Já taky dokážu psát dlouhý slohovky o hovně a tohle myslím jako výhružku, takže mi dej pětikilo a ty stravenky a vyseru se na to. 

To stačí jen na malý pivo.

Na poprvé to bolelo, po druhé lepší, po čtvrté ok. Pořád je to něco jako sneak peek. Až Snyder ukáže normální záběry bez zpomalovaček tak to bude o něčem jiném. Kéž by bylo tak dobré jako MoS nebo BvS.

Já se zastavím jen u té scénografie. Je mi jasné, že Justice League dalo hodně práce. A že třeba právě scénografie, a různé aspekty filmu, jsou vhodné a zajímavé pro teoretický rozbor. A rád, neuvěřitelně rád, si to přečtu, klidně bych si dal celý sešit Film a Doba na téma Snyder Cut (což se nestane). Bohužel by to v mém případě bylo zajímavější čtení, než samotné koukání na film. 

Nevěřim, že režisérský sestřih bude o tolik lepší, abych byl spokojenej. Jenže jak jinak to zjistim, než tak že se na to podívám? Takže zase přijdu o x minut života. 
Ten kdo vybíral hudbu k traileru by si zasloužil koukat 24 hodin na Decibely lásky. 

Leonard Cohen sa musi obracat v hrobe! Hnus!

Nejsem tak bohatý, abych plýtval data na eseje, jejíchž téma je fundamentálně tak chytré, že vůbec nechápu, o čem to furt mluvíš.
Každý má své guilty pleasure. Abys nalákal ostatní, musíš kvality vyzdvihnout. Musíš to ale předat jednoduše, jak pro blbečky. 

Večer se vyjádřím.

A proč vlastně? Štve tě, že nemám důvtip a šarm německýho ovčáka po transplantaci hlavy?
(psychologickej vtípek; kdo ho rozlouskne, má u mě pivo)

Co se té "kritiky" týče, tak se patrně shodneme na tom, že jsou různé stupně: samotná kritika by měla vyrůstat z nějakých "faktů", ale obsahuje též názor, recenze je víc na názorech a pocitech, komentář bude ještě subjektivnější. Nemyslím si, že třeba na MovieZone někdo chodí vyloženě pro to první, pro kritiky, které by dejme tomu naratologicky, symbolicky, filozoficky, z hlediska střihu, jak to bylo natočeno atd. rozebíraly dané dílo. Něco takové je též zajímavé, přirovnal bych k tomu (do určité míry) třeba některé věci na blogu Douglase Kokeše, možná i tady některé více analytické články, ale nemyslím si, že to je jediná, natož pak ta nejlepší a nejvhodnější možnost, jak psát o filmech a hodnotit je. Drtivá většina článků (i popisků k trailerům apod.) se hlásí spíš ke klasickému pojetí recenze: tj. od něčeho věcného se odpíchnout, mít tam argumentaci, srovnání apod., ale nakonec se hodně i spolehnout na pocity a dojmy, což není vyloženě špatně, protože recenzenti (autoři popisků...) jsou podobnou cílovkou (nebo se do ní vciťují) jako jejich čtenáři a proto se dá předpokládat, že čtenář bude mít nakonec při projekci filmu ty podobné pocity, jakými zakončoval autor recenzi, kterou četl před ochodem do kina.

S tím rozdělením mezi "uměním" a "řemeslem" nesouhlasím. Nebo ne úplně. Je to pěkné dělení: z pravého umělce to tryská, nemůže si pomoct, nikomu se nepodvoluje, nedělá na zákazku, nehledí na to, co lidi mají rádi. Řemeslník jen zneužívá umělce v sobě, aby vytvářel za nějaký ten krejcar plytká, ale líbivá díla. Jenže to je strašný naivismus. Tak to v čisté podobě nikdy není. Lidi, kteří se nejvíce blíží tomu, co tady nazýváme "uměním", jsou většinou nakonec nepochopení osamělí blázni, tedy pokud nemají extrémní štěstí (ale takových je minimum, a navíc se pak stejně neudrží ve středu zájmu dlouho). I takoví Březina nebo Klíma, kteří psali zatraceně divné a autorsky svoje texty, se hodně zajímali o to, jak to je vnímáno, a co udělat pro to, aby to bylo vnímáno lépe. Žádný skutečný spisovatel si nechce jen tak psát do šuplíku (leda by to měl jako nějakou terapii), ale pro nějakého modelového čtenáře. A musí si uvědomit, že tím modelovým čtenářem nemůže být jen on sám, jinak mu nejspíš nikdo nikdy nic nevydá. A to se bavím o psaní, které nevyžaduje žádnou vstupní investici (no, možná licenci Wordu) a pokud si to napíše jen do šuplíku, tak žádný nakladatel nemusí platit za papír, inkoust, distribuci a marketing. Otázka je, zda je pak opravdu "spisovatelem", když to nikdo nečte...

Ale v točení filmů nebo třeba dělání her, kde se obří produkce musí zaplatit, je třeba od první klapky (řádky napsaného kódu atd.) myslet na to, že se to musí prodat. I nezávislák natočený za pár šupů (takže v Hollywoodu pořád za pár mega dolarů) se chce zavděčit určité sortě lidí a i kdyby režisér (nebo scénárista) měl stokrát bizarní představu, bude ji muset nejspíš nějak přizpůsobit.

Samozřejmě je rozdíl, jestli si někdo vydupe něco co nejbližšího své vizi, nebo někdo vyloženě dělá podle šablon. Pravé "umění" má posouvat hranice (např. žánru). Ale prakticky nikdy (v literatuře občas, ale i tam zřídka; ve filmu asi fakt stěží) není děláno úplně bez ohledu na konzumenta.

Konec konců, když se podíváme na historii umění, něco takového jako "výtrysk nespoutaného autorského génia" bylo velmi málo časté před dobou přelomu 18. a 19. století a romantismu. Dříve pro většinu těch umělců (např. klasických florentských a římských renesančních výtvarníků, ale třeba též pro antiocké římské spisovatele) byla jejich tvorba obvykle opravdu řemeslem, které dělávali na zakázku mecenáše.

Kup si fleshjacka.

Ty lajky znamenají, že se ta nabídka násobí?

"přičemž pro většinu lidí je dobrá akční scéna téměř nerozeznatelná od té špatné" Hele, já bych se do tohodle moc nepouštěl. Proto jsem tady kdysi mluvil o té formální stránce řemesla. Já bych do tohodle úplně ... ale zkusíme to.
Já si to třeba nemyslím. Nemyslím si, že je subjektivní identifikovat kvalitu akční sekvence. A proč se nechci do toho pouštět je, že součástí akční sekvence jsou i emoce, a ty jsou diskutabilní.
Kupříkladu The Dark Knight, Batman v Superman, We Own the Night (2007), Vetřelec vs. Predátor. Raději zdůraznim, že řešíme akční sekvence, ne žánr:)
The Dark Knight je civilní, introspektivní, psychologické drama. Je dobře vystavěno, ale akční sekvence nejsou dynamické a některé jsou dost nemotorně sestříhané. Na mě třeba ani nepůsobily nijak emotivně. Myslím, že je tu podobnost s Heatem od Manna, kdy Mann nasmínal a vyrobil poslední přestřelku hodně syrově, jež ale zapadla do celkového vyznění filmu. Ta dynamika u TDK tudíž mohla být úmysl, ale to nemotorné stříhání už je profesionální faux pas.
Batman v Superman má třeba výborně dynamické akční sekvence (kromě automobilové honičky) a je vidět, že střih jim taky nedělal problém. A uvedl jsem to jako příklad, protože se často u tohodle filmu skloňuje i u "bezvěrců":D, že to má dobrý akční scény.
We Own the Night krimi thriller. Už si to tolik nepamatuju, ale bylo tuším civilnější a kladlo důraz na dialogy. Uvádím to jako příklad, protože si dodnes pamatuju, jak intenzivní akční sekvenci s auty a přestřelkou Gray udělal, ačkoliv nebyla dynamická. A tudíž jsem schopný říct, že to byla akční sekvence par excellence. 
Vetřelec vs. Predátor. Paul Anderson. Béčkař, ale akční sekvence mu jdou jako nikomu viz (dle mě) AvP nebo třeba Death Race, kde nasnímali bouračku s kamionem mnohem lépe, než v TDK. Ačkoliv je stále otázka, zdali to nebyl záměr. I když ty prostřihy na Batmana mi tam kompozičně prostě nesedí. Pro diváka bylo důležitý vidět, co způsobí převrácení kamionu, ale ten dojezd Batmana se mi zdál příliš dlouhej a narušoval podle mě kompozici akční sekvence.

Co si o tom myslíš?

Tak zrovna Cameron není dobrej příklad, protože to je auteur jako blázen. Takovej filmovej ekvivalent Steva Jobse:)) Ten to rozhodně dělá pro sebe. Ty svoje ekologický agitky cpal lidem už na konci 80. let.

Musím jít. Večer sem mrknu. 

Počkej, Václave ... já tě nekritizoval, ani jsem tím nic nenaznačoval. Já jen ten první příspěvek napsal jako rétoriku k obecné náladě, kterou vidím. Ať už na Twitteru, nebo tady v diskuzi. Připadalo mi zajímavý sem napsat právě ten příklad s tím Scottem Mendelsonem a vyjádřením od samotného Snydera.
To fakt nebylo cílený na popisek traileru:) I když nálady vaší redakce tam budou :D

Gervais se vztahuje k tomu Mendelsonovi a tendencím vydávat svůj pocit v kritice něčeho (čehokoliv) jako fakt. To je ten kognitivní omyl, jak jsem tady kdysi říkal. Připadalo mi fajn to zmínit v rámci kontextu toho příspěvku, kterej byl fakt jen rétorika do diskuze.

Jinak s tebou souhlasim. Jen marketing.

To si zrovna nemyslím. Ta roztržka s Mendelsonem. Myslím, že se právě při takovejch kritickejch momentech ukáže, kdo nosí jaké barvy:)
Nebo jinak ... kdo je sráč:) To, co řekl Mendelson, je těžce neprofesionální. A poukázal tím na to, že vlastně ani není tak fundovaný. Už jen kvůli těm goldbergům. 

Dělal jsem si menší rešerši (pokud to není oxymóron) ohledně komunity tzv. SnyderCultists. 
Je tam hodně  muzikantů, spisovatelů a umělců obecného rázu (alespoň se tak za sebe považují, což je diskutabilní, žejo). Působí na emocionálnější jedince a spíš je zajímá samotný akt naděje a postavení se za "slabšího", než film jako takový. Hodně jich soucítilo s úmrtím dcery Snydera a toho nespravedlivého aktu (ačkoliv je to otázka toho, kdo platí) vůči němu.
Tohle je už můj osobní dojem, ale řekl bych, že je to taková ta mlčící většina, která se prostě konečně ozvala. Respektive, že jsou to lidé, kteří nejsou takoví, že by chodili na sociální sítě a ventilovali by nespokojenost s tím, jak někdo nevytvořil chlápka v černý kombinéze podle jejich představ --- Což je hlavní důvod, proč jsme se sem dostali. Že si bloggeři, youtubeři a všelijaká média udělala ze svého názoru na to, že daný film není podle jejich představ, svůj argument. A jelikož jich bylo hodně, tak měl Geoff Johns a John Berg páku, aby si to udělali podle svého. Proto ta moje rétorika předtím. --- Ale že jsou to lidé, kteří jsou spíš pozitivní, než negativní.
Samozřejmě se mezi nimi našla i hovada. Prostě Gaussova křivka:))

Díky:)
Tady vidíme, že neexistuje přímá úměra mezi kvalitou a finančním úspěchem. Ale kvality obou filmů jsou diskutabilní :D