Podíval sem se na to po Karlově VIM dneska v noci dobře po deseti letech znovu. Velká pecka. Některý scény, jak motherfucker US ambassador Adlai v OSN, sestřelení letadla nad Kubou a Bobby Kenedy s Kenem v autě na cestě k ruskému velvyslanci jsou vyloženě kulervoucí. Má to skoro dvě a půl hodiny, no chvílema člověk stejně skoro nedejchá. I díky Costnerovi, kterej se pro tyhle role narodil.

Když sleduju, co se teďka děje (kdo by si doprdele před pár tejdnama myslel, že nebude spát v noci kvůli tomu, že Rusové budou ostřelovat jadernou elekrárnu pár stovek kiláků od hranic Slovenska?), tak je film samozřejmě aktuálnější než kdy jindy. A přiznám se, že mě dává naději, a vlastně i skoro utvrzuje v tom, že navzdory těm zločineckejm putinovskejm svinstvům a pochopitelně tekoucím nervům na všech stranách - budu teď patetickej a možná naivní - na světě je více dobrých lidí než bláznivých čůráků, a jednou se i o těchhle týdnech, měsících budou točit filmy a psát knížky.