Oceňuji, že se Mangold obešel bez velkých scénáristických berliček a patosu. Vždyť i ty největší fláky Chalamet vesměs odzpívá jen jakoby mimochodem. A nebojte, dojde na všechny. Navíc je film nacpaný k prasknutí detaily a postavami, kterých si leckdy všimnou nebo je ocení jen znalejší.
Děj plyne velice svižně, nenudí ani na moment a i můj vnitřní amatérský dramaturg zůstal zcela spokojený. Že někomu chybí výraznější příběhový oblouk mě upřímně mrzí, ale na druhou stranu to filmu umožňuje více se přiblížit skutečným událostem a skutečným lidem.
Nesouhlasím ani s častým sentimentem, že se divák Dylanovi nedostane příliš pod kůži. Naopak. Myslím, že se pod ní dostane natolik, jak je jen u někoho, kdo je většinu života hádankou snad i sám pro sebe, možné. Dylanovu povahu a enigmatičnost scénář vystihuje velice dobře. Nedoslovnost je rysem, ne chybou.
Chalamet hraje tradičně skvěle a tentokrát i netradičně skvěle zpívá. Chválit Nortona by bylo nošením dříví do lesa. Nicméně velice mě potěšili i Monica Barbaro a Boyd Holbrook. Obzvlášť jeho Johnny Cash si krade plátno pro sebe.
Nejsem žádný Mangoldův fanboy. Logana jsem odzíval, Indy šel rozhodně zvládnout lépe, Yuma má divný scénář, Walk the Line jsem už strašně dlouho neviděl a jediné Ford v Ferrari pokládám za regulérně super. Nejnovější film ale ukočíroval velice pevnou a jistou rukou. V podstatě nemám žádné výtky. Možná jen jedinou. Šlo to levněji.

Jo, jsem hodně zatížený na tuhle dobu a hudbu, ale nemůžu si pomoct – kolem a kolem je A Complete Unknown asi nejlepším hudebním "biopicem," jaký jsem zatím viděl. (Sorry, Weird Ale.) 87,49 %
P. S. První projekce v litoměřickém kině a sál zaplněný možná z půlky (čili hodně). Zcela výjimečně jsem věkový průměr spíš snižoval.
