"Duna" je něco jako "Pán prstenů". Některé pasáže jsou nezfilmovatelné, ale dobrý režisér zvládne ten zbytek. Dokonce bych řekl, že "Duna" je ještě těžší, protože to je občas jako příručka ke strategii šachu.
Minimálně se to blíží "Marťanovi". Filmová verze se od knihy také velmi liší, ale i tak byla ta filmová dobrá.
Takže, neočekávajme věrnou reprodukci, protože to prostě nejde.
Co se týče předeher k Duně, které napsal Herbertův syn spolu ještě s jedním autorem, tak dodnes nechápu, jak jsem to mohl číst. Je to dost slaboduché.
Asi nejvíce mě dostalo, že centrální distribuovaný počítač, který vládne celému impériu, kopíruje svoji paměť na jediné místo (řekněme VEEEEELKÝ harddisk), se kterým pak loď oblétá planety. Nakopíruje vždy data z jiných planet do lokálního počítače a data z lokálního počítače do harddisku. Takhle naprosto nezabezpečeně stále dokolečka objíždí planety. O nějaké záloze, hashování, vysílání alespoń části kódu radiově, lokálních kopiích atd. tenhle super počítač asi nikdy neslyšel.
Takže povstalci přepadnou loď s harddiskem, nakopírují do něj virus a imperium je poraženo.
To i já mám data chráněna lépe než tenhle imperiální počítač-diktátor.
|
reagovat
|
A pokud jde o Sydney, tak konečně snad někdo pochopil, v jakejch rolích ji lidi vidět chtěj a v jakejch ne - obsazovat ji do různejch nerdek, jeptišek nebo podivínek ve svetru a kamaších fakt nedává smysl. Jasně, možná si ty rádoby "vážnější" role vybírala cíleně ona sama, ale vzhledem k tomu, jakým způsobem jede svý vlastní selfpromo co do výběru outfitů a stylu reelsek na sockách, bych pochyboval o tom, že si chce ona sama hrát na charakterní herečku. Sama pro sebe totiž svůj sex appeal dojí (sic!) poměrně dost zodpovědně,