Hodinky v Somwhere in Time jsou klasickým případem tzv. Bootstrap paradoxu. Ale tam o logiku už od samotné samohypnózy nejde. Více do důsledku jde právě Butterfly Effect, který mě ve své době (nečekaně) příjemně překvapil. Ne, jako ten paskvil s Mádlem...
|
reagovat
|

), stejně tak tradiční akční nadstavba se v ději vyskytuje jen v nezbytně nutném množství. Nicméně když už na hrátky s fyzickou podobou a změnami identit dojde, tak provedením stojí za to, byť měřítkem i intenzitou se tak jako zbytek filmu stále drží při zemi.
) a obecně přímočaré příběhové lince si film po celou dobu udržuje svižné tempo a povedená triková stránka dokáže potěšit několika efektními scénami fyzického "splynutí" postav. Watkins natočil důstojný příspěvek do DCU, nicméně na zásadnější postavení v rámci žánru filmu přece jen chybí větší prvek originality, ať už stran narativu nebo řemeslného zpracování a hlavně důraznější tah na branku jak z hlediska psychologické studie proměny osobnosti hlavní postavy, tak jejího následného rozsévání zkázy v řadách ostatních postav.