těsně následovaný Forrestem.

myslím, že nejvíc jsem brečel u (a dlouho po) My Girl s Culkinem. Viděl jsem to o něco málo starší než hrdinové toho filmu a několik dní jsem z toho měl plačtivou náladu. Myslím, že od té doby nesnáším filmový ždímání emocí.

Abramsov Star Trek má neskutočne vypiplaný úvod, slza ukápne každému.

Dojemných filmů, které mi vhání slzy do očí, je spousta. Omezím se na tento rok a letos mě dojal Everest.

Protože Ryan a Michelle jsou naprosto ukázkovej páreček a protože se to celý vyvine tak, jak se to vyvine...
do tý doby, než jsem viděl Blue Vallentine, tak jsem za absolutní slzopud považoval Medvěda

Nemůžu si pomoct, ale ten vizuál spolu s hudbou a křehkou Rachel Weisz na mě působí vždycky.

P.S. nevím, jestli jsem to nepřehlédl, ale v tom Bondovském easter egg videu jim tam chyběla ta alpská léčebna, která byla pro mě odkazem na V tajné službě Jejího veličenstva.

větší doják snad neexistuje

Ale brečel jsem i u abramsova Star Treku, tak můj názor asi moc relevantní není