Vesec u Sobotky 

Pokud toužíte po opravdovém klidu, opusťte Prahu a vydejte se do malé vesničky v Českém ráji. Vesec u Sobotky je známý souborem zachovalých roubených usedlostí a tradiční lidovou architekturou. Právě díky ní působí, jako by se tu čas skutečně zastavil. Není tedy divu, že si obec filmaři oblíbili. Přestože tu žije jen několik desítek stálých obyvatel, na filmovém plátně se proměnila v celou řadu míst.

Jednu z nejslavnějších stop tu zanechala pohádka S čerty nejsou žerty. Zatímco Petr Máchal vyrůstal ve mlýně ve Střehomi, jeho babička bydlela právě ve zdejší roubené chalupě. Vesec však není jen pohádkovou adresou. Najdeme tu také obchod, kam ve filmu Jak dostat tatínka do polepšovny zamíří malý Vašek se svým věčně nadrženým tatínkem Lubošem. Vesnická náves a okolní domy se přitom od dob natáčení změnily jen minimálně, takže si při návštěvě můžete snadno připomenout známé scény. Jen nezapomeňte, že další důležitá místa z filmu, včetně dědovy chalupy a skalních výstupů, leží jinde v Českém ráji.

A aby toho nebylo málo, Vesec u Sobotky představuje také jednu z podob naší nejznámější fiktivní vesnice – Liptákova. Právě zde se natáčel film Jára Cimrman ležící, spící, v němž se dožívá svých dnů zneuznaný český génius v podání Zdeňka Svěráka. Ve skutečnosti je Vesec mnohem starší než cimrmanovská legenda a jeho historická hodnota sahá daleko za hranice filmového plátna. Od roku 1995 je vesnickou památkovou rezervací. Na tak malou obec je to slušná bilance. A pokud se sem vypravíte, rozhodně nemusíte mít strach, že byste tu neměli co objevovat.

Hrad Krakovec

Zastavme se ještě u jednoho hradu, podobně jako Jan Hus před kostnickým koncilem. Řeč je o Krakovci, dnes romantické zřícenině nedaleko Rakovníka. Právě zde se během pouhých dvou let natáčely dvě oblíbené české pohádky. Ačkoli se hrad nedochoval v původní podobě, jeho torza mají zvláštní kouzlo. Chybějící střechy a otevřené kamenné zdi vytvářejí prostředí, které se pro pohádková dobrodružství hodí možná ještě lépe než dokonale zachovalé sídlo.Václav Vorlíček totiž tuto zříceninu zvolil jako sídlo arcizáporáka Mrakomora v pohádce Princ a Večernice. Půvabná postava Libuše Šafránkové je zde uvězněna (což je nejakčnější věc, co ve filmu Večernice udělá) a Velen ji musí s pomocí třech švagrů zachránit. Aby mu taky nepomohli, kdvž už jim uprostřed noci jen tak přenechal svoje sestry.

Na témže místě se pohyboval i již zmíněný Oldřich Lipský, který zde v roce 1977 natáčel muzikálovou pohádku Ať žijí duchové!. Děti se v ní pokoušejí opravit zchátralý hrad, jenže jeho skutečný stav jim práci příliš neusnadňuje. Filmaři si však poradili po svém. Díky trikům dokázali ruiny proměnit v místo, které na plátně působí jako plnohodnotný pohádkový hrad, a nezapomněli ani na nejrůznější trpasličí kejkle. Dodnes mě fascinuje, jak přirozeně některé z těchto trikových scén fungují. Člověk sice může znát vysvětlení jejich vzniku, ale při sledování stejně zůstává trochu v úžasu.

Zhořelec

Přidejme také jeden zahraniční tip. Nádherné město Zhořelec leží na německo-polské hranici, jen kousek od českého území, a rozhodně by nemělo uniknout vaší pozornosti. Jeho historické centrum je plné zachovalých domů, podloubí a náměstí, která působí, jako by se tu posledních několik století mnoho nezměnilo. Právě proto si ho oblíbili filmaři, kteří hledají evropskou architekturu bez nutnosti stavět nákladné dekorace. Nejvýraznější stopu tu zanechal Wes Anderson se svou oscarovou komedií Grandhotel Budapešť. Režisér původně zvažoval natáčení v České republice, Zhořelec však nakonec nabídl vhodnější pobídk i prostředí, které přesně odpovídalo jeho představám.

Grandhotel, který tvoří srdce příběhu, vznikal v prostorách zdejšího obchodního domu Görlitzer Warenhaus. Jeho monumentální interiér s mramorovými sloupy a schodištěm se pro Andersonovu stylizovanou vizi dokonale hodil. Režisér totiž nepotřeboval pouze historickou budovu, ale prostor, který by podtrhl jeho charakteristickou práci se symetrií, barvami a kompozicí. Výsledkem je filmový svět, který působí současně nostalgicky i zcela uměle, jako vzpomínka na Evropu, která možná nikdy neexistovala. 

Zhořelec však není jen Andersonovou záležitostí. I zdejší exteriéry využili další filmaři a nejvíc mě na podobných místech baví právě to, když se k nim vrací různé produkce. Když víte, že o stejnou zeď se opíralo hned několik filmových hvězd, nebo že pod stejným podloubím vznikaly scény z naprosto odlišných příběhů. Ve Zhořelci tomu tak skutečně je. Na centrálním náměstí a v jeho okolí se natáčely nejen záběry pro Grandhotel Budapešť, ale také část Hanebných panchartů Quentina Tarantina. Konkrétně jde o film ve filmu Pýcha národa, který v příběhu slouží jako nacistická propaganda. Natáčení měl na starosti Tarantinův dlouholetý spolupracovník Eli Roth, jenž si ve snímku zahrál také seržanta Donnyho Donowitze, přezdívaného Žid Baribal.

A tím nám první výčet krásných lokací v Česku (i kus vedle) končí. Pokud by vás však zajímalo více, pořiďte si knihu Filmové políčko, v níž najdete další fotografie i příběhy těch nejkrásnějších filmových míst. A podělte se s námi, na jaká místa se máme vypravit příště.