Dvěma slovy: Rozkaz 66 :)

50/50 - knižka v koupelně a chvíle před operací.
Real Steel - všechny zápasy Atoma, hlavně finále - když navíc ve zpomalenym záběru střihnou na bulícího kluka, potom na bulící Evangelinu Lilly - to se nedá, strášná ždímačka
Jinak, taky spíš nebulim , ale dojímám se: Terabithia, Návrat Krále, Warrior, Na vlásku, TDKR, ..........

Si cynik ako Chandler link a si len obyčajný robot link

Jo a málem bych zapomněl - The Big C. Ten seriál slzy zkrz téma nijak moc nedojí, ale ětch momentů, kdy to bylo z mé strany fakt taktak, to má požehnaně - Cathy říká o své situaci Seanovi (ano, prvoplánová ždímačka, ale funkční), Sean a jeho psychycký stav celkově, konec dvojky, to bylo pekelně emocionální finále a prakticky celá čtyřka.

...emocionálně mě dokážou semlet ledajaké věci.
Animáky kupodivu ne, ale první Doba ledová a scéna s matkou a mamutem s přehledem jo. Začátek Up se snaživě blíží.
Na krajíčku sem měl u True Detective, v inkriminované chýši, vy víte proč.
Life of Pi, protože doslovný konec, sic emocionální ždímačka, byl naprosto funkční.
Cokoli od Aronofskyho, protože ty zničené trosky, co na konci jeho filmů většinou vypadnou, mi podlomí kolena spolehlivě.
V první řadě Manhattanu, kdy Gabby ukáže vojenskou složku s informacemi o židech Issacovi, velmi působivá scéna.
A poměrně prvoplánově mě dostala scéna v ID4 s prezidentem a jeho manželkou...

Ten film patří mezi moje nejoblíbenější a úplný závěr mě dojímá jak žádný film.

Pohádkovější konec si nedokážu představit a je i emocionálně silný. (slza jen zde).

Dále závěr Pána prstenů: Návrat krále (odchod do "země elfů"). Stroj času (2002). Avatar záchrana Jakea Neytiri.

Ten film ma emocionalne rozsekal a nemam odvahu si ho znova pozriet, a to pri filmoch prejavujem emocie len zriedka.

My friends, you bow to no one ....
Těch scén, ale tady jsem měl slzy na krajíčku. Ale že bych u nějakýho filmu doslova bulel to se říct nedá. Ještě mi bylo smutno u Zelené míle a u konce Cesty.

Ten asi nejvíc, ale těch filmů bude víc. Armageddon, Everest, Titanic, Big Fish jsou taky hrozně slzopudný.

Jakykoliv Edgertonuv souboj a scena u automatu a jeji vyusteni v poruseni alkoholove abstinence...

Protože jsem byl dlouholetý pejskař. Teď už ne, mám kočičku Laru.

Na druhý místo bych dal Hvězdy nám nepřály, a na třetí Emmerichovu Godzillu... jako malýmu mi bylo hrozně líto, když ji zabili. :'(

Prakticky skoro u všeho... Takže to nemá smysl vypisovat...

U mňa to sú skôr seriály. Pri nich si skôr vytvorím vzťah s postavami, ale pár filmov bolo (Návrat Kráľa, Zelená míla, Inside out)

Ale film u ktorého by som to nečakal, a preto ho aj volím, je sedmička Rýchlo a zbesilo. Bál som sa ako sa vysporiadajú so smrťou Paula, ale spravili to lepšie akoby som kedy čakal. Bučal som u toho aj pri drohej projekcii,

Tech filmu je vic, napriklad Laska nebeska, tam bulim posledni tretinu nonstop. Ale pro me jako fanouska knih a splneneho snu u sledovani filmu je strasne dojemna ta scena, kdy vsichni pokleknou pred hobity.

jako malé dítě jsem z něj byl strašně dojatý. Ale teď v dospělosti sleduju jihokorejské filmy, a ty jsou většinou také pěkné dojáky

to sa mi v stalo v kine na poslednom potterovi pri snapovich spomienkach. Kolegovia si doteraz robia kvôli tomu zo mňa srandu ale ešte väčší trapas bol keď sa mi to stalo v kancli pri napozerávaní E.T. ho a Huga - open ofiice sucks

Naslo by se toho vic, ale jako prvni jsem si vzpomnel na Velkou rybu. Na konci jsem se z niceho nic rozbrecel az tak, ze jsem se zacal sam sobe smat. Ale presto to neslo zastavit a bulel jsem jeste i po titulkach

Scena Otik jde sam v Praze do prace a pan Pavek zapiska... best tearsucker ever!

Pochod rohiru protiv armádě Mordoru je pro mně jedna z nejlepších filmových scén všech dob. Vždy při ní ukápne alespoň jedna slza.