Jako bys mi mluvil z duše. 

Nevím proč, ale vždycky mě to posadí na zadek, když mi někdo takovou formu připomene, o čem ten život ve skutečnosti je. Jakobych to pořád dokola zapomínal. Když se dá do kontrastu dětství a smrt a tak se ukáže, jak málo času na světě vlastně máme a kolik ho promarníme. K tomu kolik lidi se vzrušuje, hádá a lpí na věcech, které nemají žádný hlubší smysl...
Vypadá to krásně, Ploenix jako vždy skvělý. Doufám, že to dopadne dobře.

Nějak moc nevím, o čem to bude a co mám očekávat. Ale je tam Phoenix, je to černobílý a na to se rád kouknu