10. Svědek, 1985, r. Peter Weir

Pokud budete od Svědka očekávat osmdesátkový thriller, ve kterém Harrison Ford v roli odvážného poldy odkryje korupci na policejním oddělení, a ještě přitom sbalí krásnou Kelly McGillis, budete asi nemile překvapení. Špinavá Filadelfie je spíše forbínou, díky které se zraněný detektiv ocitne v prostředí, které mu je snad ještě cizejší, než strážci zákona obchodující s narkotiky. Blízké venkovské setkání s asketickou sektou Amenitů umožní Fordovi nasadit svůj jedinečný výraz čerstvě vyvorané myši, jenom aby postupem času dorostl do amišských šatů, postavil stodolu a zlomil srdce divákům i krásné Rachel. Přitom ten rošťák ještě stihne rozbít ciferník otravným kreténům ve městě, což je opravdu hodně uspokojivá scéna. Ford byl za roli Johna Booka poprvé a naposledy nominovaný na Oscara, a mě trochu mrzí, že mu plešouna vyfouknul William Hurt. Na srdceryvné drama Petera Weira se dá totiž koukat opakovaně především díky němu. (TedGeorge)

9. Vysoká hra patriotů, 1992, r. Phillip Noyce

Hrdinu románů Toma Clancyho Jacka Ryana si zahrálo už docela dost herců, pro mě osobně je ovšem Ford nepřekonatelný. Možná i proto, že tu nehraje Ryana mladého, ale už jako čtyřicátníka, který má rodinu a ačkoliv jde o bývalého mariňáka, teď sedí v kanceláři. Ryan mě vždycky bavil víc jako analytik a jako člověk, co se do akce nehrne. Ne že by mu chybělo hrdinství, ale prostě ví, že se satelitem a s Delta Force na druhé straně vysílačky toho zvládne víc. A přesně takový je v podání Forda. Trochu realističtější protipól Jamese Bonda, jenž bojuje víc hlavou než čímkoliv jiným, když na to však přijde, zvládne i klasickou akci. Vysoká hra patriotů Phillipa Noyce je navíc poctivý devadesátkový politický thriller se skvělým castingem a Ford v něm potvrzuje, že co se týče hrdinů z lidu, kteří se nebojí v případě nutnosti sami si zašpinit ruce, neměl v téhle éře konkurenty. Scény, kdy si s pomocí zavilého pohledu sjednává respekt v kanclu jsou v jeho podání mnohdy napínavější než souboje s teroristy z IRA. (Mr. Hlad)

8. 48 hodin v Paříži, 1988, r. Roman Polanski

Subtilní (a stále nedoceněný) thriller, jehož genialita s přibývajícími roky jen zraje. Harrison Ford tu nepředvádí nějakou zásadní hereckou kreaci, je ale perfektním nástrojem v rukách mistra na vrcholu sil. Roman Polanski tu najel do hitchcockovského módu v paranoidním příběhu o chlápkovi, jemuž v Paříži unesou manželku, svou výjimečnou hru s thrillerovými vzorci a špionážním napětím ale obdařil nejen hutnou atmosférou nejistoty, ale i silným existenciálním oparem. Ford tu skvěle funguje ve své typické šarži obyčejného chlápka v neobyčejných situacích, Polanski ho ale skrze interakci se svou sexuálně výbojnou múzou Emanuelle Seigner žene do místy až mindfuckového bloudění a ztrácení se uprostřed velkoměsta. Fantastická thrillerová práce, která dalece překračuje běžné hollywoodské mustry. (Cival)

7. Americké graffiti, 1973, r. George Lucas

Vyplatí se mít za kamaráda George Lucase. Občas vám zavolá a dohodí Star Wars, ale najde pro vás místo klidně i ve svých menších filmech. Americké graffiti je krásná vzpomínka na dobu, jakou většina z nás nezažila, snadno se však dovede identifikovat s partou kamarádů, kteří zrovna končili školu, přemýšleli, co se životem a zajímaly je hlavně holky. Rozhodně víc než jejich budoucnost. Fordův Bob Falfa je tu jednou z vedlejších postaviček, přehlédnout ho však jde jen stěží. Sebevědomý v kovbojském klobouku hledá někoho, s kým by změřil síly v pouličním závodě a nedopadne to pro něj zrovna dobře. Ford tehdy zvažoval, jestli se věnovat herectví, nebo se naplno pustit do truhlařiny, která zůstala dodnes jeho koníčkem. Ale i když dostal v Amerických graffiti jen malý prostor, bylo evidentní, že za volantem Chevroletu 1955 sedí člověk s šarmem, s nímž dobude Hollywood. (Mr. Hlad)