Téma: Jak se film Ready Player One liší od knižní předlohy?


ikona
imf
ernest clineready player onesteven spielbergtéma
Pojďme se ponořit do jednoho z nejúžasnějších světů poslední doby... 

S tímhle článkem úmyslně přicházíme týden po premiéře, protože obsahuje… no řekněme mírné spoilery. Neprozradíme vám, jak to celé dopadne, ačkoliv je všem jasné, že jde o spielbergovskou pohádku o honbě za pokladem (vejcem) a princeznou v dystopickém království sužovaném zlou korporátní hydrou. Zbytek už si domyslíte. V knize i ve filmu je Ready Player One především o budování světa a vyprávění, nikoliv o příběhu jako takovém. Drtivá většina úprav a škrtů, které Spielberg oproti Clineově předloze provedl, aby se vešel do rozumné stopáže, je vnímána odbornou kritikou i laickým publikem pozitivně. Ano, Ready Player One se skutečně nerozpadnul na hloučky zasvěcených popkulturních odkazů, vlastně je spíš brilantním a jaksi mimochodným komentářem osmdesátkové a devadesátkové mainstream tvorby, kterou Spielberg pomáhal budovat. Pan vypravěč tu není za pouhého fanboye jakým byl Cline, ale plně využívá svůj potenciál natočit filmové dobrodružství, co obstojí i bez referenčních berliček. Tím neříkám, že je Ready Player One na úrovni mnoha klasik, kterými se ohání, ale rozhodně to není jen o tom, že by film stál na ramenou obrů. Naopak, Spielbergova práce s postavami, kterou jsme naposledy viděli snad… no snad zprostředkovaně v prvních Transformerech, kde byl jeho tvůrčí otisk dostatečně znát i z producentské pozice, je tu jasně patrná a jistá staromilnost v čitelných charakterech i zápletce je svým způsobem čerstvým vánkem.

Spielbergova verze tak stojí na vlastním know-how a trademarcích slavného hitmakera, což znamená, že se s předlohou mohlo pracovat o poznání volněji. Ještě než se ponořím do srovnání Clineova a Spielbergova budování fikčních světů (nutno poznamenat, že Cline na scénáři spolupracoval a řadu změn osobně navrhnul či posvětil), je nutné zmínit i sedm let, které uplynuly od vydání knihy. Děj se odehrává v roce 2044 v dystopickém světě sežraných přírodních zdrojů, hromadné chudoby a obrovských příjmových nůžek - hrstka bohatých v naleštěných mrakodrapech shlíží na 99% populace v rezivějících slumech. To není žádná novinka, takových vizí jsme tu měli mraky, naposledy třeba Elysium s Mattem Damonem. V Ready Player One ale existuje OASIS. Dokonalá virtuální realita, kde můžete být kýmkoliv, kam můžete uniknout od svých starostí, pobavit se, ale taky si slušně přivydělat.

Cline věnuje popisu fungování OASIS celých sto stránek knihy. Ano, značná část popisu je věnována Hallidayovi a podrobným popisům různých zákoutí osmdesátkové popkultury (kniha je v tomto ohledu místy až encyklopedická, takže je požehnáním pro fanoušky dané éry, ostatní to mohou vnímat jinak), ale je nutné dodat, že předloha do značné míry eliminuje řadu výtek, jež mohou mít nečtenáři po zhlédnutí filmu. Hlavní hrdina Wade tu do posledního puntíku popisuje především ekonomické fungování OASIS a svou úlohu v něm. Cline z něj udělal učebnicového underdoga, kterému nelze nefandit. Je trochu obtloustlý, má před sebou neradostnou vizi horší budoucnosti, než jakou zažili jeho již zesnulí rodiče, a jako jeden z mála pořád věří Hallidayovu odkazu a honu na vejce.

Samotný hon je v úvodu děje víceméně okrajovou záležitostí. Hallidayova knihovna (v knize jde o Anorakův almanach, odkaz na zázračnou knihu z Návratu do budoucnosti II) zeje prázdnotou a zlatá horečka vyvolaná závětí slavného vývojáře je záležitostí včerejších palcových titulků. OASIS přesto funguje na plné obrátky a samozřejmě prosperuje. Ve filmu je naznačeno, že se za předměty ve hře platí a člověk si může mikrotransakcemi vylepšovat postavu ad absurdum. Spielberg už ale nestíhá zmínit, že všechen ten neuvěřitelný obsah OASIS je vám v podstatě zapovězen, pokud nemáte peníze. Herní světy jsou zde ve formě jednotlivých planet, na které se cestuje speciálními portály. A za každou takovou cestu musíte zaplatit. Lze to obejít, když si pořídíte vesmírnou loď, ale cesta od planety k planetě je zdlouhavá a nebezpečná, protože vede skrz PvP (player vs. player) sektory, kde vás mohou silnější hráči sejmout a okrást vás o pracně nastřádané vybavení.

Wade nemá ani vindru a žije ve “věžácích” se svou tetou. Ve vybrakovaném a dobře skrytém vraku má svou vlastní skrýš s polámanou, ale funkční helmou, která mu zajišťuje přístup do OASIS. Ovšem pouze na planetu Ludus, kde se nachází desítky tisíc škol oddělené náhodně generovanými lesy. Každá škola vypadá stejně, do každé má právo zdarma docházet kdokoliv - to byla jedna z Hallidayových podmínek, tak trochu ve stylu nejdřív škola, potom zábava. Za absolvované předměty Wade získává kredity, díky nimž může občas cestovat, zúčastnit se třeba závodů, které nejsou PvP (nehrozí v nich, že vás zabije jiný hráč, ale můžete umřít následkem vyjetí z trati apod.), a vydělat si pár kreditů. V úvodu děje je ale pořád chudým hráčem, jež v podstatě nemá do širšího OASIS přístup a chodí do školy, zatímco jeho kamarád Aech je o pár levelů dál a přivydělává si různými prácičkami pro ostatní hráče, takže je na tom o poznání lépe.

Tenhle vnitřní business, který je v knize neúnavně popisovaný do nejmenších podrobností, by samozřejmě ve filmu působil jako otravná půlhodinová expozice. Kdyby byl Ready Player One minisérií, šlo by svět vybudovat na mnohem robustnějších základech, ale Spielbergova verze funguje právě na oné archetypální ose s princem chuďasem, pokladem, drakem a královstvím. Všechno kolem je tedy v podstatě omáčka. Zásadní rozdíl ve výchozí pozici je tedy hlavně technologický. Před sedmi lety vypadala představa fotorealistického světa virtuální reality poháněného globální kryptoměnou o poznání exotičtěji než dnes, kdy máme bitcoin a hned několik VR systémů, dokonce i s pohybovými běhacími pásy jako v knize a ve filmu. Naše realita je sice na hony vzdálená té knižní a plná dětských nemocí, ale taky máme rok 2018. Není tak těžké si představit, že za patnáct, dvacet let bude něco jako OASIS existovat. A stejně jako řada dnešních videoher to bude plně poháněno mikrotransakcemi.

Právě záměr hlavního záporáka, šéfa společnosti IOI, totiž zahltit OASIS bannery a vyskakovacími reklamami, působí na zasvěcené publikum roztomile archaicky. Ano, mainstreamové obecenstvo se s takovou hrozbou snáze ztotožní, ale musíme vnímat OASIS jako obrovskou sociální síť. Nejde jen o hraní si na hrdiny ve virtuální realitě, jsou tu také chaty, herní streamy, zábavní kanály… OASIS je kombinace Facebooku, YouTube, Twitche, Instagramu a všeho dalšího. Neexistuje žádná konkurence, všichni jsou v OASIS. A to znamená pro potenciálního majitele obrovskou moc a možnost formovat veřejné mínění. Nikoliv pomocí reklam, ale doslovnou úpravou virtuálního světa k obrazu svému. Není obtížné najít paralely s aktuální situací ve světě sociálních sítí. Facebook a jeho prodej různých statistik a uživatelských dat třetím stranám, YouTube a jeho neprůhledná politika odměňování tvůrců, která dnes vede k autocenzuře mnoha kanálů v honbě za vyšším ziskem apod. Bavíme se o síti, v níž lze vydělávat peníze v globální měně a libovolně je utrácet jak ve virtuálním, tak reálném světě.

V tomhle směru Spielberg situaci trochu dohání sekundární profilací záporácké organizace IOI. Druhá nejmocnější organizace na světové burze (tou první je stále OASIS zesnulého Hallidaye) lapí do pastí zadlužené hráče a nabízí jim, že si mohou odpracovat svůj dluh v tzv. Věrnostních střediscích. Vypadá to lákavě - dostanou vlastní kóji s virtuální realitou, a když jim to půjde dobře od ruky, mohou svůj dluh odmazat a možná se stát i zaměstnancem měsíce. Je to samozřejmě dluhová past, protože většinou obětí jsou beznadějní gambleři. Do své situace se dostali většinou proto, že jim to hraní až tak moc nešlo, ale nedokázali s ním skončit. V OASIS jsou nuceni se účastnit nebezpečných misí (zejména těch, které nadřazené oddělení vytipuje jako úkoly, jež by mohly vést k nalezení klíčů k vejci), takže kdykoliv zemřou, začínají od nuly a kupují si další vybavení na dluh, protože tentokrát to přece musí vyjít. Nevyjde a oni prohlubují svůj dluh a tedy i závazek společnosti IOI. Paralela s exekucemi a dluhovými pastmi je zjevná, ale najdeme i doslovnější verzi - v Asii jsou vězni nuceni grindovat v online RPG typu World of Warcraft a za vydělanou herní měnu nakupovat předměty, které pak vedení věznice prodává v online aukcích. Výtěžek jde samozřejmě šéfům, zatímco vězni jsou biti, když nesplní denní kvótu.

Druhou změnou oproti výchozí pozici v knize je Wade samotný. V Clineově předloze je mírně obtloustlý, nezdravě zažraný do honby za vejcem, nepřítomně docházející do školy, aby si vydělal těch pár kreditů navíc. Přitom právě na školní planetě se nachází první indicie a Wadeovi se podaří ji rozluštit a vyhrát. Dává to smysl, že Halliday umístil indicii právě na školní planetu, kam má přístup úplně každý. Nikomu tak není odepřena honba za pokladem, protože rozluštěním první indicie získává hráč mnoho kreditů, což mu otevře bránu k dalšímu pátrání. Pominu, že výzvy vedoucí k jednotlivým klíčům jsou v knize extrémně nerdovské a krkolomné, to je jedna z nejlepších změn filmu oproti předloze. Spielbergova verze to však se zrychlenou expozicí v úvodu trochu přehání, takže vzala za své nejen škola, ale i Wade jako takový.

© copyright 2000 - 2018.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se na MovieZone zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace