Za posledni dva dny jsem se podival na 2 Alfredovy filmy (Okno do Dvora a Vertigo), oba byly vynikajici zazitky, ale Vertigo me zasahlo o dost vice, ten obrat v pulce jsem ze zacatku vubec necekal a i konecne gradace byla skvela, stejne jako hudba. Zaslouzene V.I.M. btw: Zatímco u Okna do dvora jsem dodnes nepochopil, v čem spočívá jeho unikum, u Veriga mě strhly již úvodní psychedelické titulky Saula Basse a těžká zvuková tonáž od Hitchcockova dvorního skladatele Bernarda Herrmana. - asi "u Veriga" chybi v textu pismeno "t" ;-)
|
reagovat
|

. Je pravda, že konec je zbytečně natahovanej, chvílemi až komickej (imho ne jen ve chvílích, kdy komický být má), ale spíš mi vadilo začáteční protahování komisařovi "pouti válečnou zónou". Vůbec to na mě nepůsobilo atmosfericky, i když je pravda že záběrování a kamera odvádí parádní práci, aby zakryla omezení rozpočtem. Samotný finále mi pak vůbec nevadí, chápu, že to museli nějak zakončit a moc líp to asi zakončit nešlo. Nevím, jestli je zásluha filmu, že jsem vůbec neřešil kopec logických nesmyslů ve vyprávění, nebo mám už pro asijskou kinematografii posunutý práh