Režijní šikula Dan Trachtenberg poprvé zaujal filmové nadšence svým kraťasem k hernímu Portalu, od té doby se mu dveře do Hollywoodu otevíraly čím dál rychleji. Nejprve to byl pořád ještě celkem komorní sci-fi thriller Ulice Cloverfield 10, o pár let později už ale do rukou dostal zavedenou franšízu v podobě překvapivého hitu Prey neboli Predátor: Kořist. Ten se sice dočkal i s ohledem na sotva ukončenou pandemii covidu jen streamovací premiéry, klíče od značky mu ale zůstaly, a letos tak fandům mohl naservírovat rovnou dva nové plnohodnotné nášupy. Ten první, animovaný, jsme si užili náramně. A ten druhý, hraný, vstupuje do kin tento týden. Co říkáme na ten?

Jak to vidí Mr. Hlad:

Mám radost. Radost, že Dan Trachtenberg se toho nebojí a zkouší dělat se zavedenou značkou nové věci. V Kořisti to jen naznačil, tady však vyložil všechny karty na stůl, což znamená, že pokud pořád doufáte v návrat ke stylu původního filmu, čeká vás velké zklamání. Nejen kvůli tomu, že Predátor je tentokrát v hlavní roli a neběhá kolem něj žádný kulturista, ale hlavně proto, že jde žánrově o dost jiný film. Trachtenberg prakticky nespoléhá na hororové prvky a Nebezpečné území je mnohem víc klasická dobrodružná podívaná o snaze přežít v krutém prostředí. Říznutá buddy movie a spoustou akce. 

Dohromady to naštěstí drží perfektně, akčních, napínavých, ale překvapivě i úsměvných scén je tu spousta, parádně to celé graduje a nápaditost se nevyčerpala u samotného konceptu a zbylo jí dost i na bitky s monstry a komandy Weyland-Yutani. Tempo kolísá minimálně, Dek je sympaťák a snaha zaměřit se víc na predátorskou společnost, její pravidla a samotný charakter ústředního lovce dělá z Nebezpečného území mnohem komplexnější a zajímavější film, než kdyby pouhou byl další variací na lov v nějakém atraktivním prostředí. Podobný odklon si dovolil James Cameron u Vetřelců a víme, jak to dopadlo. Tady asi nepůjde o až takovou instantní klasiku, ale ty necelé dvě hodiny jsem se bavil téměř královsky. A teď jdu hledat, kdy to hrají v tom IMAXu.

Jak to vidí Jokolo:

Zaplaťpámbů trailery nevyzradily prakticky nic podstatného, naopak si nechaly spoustu věcí sympaticky pro sebe a nový Predátor je tak v mnohém velmi překvapující. Trachtenberg evidentně dobře ví, že další naháněčka s rádoby tajemným monstrem už by nejspíš nemohla fungovat, proto obrátil list a z Predátora udělal hlavní postavu, a to navíc velmi srozumitelnou a se smysluplným dějovým obloukem. Díky tomu se film rozjíždí v plnokrevný dobrodružný akčňák se všemi náležitostmi – rozvoj hlavního hrdiny, nápaditá akce, fungující chemie mezi dobráckými postavami i vkusné humorné odlehčení.

Predátor: Nebezpečné území je tak přehlídkou našlapaných soubojů, skvělé akce, která v první a poslední třetině strhuje i graduje, a zejména funkčního rozvíjení světa i mytologie okolo mimozemské rasy pověstných predátorů. Prostředí, v němž se film odehrává, je velmi atraktivní a aktivně vstupuje do děje jako důležitý prvek, čímž je film neustále zábavný. Za zmínku pak stojí i nevšední soundtrack, který zdařile podtrhává nový svět, jenž objevujeme, a opravdu kulervoucí závěr, který potměšile převrací očekávání a z Predátora dělá nového Arnieho. Místy je to přímočaré a jednoduché až moc, na zážitku to ale ničemu neubírá a Trachtenberg tak nadělil další funkční akčňák, který dělá sérii čest. Jen tak dál.

Jak to vidí do_Od:

Nový Predátor je fajn, hodně fajn. Režijní nápaditost a celková kreativita, s jakou Trachtenberg přistupuje ke všemu, na co sáhne, mě asi nikdy nepřestane fascinovat, a už v Prey ukázal, že přesně něco takového tato značka potřebovala jako sůl. O to víc mě těší fakt, že tenhle trend pokračuje i v Nebezpečném území, které dostálo svému názvu naprosto dokonale. Nehostinná planeta, na kterou se totiž hlavní postava našeho Predátora vydá, je naprosto smrtící horská dráha skrz pestrou faunu i floru, kde by normální člověk nepřežil déle než pár minut. Dokonce ani Arnold. Jenže spojení horská dráha tu za mě maličko překvapivě přináší i negativní stránku.

Ačkoliv totiž nový Predátor velmi baví, postrádá za mě maličko svůj typicky zlý přístup. Je to asi můj problém s většinou příběhů, kde se najednou ocitáme v kůži záporáka. Co je totiž do té doby dělalo tak zajímavými, musí jít rázem stranou, abychom jim mohli začít fandit. Jasně, nový Predátor pořád není taková komedie jako dejme tomu Venom, ale humor tu je, roztomilé příšerky jak z Disneyho Star Wars jakbysmet a hláškující Elle Fanning taky chvíli trvá, než do světa zapadne. Těžko se to popisuje bez spoilerů, ale zkrátka mi některé aspekty tohoto Predátora bránily v tom, abych si to víc užil, a za mě je tak ve výsledku o kousíček za animovaným Zabijákem zabijáků, kde se ta mytologie taky rozšiřovala, jatka to byly ještě možná o trochu větší, ale neměl jsem z toho ten pocit mírné...disneyfikace. Ale stejně jako ke všem Trachtenbergovým filmům, i k tomuto se za čas určitě zase rád vrátím.