Diskuze k článku Na obzoru: The Rock v džungli a rodinný Mark Wahlberg
příspěvky
Napsat příspěvek
Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
TOP Diskuze
57První dojmy: horor Resident Evil 31Téma: MovieZone vs. Nolan aneb je Temný rytíř lepší než Interstellar? 26Resident Evil: Recenze 18Hororový Resident Evil drancuje pokladny kin, Odyssea se pomalu loučí s IMAXy 17Nejúspěšnější film historie. Nový Spider-Man v Americe porazil sedmé Star Wars 15Je rozhodnuto: Paramount získá Warnery 14Další (ne)zdary Cliffa Boothe: Trailer 9Velrybí pád: Trailer 2 11Opuštěný: Recenze 6První dojmy: dobrodružné V srdci divočiny
Komentáře
- Na hraně smrti 2: Deadpoint: Recenzesaint3nJak tu zaznělo, u prvního Fall jsem měl z těch nečekaných střihů z detailů na pohled z dronu s kamerou a následným otočením perspektivy fakt závrať, regulérně se mi zvedl kufr, jaxe říká. Ale celkově mi to přišlo jako téma na velkej film. Jestli na dva...
No tak to budu vědět asi za hodinu a půl a něco
🤩 - Hororový Resident Evil drancuje pokladny kin, Odyssea se pomalu loučí s IMAXyNierNezlob se na mě, za mě je to úplně opačně. Nevím, jestli to víš, ale Clair Obscur doslova opsal příběh z TEW. Nevím, jestli pamatuješ, ale TEW využívá roztříštěnou naraci, kde je obrovský prostor pro hráče, aby zapojil vlastní myšlení.
Ten základ je v podstatě 1:1 ku Clair Obscur. Sestra Ruvika umřela při požáru, Ruvik sám je popálený a zdrcený ze smrti sestry. Je zamčený, izolovaný a propadá šílenství. Vytvoří si vlastní vesmír, kde se snaží přepsat realitu a přivést sestru zpět. Samozřejmě to nedopadne dobře, svět se začne rozpadat a pokřivovat. Laura se stane monstrem a dál už to znáš.
Ale ta hra má naprosto super narativní základ, nechává prostor hráči si tam něco i domyslet a navíc dokonale propojuje příběh s gameplayem. Příklad? Laura je extrémně náchylná na oheň, panicky se ho bojí – jasně, protože v tom požáru uhořela. Je vlastně docela smutné, že tenhle silný příběhový základ Francouzi v podstatě okopírovali a sklidili za něj obrovské ocenění, zatímco původní vize Shinjiho Mikamiho zůstala tehdy nepochopená.
Dvojka TEW je v tomhle úplně jiný přístup, je to mnohem víc klasická hra upečená pro mainstreamové publikum. Ten příběh pobere úplně každý, nepotřebuješ u toho nic číst mezi řádky ani zapojovat mozek. Neříkám, že je špatný, ale za mě se ta dvojka s jedničkou nedá absolutně srovnávat.
Když se nad tím totiž zamyslíš, jednička pracovala s úplně jiným stylem vyprávění. Neservírovala ti všechno na zlatém podnosu, ale spoléhala na psychologickou symboliku a detaily v pozadí. Ruvikův STEM nebyl jen nějaký náhodný digitální prostor, byl to doslova zhmotněný otisk jeho nemocného mozku. Každá lokace v sobě nesla kus jeho dětství, hrůzných experimentů a hlubokého traumatu. Hra tě nenutila hltat cutscény, ale musel sis ty střípky skládat sám přes dokumenty, vizuální nápovědy a prostředí. A přesně tahle roztříštěnost, za kterou to tenkrát schytalo kritiku, tomu paradoxně dala obrovskou hloubku a osobní ráz, který moderním hrám často chybí.
