Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

TOP 10 soundtracků Hanse Zimmera


ikona
crom
dark knightdunagladiátorhans zimmerinceptionlví králpiráti z karibikupočáteksoundtracktemný rytířtenká červená linie
Deset nejlepších filmových soundtracků skladatele Hanse Zimmera a k tomu pět jeho největších hitů. 
Kinům momentálně vládne Paul Atreides ve druhé části Duny a na jeho písčité cestě za pomstou ho doprovází podmanivá hudba Hanse Zimmera. Ideální čas si připomenout, jaké absolutní klasiky má tento německý rodák na kontě a jak výraznou stopu po sobě v Hollywoodu zanechal. Nepředpokládám, že byste jeho jméno slyšeli v souvislosti s Dunou poprvé, ale krátké připomenutí na úvod možná neuškodí. Tak tedy – kdo je Hans Zimmer?
 
 
 
Držitel dvou Oscarů. Jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších skladatelů filmové hudby, co svým uměním doslova dobyl celý filmový svět. Autor podepsaný pod desítkami alb těch nejikoničtějších filmových melodií. Ale zároveň skladatel, pro kterého je hudba kolektivním dílem, takže se jeho role mnohdy omezuje na pouhý umělecký dohled nad prací celé řady hudebně talentovaných lidí z jeho společnosti Remote Control Production (původně Media Ventures Entertainment Group). A také skladatel, jehož tvorba rozděluje fanoušky filmové hudby na dva nesmiřitelné tábory. To vše a mnohem víc je Hans Zimmer. Pojďme nahlédnout do jeho obdivuhodné diskografie a poskládat z nepřeberného množství alb TOP 10 těch nejzajímavějších. A pokud vám tam bude něco scházet, dejte vědět v diskusi.

10. Rivalové (2013)
Zařazení Rivalů do první desítky možná někoho z vás překvapí, ale pokud si znovu poslechnete Zimmerovo vysokooktanové album, rázem pochopíte, že své startovní postavení si hudba k dobovému závodnímu snímku z prostředí Formule 1 s přehledem obhájí. Je totiž stejně dravá a plná vysokých otáček jako snímek Rona Howarda. Howard s Zimmerem spolupracovali už v roce 1991 na požárním thrilleru Oheň, pro který Zimmer a Media Ventures složili velice podařený soundtrack. A ačkoli se jejich cesty na dlouhý čas rozdělily (jelikož Howard spolupracoval téměř výlučně s Jamesem Hornerem), časem se zase spojily. Z této obnovené spolupráce vzešla celá řada výborných soundtracků, mezi kterými vystoupal na pomyslné stupně vítězů právě hudební doprovod k soupeření Nikiho Laudy a Jamese Hunta o titul mistra světa ve Formuli 1 ve slavném ročníku 1976.

Rivalita mezi těmito legendami světového motorismu vás přitom strhne právě díky dechberoucímu tempu hudebního doprovodu, kde Zimmer svěřil hlavní roli především elektrické kytaře. Dravost a rychlé tempo kytarových riffů těží z rytmů dobové rockové hudby říznutých nezbytnou elektronikou. Rivalové ovšem potěší i svými jímavými pasážemi dokreslujícími vnitřní rozpoložení hrdinů a celkové napětí doprovázející jejich životní osudy. Hned první skladba (1976) vás zaskočí krásným sólem na Zimmerovo oblíbené violoncello, s jehož pomocí vysoustružil první ze dvou ústředních témat. Na albu se k němu několikrát vrátí (For LoveMy Best Enemy), ale jinak přenechává taktovku kytarovým divočinám, ať už jde o téměř rockové jammování v I Could Show You If You’d Like, nebo o druhé nosné hudební téma, jak zazní v adrenalinovém Stopwatch. Jediné, co na albu nemá co dělat, jsou klasické rockové hity té doby (I hear You Knocking od Dave Edmundse, Fame od Davida Bowieho aj.). Jde totiž o rušivý element rozbíjející skvěle fungující Zimmerovu kompozici.

9. Poslední samuraj (2003)
Historický velkofilm Edwarda Zwicka o posledním boji japonských samurajů se soukolím dějin se opírá jednak o hereckou účast tehdejší megastar Toma Cruise, ale především o velkolepé hudební pojetí Hanse Zimmera. Po opakované předchozí spolupráci Zwicka s Jamesem Hornerem (Sláva, Legenda o vášni, Odvaha pod palbou a Stav obležení) to byla pro fanoušky poměrně zajímavá změna a po Gladiátorovi šlo o další milník v Zimmerově portfoliu historických velkofilmů. S využitím síly symfonického orchestru a s toliko letmým dotekem elektroniky pro silnější prokreslení a intenzitu stvořil Zimmer nadčasové dílo, v němž dal vyniknout nejenom klasickým hudebním nástrojům, ale zejména těm japonským – tradičním bubnům Taiko, strunnému nástroji koto, bambusovým flétnám šakuhači a celé řadě dalších, především dřevěných dechových nástrojů.

To je ostatně Zimmerova specialita – používání místních a etnických nástrojů, s jejichž pomocí dosahuje potřebné autenticity při navozování atmosféry skrze filmovou hudbu. Poslední samuraj se díky tomu pyšní ústředním motivem (The Way od Life), který Zimmer v jednotlivých skladbách postupně rozpracuje právě s použitím těchto výjimečných nástrojů (The Way of the Sword). Do toho si připočtěte výrazné mužské vokály (Red Warrior), střídání pomalého a rychlého tempa v jednotlivých skladbách (Spectres in the Fog) a čistokrevné hrdinské melodie opěvující tragický osud samurajů (Ronin) a máte okamžitě jasno, proč tento soundtrack patří do první desítky Zimmerovy hitparády.

8. Krvavý příliv (1995)
Pokud jste v roce 1995 zavítali do kin na povedený podmořský thriller Tonyho Scotta Krvavý příliv, stali jste se očitými svědky revoluce. V pravém slova smyslu. Hans Zimmer se totiž rozhodl otočit kolem dějin a složil hudbu, která předefinovala dosavadní hudební vzorce filmových soundtracků. Navíc tím nastolil trend, jehož ozvěny slyšíme ve filmech i dnes, tedy třicet let poté. Abyste pochopili skutečný význam tohoto Zimmerova počinu, poslechněte skladbu All Aboard k podobnému snímku z té doby, thrilleru Boeing 747 v ohrožení. Kurt Russel tam krotil teroristu Davida Sucheta v uneseném letadle za doprovodu klasické orchestrální hudby Jerryho Goldsmithe (Rambo, Total Recall).

Máte to? Ano, slyšíte tam dozvuky zlatého hudebního fondu 80. a 90. let. A teď se ponořte pod hladinu Zimmerova hudebního doprovodu (Mutiny) a okamžitě vám dojde, co Zimmer svým soundtrackem způsobil. Jedním jediným albem totiž odpálil minulost a stanovil nová pravidla hudebního žánru, jemuž sedí označení elektronická akční epika. Žánru, k jehož poslechu nezbytně potřebujete kvalitní subwoofer, abyste ocenili rytmické tepání akčních sekvencí, pomalé nájezdy ústředních hudebních témat, dechberoucí chorály, a především téměř hmatatelný patos, devizu pozdější Zimmerovy tvorby. To vše za použití minima orchestrální hudby (akustická kytara, trubka) a maxima syntetizátorů, říznutých sborovými zpěvy (Little Ducks). Komu při poslechu nebude běhat po těle mráz, ten má neurologické potíže.

Zimmer si za svůj počin odnesl cenu Grammy a vy si můžete být jisti, že naprosto zaslouženě. Samotné album je navíc rozděleno na pouhých pět skladeb, představujících jednotlivé akty námořního dramatu a zejména Alabama vám připomene pozdější Zimmerovy speciality v podobě hudebních sketchbooků k Muži z oceli a Duně. A pokud vám celých 60 minut této vrcholné akční epiky nestačí, můžete plynule pokračovat na další kousek ze stejné branže, a tím je Skála (1996). Právě tady dovedl Zimmer (s velkým přispěním celé řady dalších hudebníků z Media Ventures) hudební akční šílenství k dokonalosti.

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace