Tohle měl zrecenzovat Mr Hlad.

Tak Fraser si pro něj nakonec došel a kruh se pomyslně uzavřel*:+*. Tenhle recept "jak získat sošku snadno a rychle" i po čtvrt století očividně pořád funguje*:)*.

sorry, Milane, ale toto si zaslúži min. 9/10. Podobne strehujúce a zároveň komorné ako Father. A práveže vôbec nemám pocit, že to je sentimentálne a príliš tlačí na emócie. Je to skôr slow-burn, skrz ktorý emócie postupne gradujú, rany sa otvárajú a vytvárajú posledné šance na pekné chvíle a správne rozhodnutia. Žiaden samoúčelný doják, ale poctivá depresívno-optimistická (áno, oxymoron) psychologická sonda do duše jednotlivca, tak ako to vie málokto popri Aronofskym *:+*

Ve zkratce: Aronofsky a Fraser si natočili vlastní verzi [spoiler]Leaving Las Vegas[/spoiler], jen [spoiler]scénáristu[/spoiler] vyměnili za učitele tvůrčího psaní, obětavou [spoiler]profesionální společnici[/spoiler] za neobětavého dospívajícího potomka hlavní postavy a v neposlední řadě [spoiler]nezvladatelnou závislost na alkoholu[/spoiler] za chorobnou obsesi jídlem, respektive extrémní obezitu, přičemž dokázali divákům předvést podobně působivou sociologickou sondu o jedné pohnuté cestě za vykoupením, smířením a možná i odpuštěním, jako se to podařilo [spoiler]Figgisovi a Cageovi[/spoiler] více než čtvrt století zpátky. Zanedlouho se ukáže, zda Fraser půjde ve stopách [spoiler]Cage[/spoiler] i v dalším ohledu a dojde si pro Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli, čímž by se kruh pomyslně uzavřel.   Poněkud obšírněji: Aronofsky se po delší tvůrčí pauze vrací k režii a vzhledem k rozporuplnému diváckému přijetí jeho posledního počinu v podobě nekompromisního alegorického podobenství Mother! by se chtělo napsat, že jde o velkolepý kvalitativní návrat, ovšem osobně patřím do početně skromné části divácké obce, kterou předchozí nábožensky zabarvený filmový experiment více než zaujal (zřejmě viděno ve správný čas a ve správném myšlenkovém rozpoložení*:)*), takže mohu s úlevou konstatovat, že ani tentokrát Aronofsky nezklamal a se svým nejnovějším dílem servíruje divákům další skvělou podívanou, v tomto případě sugestivní pohled na [spoiler]jeden týden v životě člověka, který bez zpáteční jízdenky nastoupil do vlaku, který se nezadržitelně blíží ke konečné stanici[/spoiler].   Po stránce výchozí premisy i samotného příběhu nejde o nic objevného a na diváka v průběhu děje nečeká prakticky žádné překvapení. Aronofsky procedurálně den po dni sleduje [spoiler]pomalý, ale setrvalý, pád hlavní postavy do existenční propasti[/spoiler], během kterého se střídají světlé okamžiky s těmi temnějšími, ale [spoiler]o výsledku není předem pochyb[/spoiler]. Máme tady psychicky i fyzicky zlomeného titulního hrdinu, který [spoiler]přijal svůj nevyhnutelný osud, byť mu jeho okolí neustále podává záchranné lano a svůj zbývající čas na tomto světě se rozhodl využít k napravení nejzávažnějších chyb, kterých se v minulosti dopustil[/spoiler]. Dále zde máme několik vedlejších postav, které projevují různou míru pochopení a ochoty [spoiler]jej od sebedestruktivního chování odradit[/spoiler].   Samozřejmě nechybějí nejrůznější melodramatické momenty, ve kterých by měl divák titulního hrdinu chápat a litovat a v jiných momentech naopak soudit a opovrhovat jím, k čemuž ve filmu slouží především dějová linka, věnující se jeho komplikovanému vztahu s dospívajícím potomkem, přičemž v samotném závěru se divák pochopitelně dočká [spoiler]náležitého emocionálního klimaxu v podobě smířlivého "světla na konci tunelu" (jak v přeneseném slova smyslu, tak i doslova)[/spoiler]. Podstatné ovšem je, jak to všechno na diváka působí jako celek a naštěstí to působí náramně (osobně vyzkoušeno*:)*).   Podobné psychologicko-sociologické studie jednotlivce, který se dostal, ať už vlastní vinou nebo cizím přičiněním, na hranu svých psychických a především fyzických sil [spoiler](respektive již za ni)[/spoiler], nepřekvapivě celé stojí a padají na výkonu hereckého představitele hlavní postavy. Pokud z nejrůznějšího důvodu nefunguje film v tomto ohledu, prakticky nefunguje jako celek, nehledě na ostatní aspekty (kamera, hudba, střih, výprava, ostatní obsazení), které jinak mohou být na vynikající úrovni. Sázka zrovna na Frasera na papíře nevypadala úplně jistě, ovšem nakonec se rozhodně vyplatila.   Fraser pro účely filmu podstoupil obdivuhodnou fyzickou transformaci, ovšem to by samo o sobě nestačilo. Naštěstí parádní herecký výkon z jeho strany prostupuje i pod tou tunou prostetik, latexu a make-upu a takto náročná role pro něj představuje ohromné zadostiučinění v návaznosti na to, čím si v profesním i osobním životě v uplynulých letech prošel. Sink v roli svérázného a rebelujícího adolescenta, který čelí problémům ve škole i v rodině, tady v podstatě opakuje svou úlohu ze Stranger Things a daří se jí to s podobným výsledkem, tj. výborně. Zbytek castingu pak odvádí slušnou práci, která sice úplně nenadchne, ale zajisté také nezklame.   Celková komornost vyprávění jak co do počtu zde vystupujících postav [spoiler](zhruba pět)[/spoiler], tak zejména prostředí, ve kterých se celý děj odehrává [spoiler](velkoryse jedno*:D*)[/spoiler], vychází z divadelních kořenů předlohy a je samozřejmě na filmu poznat doslova v každém záběru, nicméně obvykle platí, že pokud je samotný příběh dostatečně nosný, postavy poutavé a děj divácky podnětný, případné skromné produkční měřítko ničemu nevadí a tohle je přesně takový případ. V souhrnu jde o vynikající divácký zážitek, prozatímní vrchol Fraserovy kariéry a další vydařený přírůstek do Aronofskyho filmografie.

Pro mě je kult Airheads :))

Bože, zase tenhle expert. *:D*

<3 Pán je znalec, koukám.  Pac a pusu. 

u nas az 16.03. vyborne *:-* toto zas distributori nezvladli... v kazdom pripade aronofky je zaujimavy rejza a brendan je sympatak. *:+*

Diskuze s tebou mi už stačila u jinýho příspěvku, ty seš taky inteligentní individuum :)

Proč se chováš jak čurák? Chvíli je klid od Hasty a Reina, tak je musíš nahradit?

7/10 Aronofsky sa rokmi vyprofiloval do špecialistu na rôzne formy psychického trápenia a ľudského úpadku - drogová závislosť (Requiem),  smrteľná choroba (Fontána), bulímia/anorexia a psychická porucha/choroba (Čierna labuť), okraj spoločnosti a osobné dno (Wrestler), kríza viery/fanatizmus (Noe), zničenie nevinnosti/matky prírody (matka!). Veľryba je dotiahnutie tejto kariérnej trajektórie do bodu, kde už sa ďalej hrotiť ani nedá. Vlastne je prekvapivé, že až ďalší Aronofského film bude horor, lebo horor je uňho vlastne dosť častý - Requiem, Čierna labuť, Noe, matka! všetky majú prvky hororu. Detto aj Veľryba. Charlieho obezita je snímaná ako niečo až hrozivé, spolu s tiesnivou hudbou. Proste nie je to easy watch a je jasné, že s iným režisérom to mohlo celé byť úplne iné.  Fraser je na Oscara. Bez debaty. Toto je výkon z životných. Každá scéna, každé gesto, všetko je bez chyby a dáva do toho maximum a zároveň nebyť neho, nevidíme v Charliem to podstatné - že kedysi bol iným človekom a že v jadre pod tými kilami je niekde dobrák čo skrátka len nevládze už viac.  Tá obezita a závislosť a spustnutosť Charlieho je ale taká extrémna, že sa nebudem čudovať ak Oscara vyhrá Butler - nie preto, že je lepší (nie je podľa mňa), ale preto lebo Akadémia predsa len bude chcieť do histórie vpísať fešáckeho bohéma čo upadol v žiari reflektorov a ako "kráľ" Elvisa než spustnutú ľudskú trosku Charlieho, ktorá sa viac-menej rozhodla sa sama zničiť. A ja tomuto inak aj chápem, proste Fraser má miesto v histórii isté a možno Oscara dostane neskôr...ale proste tá postava je morbídna a je ťažké to dávať na piedestál a Oscary sú vždy aj o politike a imidži. A možno k tej úlohe bude viac pasovať akési historické nedocenenie/krivda, tzn. že "mal to vyhrať, je to jeden z najlepších výkonov v histórii", než spätné kritizovanie "jasné, dali to uplakanému anti fat shaming emo dryjáku namiesto machra Elvisa". Aronofsky inak ale zaslúži kredit za to, že z obezity urobil legitímny problém, tzn. Veľryba možno pomôže, aby sa obezita vnímala aj inak ako ju stále mnohí vnímajú, tzn. aby nebola vnímaná len ako "tučné lenivé prasa čo nechce prestať žrať", ale aj ako legitímna závislosť, ktorou pre mnohých je (tak ako ňou je alkoholizmus, gambling, etc.).  Je to aj film , ktorý je síce tvrdý a nekompromisný, ale zároveň z neho cítiť ťažký kalkul - proste na striedmosť sa nehrá, začíname tým že Charlie masturbuje pri gay porne a všetky vzťahy okolo neho sú až vyhrotene negatívne, komplikované, dysfunkčné, trpké. Proste len kopec utrápených, negatívnych, vyčerpaných ľudí. Je v tom určité až účelové vyžívanie sa v mizérii.  Čiže tak za mňa. Je to určite film čo si človek zapamätá, a čo nie je šedý priemer, a čo ide s kožou na trh. Aronofsky to hrotí na maximum zase raz. Fraser je životný. Ale je to celé strašná mizéria, ktorá na konci človeka podobne ako Requiem, Čierna labuť, Wrestler a pod. emocionálne vyčerpá. 

Podlehne sebeklamu *:D* ano radši si užívej mainstream (hlavně ten nekvalitní) a věnuj se dál filmům pro děti. O umění ty víš naprostý kulový. Pochybuju, že bys mi dokázal vysvětlit, o čem vůbec Fontána je.

Noe ani mother! som nevidel, a zaujíma ma len to druhé. Najlepší a najúdernejší Aronofsky je definitívne Requiem a Wrestler. Neviem, neviem, či sa niekedy na tieto dva skvosty ešte kvalitatívne dotiahne.

To je na tom právě to nejzajímavější *;)* Ale jinak je ten film soudě podle trailerů i všech reakcí těžký slzupudný kýč, což je u Aranofského sice velké zlepšení po Matce! a Noe, ale na poměry jeho dvou filmů předtím pořád hrozně velká nuda, takže pass. 

Sadie hraje Max že Stranger Things, takže se není na co těšit

Těším se na to samozřejmě kvůli Fraserovi, ale hlavně mě na tom láká přítomnost Sadie Sink. *8)*

Aronofsky je pořád jeden z nejzajímavějších tvůrců/režisérů a Brendan vypadá fakt velrybózně, takže kino je pro mě jasná záležitost. Byť úplně kulervoucí pecku neočekávám.

Ježišmarja, ještěže jsi mi to osvětlil! Dík!  Co pak, když Wrestlera miluju a Fontánu vlastně asi taky. Ono vlastně nejde obojí, že? Chápat Aronofskyho a užívat si mainstream.  Běž si tahat za lálínka někam.  Jenže Labuť a Noe je naprosto ukázkovej případ toho, kdy ten režisér podlehne sebeklamu, že je úplně geniální art maker a může zkoušet totálně do sebe zahleděný všechno a všichni mu to budou zobat.  Matku už jsem ani neriskoval. A tohle? Pokud se to blíží Wrestlerovi, tak fajn. Ale jedině kvůli Fraserovi. 

Nic si z toho nedělej.

Tento film si asi rád nechám ujít, psychologické drama mixující patos a deprese je pro mne smrtící koktejl... Ale jsem moc rád, že se Fraserovi zjevně comeback povedl Třeba někdy dojde na 4. Mumii, tu si dám (bude-li lepší té třetí) moc rád, nebo na nějaký jiný film co sedne do mého vkusu víc.