

Hlavně ať nám vydrží energie. Pořád je o čem psát, co objevovat, hádat se, lovit zapadlé klasiky a užívat si to. Času je míň, roků víc, ale zatím to vypadá, že nadšení zůstává. Takže když to vydrží a lidi to pořád bude bavit, budou číst MovieZone, kupovat knížky, podporovat nás na Herohero a chodit na živáky, budu spokojený. 

Jak to vidí imf:

Co pro tebe znamená MovieZone? 

Dvacet let života, které mi nikdo neodpáře. Se vším hlavně dobrým. Nikdy to nebyla práce, vždycky to byla radost a to kamarádství, co je kolem toho, to je vlastně za odměnu. Z takového projektu se definitivně odchází jen bradou vzhůru. :)

Jak vzpomínáš na svůj úplně první článek?

To byl ten úplně první oficiální, klasická oznamovačka, rozloučení se s TrailerZone a smělé vykročení do nejisté budoucnosti (pro mě i kariérní). A podívejte se, všichni kolem nás padli za oběť korporátní honbě za mamonem, jenom my jsme chudí, ale naživu a šťastní.

Lidé tě znají jako redaktora MZ. Co o tobě ale možná vůbec neví?

Mám pocit, že jsem na sebe řekl snad úplně všechno, ale miluju chození po horách daleko od lidí. Čím špičatější a opuštěnější, tím lepší. Jednoho dne budu psát články někde uprostřed rakouských Alp, dojit krávy a bude mi dobře. To ale nejdřív musí děti odrůst, takže mě tam budou muset dovézt v sedmdesáti na kolečkovým křesle.

Co bys MZ přál do dalších let? 

Filmy a texty s duší, co vznikají z radosti a nikoliv nutnosti. Všichni víme, že skutečný svět tak idealistický není, ale občas se na obou frontách poštěstí. Díky všem, kdo na to přispívají svým časem nebo dokonce penězi.

Jak to vidí k0C0UR:

Co pro tebe znamená MovieZone? 

Dítě, které jsem si vykutal od píky z čisté lásky k filmu, a za 20 let mi přes pubertu dorostlo až do zralé dospělosti. Taky už ho jako starší rodič sleduju s trochou odstupu a nevídáme se denně, ale vždy to byla a zřejmě zůstane největší srdcovka ze všech projektů, na kterých se jsem se kdy podílel. 

Jak vzpomínáš na svůj úplně první článek?

O filmu jsem psal už před MovieZone a můj první článek byla recenze na prvního Pána prstenů pro Filmweb. Shodou poněkud bizarních okolností jsem za ní dostal zaplaceno několik tisíc a v duchu jsem si spokojeně pomýšlel nad předčasný důchod. Když jsme pak zakládali TrailerZone a později MovieZone a finanční podpora nám vyhasla, musel jsem si vystačit s pocitem, že dělám věc, která mě baví a dělám ji s lidmi, které to baví taky. Dneska už nám zase nějaké peníze tečou, ale myslím, že většinu z nás stále pohání to neutuchající čiré fanouškovství. 

Lidé tě znají jako redaktora MZ. Co o tobě ale možná vůbec neví?

Na internetu existuje komunita lidí, kteří hrají arkádové hry na emulátorech, pěkně postaru na jednu minci, a pak si vzájemně porovnávají rekordy. Do dnešního dne stále držím několik prvních míst (a nikdy jsem na to nikoho nesbalil). Nenávidím brokolici a květák. 

Co bys MZ přál do dalších let? 

Občas mi přijde, že lidi už nebaví číst a psané weby ve velkém válcuje úderný video content, který ten přísun dopaminu až groteskně zjednodušuje. Kdyby psaná MovieZone tenhle nátlak v příští dekádě neustála a musela se vydat úplně jiným směrem, doufám, že lidi na svou oblíbenou značku nezanevřou a půjdou za ní klidně až do pekla. 

Jak to vidí Rimsy: 

Co pro tebe znamená MovieZone? 

Filmovou náruč, která mi vždy poskytne vřelé objetí. Na MovieZone jsem s (plus minus) seriózním psaním o filmu začínal a ačkoli jsem se v průběhu let pokoušel vyrazit symbolické honoráře z různých médií, tenhle fanouškovský a většinovým vkusem mně dost vzdálený web se mi pod kůži zaryl nejhlouběji.

Jak vzpomínáš na svůj úplně první článek?

Po oťukání se na pár trailerech jsem měl na starosti recenzi na ryze průměrný (ačkoli hvězdně obsazený) thriller Dřív než půjdu spát. Zklamaně jsem ho odzíval a následně moc nevěděl, co do recenze vůbec psát. To jsem ale ještě neměl ponětí o tom, že mě zanedlouho budou čekat mnohem větší a nelidštější kinematografické výzvy.

Lidé tě znají jako redaktora MZ. Co o tobě ale možná vůbec neví?

O mých obskurních (nejen filmových) preferencích už toho bylo při různých příležitostech řečeno snad až příliš. Možná ale ještě nepadlo, že moje první větší práce zahrnovala ruční kopírování absurdně tlustých smluv a dlouhodobé vyňuňávání gigantické excelovské tabulky, jež se postupně stala alfou a omegou celého oddělení jednoho nejmenovaného supermarketového řetězce.

Co bys MZ přál do dalších let? 

Ať si dál zachová ten luxus, že návštěvnost webu není ekonomickou nutností, nýbrž třešničkou na mediálním dortíku klohněném především s láskou k filmům.

Jak to vidí KarelR:

Co pro tebe znamená MovieZone? 

Je to pro mě nejdůležitější web na celém internetu, stabilní domov, kde se dá normálně bavit o filmech bez toho, aby se po prvním názoru automaticky zaběhlo do urážek. Taky tu vznikají články, jejichž alfou a omegou je hodnotný obsah a ne úderný poloclickbaitový titulek, jelikož se díky redakci složené z party kamarádů nikdy neřeší čtenost, ale hlavně hrdost na vydaný materiál. Tohle všechno kdysi nebylo zas tak výjimečné, dnes ale podobná místa prakticky neexistují, tak snad MovieZone proboha vydrží co nejdýl.

Jak vzpomínáš na svůj úplně první článek?

Technicky jsem začal trailerem Fish Tanku a pár novinkami, ale prvním delším textem bylo V.I.M.ko Nahé pravdy, takže jsem do vás od začátku cpal černobílé filmy a Caryho Granta. Člověk by řekl, že se to za těch šestnáct let vyčerpá, ale mým zatím posledním V.I.M.kem je černobílá Leopardí žena s Carym Grantem. Mise… stále plněna!

Lidé tě znají jako redaktora MZ. Co o tobě ale možná vůbec neví?

Asi že jsem vášnivý hráč sběratelských karetních her, co má doma spoustu plných alb? Nikdy jsem sice nezavítal k Magicům a Pokémonům, ale uctívám třeba legendární LOTR TCG a od minulého roku aktivně hraju Star Wars Unlimited. Shánění „kartiček“ a vymýšlení a stavění balíků mě naplňuje jako máloco a každý týden vyrážím do Dragon World Store ve Slaným nebo do některé z jiných českých heren, abych tam blbnul s počmáraným kartonem. Občas tam mimochodem potkám někoho, kdo mě zná z MovieZone, tak se s tradičním „čtu MZ, i když s váma často nesouhlasím“ nebojte přihlásit i vy.

Co bys MZ přál do dalších let? 

Hlavně přežít. Lidé přecházejí k videu, do všeho se cpe AI a web plný autorských textů se zdá být tváří v tvář mnoha novým platformám a přístupům archaickým nesmyslem. MovieZone naštěstí vzhledem ke své struktuře může jedině implodovat zevnitř, takže dokud se někde do krve nepohádáme o tom, jakou by si měla zachovat úroveň, je to asi safe? Budoucnost nám ale svírá krk čím dál tím pevněji, tak kdo ví, jak dlouho ještě zvládneme odolávat rychle se měnícímu online světu a ubývání životního času.