Madisonské mosty (1995), r. Clint Eastwood

Romance mezi ex-učitelkou v podání Meryl Streep a životem ošlehaným žurnalistou na cestách s tváří Clinta Eastwooda sází na výborné herecké výkony hlavních představitelů, pomalé budování vztahu (nevěry), na první pohled rozdílných charakterů a nijak exhibující pečlivou režii Clinta. Ten byl mimochodem v době natáčení o 19 let starší jak Meryl, ale to vůbec nevadí. Charisma z něj totiž prýští na všechny strany a bez ohledu na to, jestli jste muž nebo žena, byste k němu do toho auta na prašné cestě v Iowě sedli také. V roce 1995 vznikl i žánrově spřízněný (a mnou milovaný) film Před úsvitem, v němž si Richard Linklater posvítil na podobně náhodné setkání o jednu (ehm, dvě) generace mladších cizinců. Navzdory všem rozdílům mi tenkrát oba filmy zlomily srdce se vší parádou. Linklater především faktem, že jsem neměl tušení o připravovaném pokračování a Eastwood závěrečnou kulervoucí scénou v deštěm zkrápěném pick-upu. Tak buďte šťastní a milujte se. (TedGeorge)

Tajemná řeka (2003), r. Clint Eastwood

Adaptace knihy Dennise Lehanea není zrovna dvakrát sofistikovanou či dějově propletenou kriminálkou, i po letech ovšem zůstává hodně působivou sondou pod kůži tří hlavních postav, jejichž životy byly navždy poznamenány děsivou událostí z dětství. A při zavraždění dcery jednoho z nich v nich toto trauma opět naplno ožívá. Eastwoodova režie je v Tajemné řece malinko nenápadnější, než jsme u režisérského veterána zvyklí, a soustředí své síly právě na postavy a jejich představitele. Což byla samozřejmě sázka na tu správnou kartu. Po herecké stránce je totiž pro mě film opravdu excelentní podívanou, v níž hrají všichni zúčastnění na dvě stě procent a mrzí mě, že takový Tim Robbins od té doby už neměl podobně silnou roli. I když se pak Clintova režie zdá nenápadná, stále umí snímek naplnit báječně temnou atmosférou Bostonu a mnoha silnými scénami, na něž si vzpomenu i po letech. Možná právě proto má u mě tahle „eastwoodovka“ své speciální místo. (Spooner)

Million Dollar Baby (2004), r. Clint Eastwood

Definitivní potvrzení Eastwooda jako režijního mistra. Asi nikdo by tak silné téma, jakým je eutanázie, nezvládl uchopit tak pevně, suverénně a s grácií se popasovat i s jeho slzavými přesahy. Začíná to jako další Eastwoodovo drama ze současné Ameriky, žonglující se sociálními motivy, pokračuje jako brilantní sportovní flák, v němž se Hilary Swank snaží proboxovat k pozici ženského Rockyho, a vrcholí jako srdcervoucí, do stínů a bolesti zapuštěné zamyšlení nad právem rozhodovat o svém životě a smrti. Lety ošlehaný Eastwood vsadil veškerou svou životní i tvůrčí zkušenost do skvostného oscarového triumfátora, který možná není úplným diváckým roller coasterem a nejatraktivnější položkou jeho filmografie… ale že by byl tou nejsilnější a filmařsky nejvyspělejší? Dost možná ano. (Cival)

Gran Torino (2008), r. Clint Eastwood

Příběh starého a nerudného Walta Kowalského, jehož štve čím dál zběsilejší svět okolo něj a jeden asijský sígr mající zálusk na jeho veterána, nepatří k nejzásadnějším filmům světové kinematografie a samotný Eastwood natočil během života lepší filmy. Ale neznám snad nikoho, kdo by jeho Gran Torino nemiloval a tuhle vděčnou bajku o polidštěném dědkovi/rasistovi neviděl opakovaně. Kde se bere taková obliba ničím originálního oldschoolového bijáku? Měl bych jednu teorii, kterou vám tu s dovolením nastíním. Podle mě úplně všichni v koutku duše doufáme, že ve stáří nebudeme prdět do pohovky při sledování Ulice a Instinktů Jaromíra Soukupa. Místo toho budeme prarodiče, na které sice jejich potomci hází bobek a navštěvují je jednou za uherský rok, ale nám to nevadí, protože si v garáži leštíme úžasné auto, v životě jsme ledacos zažili a sousedi k nám chovají respekt (tím pádem nám ze zahrady nekradou švestky). Smiřme se však s tím, že tak boží jako nestárnoucí Clint, respektive Walt, prostě nikdy nebudeme. I kdybychom v té garáží měli Ford Gran Torino Sport z roku 1972. (TedGeorge)

Sully: Zázrak na řece Hudson (2016), r. Clint Eastwood

Eastwood herec je fajn, osobně se ale musím přiznat, že Eastwood režisér mě baví ještě o chlup víc. Takhle, v obou případech je to pořád o kopec nad ostatními smrtelníky, nicméně to, co zvládá jako režisér v takhle pokročilém věku, je skoro stejně tak velký zázrak, jako ten na řece Hudson. V tom si sice slavného kapitána zahrál o pár desítek let mladší Hanks, jenže pomyslný letoun pilotoval celou dobu právě Eastwood. A byť se Sully žádných velkých cen nedočkal, byl to přesto jeden z nejdiváčtějších a zároveň nejlépe natočených filmů v daném roce. A Eastwood ho natočil v neskutečných pětaosmdesáti letech. Fakt nevím, kdo byl tehdy větší hrdina. Vzhledem k vysokým kvalitám i jeho pozdějších snímků pak pevně věřím, že nám ještě minimálně jednou ten zrak vytře. Sázky? (do_Od)