Ač je to častá a populární interpretace, já nevnímám Amadea jako souboj geniality s průměrností. Salieri byl rozhodně velmi nadprůměrný skladatel. Ostatně lidé, kteří jsou ve svém oboru průměrní, povětšinou genialitu ani nerozpoznají. Film naopak ukazuje, jak lidé, kteří jsou v něčem velmi dobří, ale dobu nepředbíhají, ve své kariéře často zaznamenávají větší úspěchy, protože jsou pro okolí srozumitelnější. Se Salierim tolik otřese setkání s pravou, dějinnou genialitou právě proto, že je právě tak dostatečně dobrý na to, aby plně rozpoznal, o kolik je Mozart lepší a o kolik slavnější bude i staletí po jejich smrti. Mezi "velmi dobrý" a "geniální" je zející trhlina. V tom vidím pravou tragiku Amadea.
|
reagovat
|
. Volba padla rovnou na režisérský sestřih (coby fanoušek prodloužených verzí jsem nemohl vybrat jinak) a jak jsem následně zjistil, byl to nanejvýš šťastný tah, protože imho nejsilnější scéna v celém filmu se nachází právě tam
. 
.
. A to jsem to zkoušela u artověji založených lidí. Já ji tedy obhajuji furt (líbila se mi i více než kniha), ale o chlup u mě vede Občanská válka. (A ráda mám i Ex Machinu, 28 ... poté, Sunshine, prostě Garlanda obecně).