Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

---

Zápas o Warnery připomínal jedenácté kolo boxerského zápasu na život a na smrt. Takového, kde už jste dávno zapomněli, komu vlastně fandíte, ačkoliv tedy kdybych měl naznačit paralelu se čtvrtým Rockym, kde je podobně vyčerpávající koncovka, tak David Ellison má typickou lundgrenovskou sanici. Ale to jen tak na okraj, vy si už svého koně jistě najdete sami. Zbytek newsletteru je dalších padesát odstínů apokalypsy,

Pokud vám dnešní newsletter připadá kratší, je to proto, že imf už dění okolo Warnerů přetavil do pátečního článku:

Paramount kupuje komplet Warnery, Netflix vycouval

Netflix hází ručník do ringu, Paramount kupuje Warner Bros. Discovery 

Vzpomínáte jak předminulý týden Ted Sarandos velkoryse nabídnul Davidu Zaslavovi, ať si ještě jednou popovídá s Davidem Ellisonem? Je to jako když nabídnete nevěstě den před svatbou, aby si odskočila k bývalému milenci, a pak si ťukáte na hodinky u oltáře a nevěsta nikde. 

Netflix oficiálně vycouval z uhánění Warnerů poté, co dostal od Davida Zaslava čtyřdenní ultimátum. Reakce byla tak rychlá, že možná opravdu něco bude na konspirační teorii, podle níž to Sarandos celé naplánoval tak, aby vyhnal cenu nahoru a donutil Ellisona k nasazení vlastní oprátky. Zní to jako 4D šachy, ale zatímco se teď Ellisonovci budou chlubit, jak to mají u Trumpa a spol. umetené, v zákulisí si jistě lámou hlavu, co si počnou s obrovským dluhem a tím, že budou muset čtvrtku Hollywoodu poslat na dlažbu.

A Netflix? Ten je pořád králem streamovacích platforem, může si teď v rámci možností hrát i na ublíženého (schválně jestli předplatitelé dostanou další hromadný e-mail), ale rozhodně nic neztratil. Ba naopak, za těch vyinkasovaných pár miliard od Ellisona může zprodukovat tolik “obsahu”, že tím zamotá všem ostatním studiím hlavy na dva roky dopředu, zatímco Warneři a HBO budou ve stejné době paralyzovaní složitým mergerem a brutálními škrty.

Těším se na třetí sezónu The Studio. Bude to zatraceně velká jízda. Než ji Seth Rogen napíše a natočí, nezbývá vám než sledovat newsletter, kde se to pokusím patřičně dramaticky reportovat.

Teenageři: Dost bylo superhrdinů

Rozsáhlá studie Teens & Screens na kalifornské UCLA potvrdila, co už asi všichni tušíme. Diváci ve věku 10 až 24 let už jsou unavení ze superhrdinských vlků samotářů, co trochu sobecky řeší problémy, které často sami napáchají, přičemž vycházejí ze vzorců komiksových předloh, které jsou samy o sobě staré několik dekád. Podtitulek “méně doktora Strange, více doktora Robbyho” mluví za vše. 

Dospívající chtějí primárně funkční otcovské archetypy. Mentory, učitele, vzory. Hlavně ale někoho, kdo nemusí být nutně super, stačí když bude autentický a nikoliv bezchybný. Pokud vám jako nejčastěji jmenovaný nestačí Dr. Robby ze seriálu The Pitt, je tu ještě jeden nečekaný příspěvek. Táta, co se kvůli dětem ochotně zesměšní i roztrhá, má pro ně vždycky cennou lekci, ale zároveň má vlastní soukromí, kamarády a čas na sebe, o kterých se nechce nechat připravit. Bandit z animovaného hitu Bluey.

Příkladů najdeme logicky mnohem víc. Vždyť Pedro Pascal si z tátovského archetypu udělal nejen televizní kariéru (Mandalorian, The Last of Us), takže to všechno do sebe zapadá. Což přirozeně Hollywoodu nezabrání, aby jel dál podle spolehlivého monomýtu (tzv. Hero’s Journey).

VFX: Dost bylo lidí 

Hollywood hladově sleduje, co všechno umí Seedance 2, ale také s nadšením upravuje za zavřenými dveřmi své vlastní nástroje. Zatím to vypadá, že i kdyby se mu povedlo vykličkovat z dohod se SAG-AFTRA i WGA, minimálně mu A.I. ušetří spoustu lidských zdrojů v postprodukci. Z dobře informovaných míst jsem se doslechl, že takové ty donekonečna opakované úkony lepení vrstev, rotoskospování a další piplačky už brzy budou zcela automatizované. Ze závěrečných titulků velkých blockbusterů tak zmizí desítky, možná dokonce stovky jmen, protože tato činnost je opravdu vyčerpávající a vyžaduje mnoho šikovných rukou.

Čekání na potitulkové scény se vám sice zkrátí, ale definitivně to předznamenává éru, v níž vizuální efekty nebudou o vynalézavosti a posouvání hranic. Mnohem spíš se stanou pro studia první možností, jak na nákladné postprodukci víc ušetřit a zkrotit tak rostoucí rozpočty bez toho, aby musely filmy vypadat na první pohled komorněji. Tak snad nám alespoň v těch okleštěných titulcích prozradí, že film nebyl tak úplně rukodělný.

Já na bráchu, brácha na mě

Apple před nedávnem koupil vysílací práva na Formuli 1, ale asi chápe, že aby udržel zájem amerických diváků, nebude mu stačit jen pořád dokolečka dojit celovečerák s Bradem Pittem. Proto nepřekvapivě, ale přesto dost senzačně, oslovil Netflix, jestli by mu výměnou za živý přenos kanadské Grand Prix nepřihrál osmou sezónu Drive To Survive.

Ano, čtete správně. Na Netflixu bude květnový živák severoamerické Grand Prix a Netflix výměnou za tuhle jednorázovou sportovní licenci půjčí Apple TV na několikaměsíční okno nejnovější Drive To Survive. Nebo časem možná i ty starší sezóny, když z toho zase něco kápne. A vy jste si mysleli, že v tom Hollywoodu a ve Formuli 1 si jdou všichni automaticky po krku.

Filmtech: Stala se už pětatřicítka vinylem?

Ano, stala. Už dávno, dámy a pánové. On se sice občas objeví nějaký ten Nolan či Anderson, co vyžadují filmový materiál a “umělecký směr”, ale faktem je že šestnáctky a pětatřicítky se dnes využívají skutečně jen zřídka. Dospělo to do fáze, kdy lidé i komerční projekty točí na šestnáctku nebo pro soukromé účely kupují prošlý materiál, aby zkrotili náklady, protože následné fotochemické zpracování materiálu, případně naskenování a následné “tištění” vychází podle množství protočených rolí na nemalý peníz.

Svůj podíl na tom má i nedostatek vintage strojů. Nové už nikdo nevyrábí, takže stávající laboratoře si svoje “veterány” hlídají jako oko v hlavě, samy si je opravují, a když už se nějaký exemplář ocitne na smetišti, okamžitě se k němu technici slétnou a rozebírají ho na cenné součástky. Jde většinou o starší zaměstnance, kteří se snaží své know-how předat mladším. Analogový proces a desítky způsobů, jak jeho jednotlivé články/stroje nakonfigurovat, z toho však dělá velmi zdlouhavý a nejistý proces. 

Arri svou poslední filmovou kameru vyvinulo v roce 2005, ale dodnes pro ni nabízí plnou podporu. Každé studio ji chce mít ve své stáji, kdyby o ni někdo projevil zájem. Každý slušnější kameraman se s ní chce minimálně naučit zacházet. I díky tomu se žádná ve skladu příliš dlouho neohřeje. Arri všechny starší kousky servisuje, ale nové už nevyrábí. Jedním z posledních nových exemplářů analogové kamery byla velkoformátová (65 mm) kamera vyvinutá pro IMAX.

Analog tedy úplně neumřel, ale stal se módní záležitostí hrstky významných tvůrců a částečně i marketingovou vějičkou osobitých projektů. Menší auteuři mohou stále točit na superosmu nebo šestnáctku, ale i tady platí, že musí absolvovat velké dobrodružství při shánění techniky a pečlivěji plánovat natáčení kvůli nedostatku a nevyzpytatelnosti materiálu. Věřím, že se takových vždy pár do roka najde, protože důsledek jejich snažení je nejen na stříbrném plátně patrný na první pohled.