Absence "příběhu" mi nevadila, chápu to jako záměr - žijeme v době, kdy už Američani svým misím nedokážou dát žádné zarámování a velký, motivující příběh (kde se dopředu definují jako hrdinové a vítězové). Vojáci vklínění do jednoho domu nemají "big picture", nemají záložní plán, naopak vládne zmatek, dělají chyby (viz to uklouznutí) a ani jejich vedení nejsou žádní nezdolní gerojové, kteří si vždycky poradí.
A musím říct, že už dlouho jsem neviděl film, kde bych skoro až fyzicky cítil zranění, jako tady.
Jinak taky oceňuju špičkový první obraz a přechod "do akce".
reagovat
|