8. Bonnie a Clyde (1967)

Dvěma Oscary oceněná klasika Arthura Penna vznikla v době, kdy Hackman mohl o hvězdné slávě maximálně tak snít. Hrál tu druhé housle, ale přehlédnout ho i tak nešlo a fakt, že si na konto připsal film, o kterém mluvila celá Amerika, jeho kariéře určitě neuškodil. Trvalo však ještě pár let, než se naplno rozjel. Bonnie a Clyde je pochopitelně příběh snad nejznámějšího páru bankovních lupičů všech dob. Jejich brutální činy však tvůrci tak trochu zatlačili do pozadí a povedlo se jim diváky donutit, aby Warrenu Beattymu a Faye Dunaway fandili a snad i přáli happy end. Vždyť byli zamilovaní…

Divácké sympatie si pak snadno získaly i vedlejší postavy, třeba právě Clydův starší brácha Buck, který se ke dvojici přidá i s manželkou. A i díky nim celé to krvavé řádění vlastně chvílemi připomíná pohodovou rodinnou road movie o famílii, která si vyrazila na výlet přes Ameriku. Jen u toho občas vykradla banku, nebo někoho rozstřílela na kusy. Hackman tu neměl tolik prostoru jako ostatní hvězdy, jeho chlapácké charisma však k postavě staršího bratra výtečně sedělo a zajistilo mu i jeho první nominaci na Oscara. (Mr. Hlad)

7. Taková zvláštní rodinka (2001)

Já sice patřím k hrstce, která upřednostňuje pozdního Wese Andersona před raným, ale Royal Tenenbaums jsou vynikající ukázkou Wesova stylu, který se s dalšími filmy vybrousil a prohloubil. I zde nalezneme literární rámování, promyšlené kompozice a silné barevné ladění, a samozřejmě ansámblový casting. Na počátku tisíciletí se Wes ještě nevydával cestou přísné geometričnosti a záměrně zcizující formy. 

Gene Hackman jako patriarcha Royal Tenenbaum vychovává své geniální ratolesti, jejichž příslib se v dospělosti nenaplnil. Anderson se prokazuje jako citlivý vypravěč a pozorovatel lidských povah. Starý Tenenbaum se tak projevuje jako fajn kumpán, který s kluky vyvádí všemožné rošťárny, i hypochodr, který ze života svých dospělých synů a ženy jen tak zmizí. Wes Anderson barvitě smíchává dvojí nostalgii, tu dětskou a stařeckou, a vytváří snímek plný života i zklamaných očekávání, které zosobňuje nejlépe právě Gene Hackman coby Royal Tenenbaum. Však byl také za roli vyznamenán Zlatým glóbem. (krauset)

6. Superman (1978)

Co ještě dodat k Donnerovu etalonu superhrdinských filmů, k němuž se i v průběhu moderní komiksové horečky (2000->) odkazovalo půl tuctu režisérů? Především je potřeba zmínit fantastický casting, díky němuž jsme do Metropolis vklouzli nenuceně a bez okolků uvěřili, že člověk může létat. A jaký to člověk. Sympatický, empatický, mohutný i křehký Christopher Reeve, který potřeboval odpovídající protiváhu. Gene Hackman byl v prvním filmu papírově za hvězdu, ale dal začínajícímu Reeveovi prostor, co potřeboval. Svého Lexe Luthora hrál na míle daleko od komiksové předlohy, ale jako vždy podle všech psaných a nepsaných pravidel hereckého cechu. Jet něco na půl plynu, to nebyl Hackmanův styl.

Když to tak vezmu, dva nejikoničtější komiksoví záporáci - Luthor a Joker - se v rukou dvou nejslavnějších herců své generace (ano, mluvím o Jacku Nicholsonovi) neproměnili v naprosté karikatury bez opory v předloze jen díky poctivosti, čuchu a energii, kterou oba dokázali investovat do každé své role. Hackman pojal Luthora v prvním filmu jako bezmála bondovského záporáka, jenž je sice obklopen hloupoučkými pochopy, ale sám je prudce inteligentní a zákeřný, což zvlášť vynikne v kontrastu s Kal-Elovou naivitou. Vzpomínáme dodnes i bez asistence drahého CGI, zábavných hraček, dokonce i bez holé lebky (jen ten knír si Gene nakonec oholil, i když ho musel Richard Donner trochu nutit). (imf)

5. Rozhovor (1974)

Odposlechnuto v San Franciscu. Rozhovor se nachází poněkud ve stínu Coppolových mafiánských majstrštyků, jelikož je s premiérou v roce 1974 vklíněn mezi oba Kmotry. To je nicméně u tohoto snímku nanejvýš přiléhavé, jelikož se i jeho protagonista Harry Caul s tváří Genea Hackmana raději pohybuje ve stínech, nepozorován. Slyší ale i trávu růst.  

Caul, odborník na odposlechy, je najat, aby pořídil technicky obtížnou nahrávku rozhovoru jakési dvojice povídající si na náměstí. Je to samotář ztrápený vinou, protože v minulosti jeho nálezy způsobily smrt tří lidí. Když nyní slyší, že se odposlouchávaná dvojice obává o život, rozhodne se do zakázky vmísit. Interpretuje ale vše správně? Tento paranoidní thriller předjímá současnou éru ztráty soukromí a pro mě osobně představuje možná nejlepší Hackmanův film. Dopřejte mi sluchu a podívejte se. (krauset)