6. Paranormal Activity (2007)

Oren Peli je dnes velmi známý hollywoodský producent, který je podepsaný nejenom pod značkou Paranormal Activity, ale i pod sérií Jamese Wana Insidious, Černobylskými deníky a dalšími levnými horory. Všechno odstartovala v roce 2009 první Paranormální aktivita, kterou si Oren sám zrežíroval během 10 dnů ve svém domě, a stálo ho to 15 000 dolarů. Doteď nic moc zvláštního, amatérských found footage hororů s nicotným rozpočtem vzniká každý rok mnoho. Paranormal Activity se ale vyznačuje unikátní reklamní kampaní, která jistě skončila v nejedné příručce pro začínajícího hollywoodského producenta.

Film samotný byl natočený už v roce 2006. Herci dostali zaplaceno shodně 500 dolarů. Následovalo neúspěšné obcházení studií, až se film dostal ke Stevenu Spielbergovi. Tady už se dostáváme k té reklamní kampani. Kdo ví, jak to tenkrát opravdu bylo, ale po internetu se začaly šířit zkazky, že Stevena ten film tak vyděsil, že ho musel v půlce vypnout a dokoukat až následující den za denního světla. Na scénu nastupuje studio Paramount, které film (a práva na sequely) kupuje za 350 000 dolarů. Kšeft desetiletí, říkám při pohledu na tržby pokračování.

U Orena Peliho se ten večer muselo hodně slavit, ale to ještě nikdo netušil, co bude následovat. Paramount spouští kampaň založenou na tom, že film pustil v pátek večer v několika studentských městech a skrytou kamerou natočili reakce vyděšených teenagerů. Horor následně otevírá v pouhých 200 kinech a je z toho neuvěřitelných 9 mega! Lidé byli vyzváni, aby si o film řekli a s puncem vzácné události tak opravdu statisíce lidí učinily. Výsledek? Film jde do široké distribuce a celosvětově nakonec vydělává více než 193 milionů dolarů.

5. Clerks (1994)

Jasně, že se moje TOP 11 neobejde bez Kevina Smithe. Flákač, geek, komiksový fanoušek a v neposlední řadě také režisér dal v roce 1994 do kupy 27 575 dolarů a v obchodě, kde pracoval, natočil svůj první film. Ten se později zařadil mezi bijáky definující celou generaci filmových fanoušků, ale cesta ke kultovnímu statusu byla dlouhá a trnitá. Smith vyluxoval svoje kreditní karty, prodal milovanou sbírku komiksů, půjčil si peníze snad od všech svých přátel a začal 21 dnů dlouhý noční natáčecí maratón.

Během dne totiž pracoval a v daném obchodě se mohlo logicky natáčet jenom v noci. Díky tomu často spal jenom hodinu denně a prostě jel na krev. Ten úspěch nepřišel ze dne na den. Museli na sebe narazit dva titáni. Prvním je sám Smith a druhým není nikdo jiný než Harvey Weinstein, tedy legendární producent stojící za distribuční společností Miramax. Harvey zažíval těžké časy, ale všechno se mělo změnit. V první řadě za to mohl režisér Quentin Tarantino a jeho legendární film Pulp Fiction.

Ale zpátky ke Smithovi. Ten se s Harveym domluvil, že film poběží v 50 kinech. Weinsteini zainvestovali do distribučních kopií a menší reklamní kampaně dalších 230 000 dolarů. Šlo se na věc. Šuškanda zafungovala a byť film nikdy neběžel ve větším než původním množství 50 kin, vydělal v Americe více než 3 miliony dolarů jenom z těch pár desítek kin. Oproti 213 milionům z tržeb Pulp Fiction to jsou sice drobné, ale je třeba vidět, že Tarantino už měl za sebou Gaunery a na Historky z podsvětí dostal celých 8 milionů dolarů. Kevin Smith si úspěch vydupal z ničeho a odstartoval tak dlouhou a plodnou spolupráci s Miramaxem.

4. Do naha! (1997)

Kdyby se mě někdo v roce 1997 zeptal, jestli malý britský film o nezaměstnaných dělnících, co se začnou svlékat pro peníze, může uspět, řekl bych mu, ať mi půjčí diskety s hrou Command and Conquer. Robert Carlyle se zrovna proslavil díky Trainspottingu a byl tak asi nejznámějším členem hereckého ansámblu. Žánr britské komedie sice zažil velký úspěch díky dva roky staré romantice Čtyři svatby a jeden pohřeb, ale vsadit si zrovna na takové téma chtělo – ehm – koule.

Studio Fox Searchlight je mělo a do filmu zainvestovalo. Producenti začali dostávat první dávky denních záběrů a padali na zem smíchy. Teď šlo jenom o to prodat podařenou komedii nic netušícímu publiku. Postup, který použili, nebyl nijak originální. Bylo zhotoveno několik prvních distribučních kopií, které šly do kin v největších amerických městech. První dny rozhodně nenasvědčovaly tomu, že film za 3,5 milionů vydělá v kinech více než čtvrt miliardy zelených papírků. Kina byla poloprázdná. Lidé nechápali, co znamená název filmu „Full Monty“, ale studio nepanikařilo a šlo na to chytře.

Nepospíchali a film nechali v multiplexech tak trochu uležet. Hned následující týden byla kina v New Yorku, Los Angeles a San Franciscu beznadějně vyprodaná. Byly zakoupeny celostránkové reklamy ve velkých denících a kromě žen začínají na film chodit i zástupci zvědavé mužské populace. Očividně nesvůj Robert Carlyle navštěvuje show Davida Lettermana. Zájem neopadá a z malé platformy kin v těch největších městech se film přesouvá do široké distribuce. Zbytek už je historie podpořená premiérou muzikálu na Broadwayi a následně v divadlech po celém světě.