Šest minut před půlnocí jsem vydal newsletter. A o deset minut později další, protože se stalo, co nikdo nepředpokládal. Ted Sarandos byl právě v Bílém domě, aby tam znovu lobboval za svou nabídku na odkoupení části Warner Bros. Media (konkrétně filmového a televizního studia a streamovací platformy). Jenže mu přišla zpráva o tom, že David Zaslav - potažmo dozorčí rada WBD - si chce dál povídat s Paramountem. A že vlastně jeho aktualizovanou nabídku (31 dolarů za akcii, peníze na dřevo, uhrazení jakýchkoliv smluvních pokut a vícenákladů) považuje za lepší, takže má Sarandos čtyři dny na to, aby přišel s novým návrhem.

Novináři si v tu chvíli nastavili budíky na pondělní ráno, protože takhle odpoledne ve čtvrtek, natož v pátek, už se přece nic zásadního rozhodovat nebude. Chyba lávky, během pouhé hodiny Sarandos řekl, že by bylo fajn mít Warnery ve vlastní stáji, ale ne za každou cenu. Jednoduše z celého dealu vycouval, ačkoliv to budou Warneři, resp. Ellison, kdo zaplatí tučné miliardové odstupné. Sarandosovi skončí v kapse 2,8 miliardy dolarů. V zákulisí se množily spekulace, že vlastně Paramount jenom trolí, že možná ve spolupráci se Zaslavem žene cenu nahoru a nebo chce prostě nahlédnout do účetních knih Warner Bros. Media.

Ať to bylo jakkoliv, Netflix deal opouští a vlastně se pro něj nic nemění. Dál je králem streamerů, dál má spoustu vlastních peněz na rozdávání. Paramount na druhou stranu teď bude muset dostát všem svým slibům a stihnout merger dřív než případně demokrati na podzim obsadí Kongres. Politická reprezentace sice teoreticky nemůže obchod stopnout, ale má páky na to, aby ho minimálně zkomplikovala. A zatímco budou Paramount i Warneři trochu paralyzovaní, může Sarandos zařadit vyšší rychlostní stupeň.

Kde David Ellison najde víc než sto miliard, které na nákupy potřebuje? Částečně v bezedné peněžence svého tatínka (ten slibuje cca 20 miliard dolarů), částečně v úvěrech, ale především v neprůhledných Saudských kulturních fondech. Tím ovšem zvyšuje neúnosně riziko do budoucna. Když se na to totiž podíváte z větší dálky, zjistíte, že Saudové budou už při stávajícím mixu investic vlastnit největší balík akcií, jakkoliv budou bez rozhodovacího práva. Připomíná vám to něco?

Ano, přesně takhle si vodila Paramount jeho bývalá šéfová Shari Redstone, která měla sice malý balík akcií, ale velké procento rozhodovacích práv. Tato tenze vedla mj. k prodeji studia do rukou Ellisona, který teď směřuje k podobnému scénáři, jež Saudům nemůže dlouhodobě vyhovovat, pokud z něj něco nebudou mít zákulisně. A až ty “výhody” pominou? Mohou svůj podíl prodat někomu, kdo bude Warnery či Paramount moci sabotovat minimálně manipulací s cenami akcií. Zvenku tahle strategie nedává vůbec smysl, ale ono je to celé ještě mnohem šťavnatější. 

Pokud se Paramount skutečně s WBD dohodne a celé to za 31 dolarů na akcii koupí, vygeneruje obrovský dluh, jehož tzv. páka bude zhruba šest ku jedné. Ellison investorům slibuje, že ho zvládne do dvou let umořit způsobem, který páku posune ke dvěma ku jedné. To je ale matematicky téměř nemožné, protože by musel během těch čtyřiadvaceti měsíců uspořit nikoliv šest miliard, jak opatrně oznámil, ale spíš něco ke dvaceti miliardám. Nedokážu si to představit, když tím samým dechem Ellison slibuje, že uvede každoročně do kin patnáct až dvacet filmů. Takhle drze neohýbá realitu ani série Rychle a zběsile.

Během tohoto týdne se mimochodem objevily čtvrtletní závěrky jak Paramountu, tak Warnerů. Z toho si lze nejlépe udělat obrázek, jak na tom naši boxeři vlastně jsou a o co hrají.

Warneři byli nepřekvapivě 252 milionů dolarů v mínusu. Nervozita ohledně WBD a ztráta sportovních licencí v loňském roce se projevila poklesem tržeb i prodaných reklamních bloků. Závěr roku distribučně filmové studio vypustilo, takže se nebylo na čem zahojit. Mohl bych to tu celé rozepsat, dokonce i pogratulovat HBO Max k růstu (se zpožděním se dobývají velké evropské trhy, letos je na řadě i velká expanze v Jižní Americe). Koncem roku 2026 by měla platforma dosáhnout na 150 milionů předplatitelů. Jenže pro nás jsou zajímavá úplně jiná čísla.

Za plus mínus tři roky, co Discovery Warnery vlastní, se povedlo umořit dluh o 10 miliard dolarů (Ellison slibuje skoro dvojnásobek za o třetinu kratší dobu). Zároveň však z odpisů hodnoty značky vyplývá, že WBD je zhruba o 30 % menší entitou, než byla v roce 2022, kdy se WB a D spojily. To není nejlepší vysvědčení, zvlášť když aktuální hodnota akcií skutečně visí jen na tom, že existuje zájemce, který je ochotný tuhle bublinu nepropíchnout a vysázet peníze na stůl.

Což nás přivádí k Paramountu, který vyrukoval s první účetní závěrkou od chvíle, kdy si Ellison mladší vyhrnul rukávy a pustil se do práce. Účet je sakumprásk půl miliardy dolarů v mínusu. Lineární televizní trh ztratil od roku 2022 víc než čtvrtinu své hodnoty, streaming sice meziročně nabral milion předplatitelů, ale stejně skončil v mínusu. Filmová divize profitovala na licencování obsahu třetím stranám, ale stejně skončila - tušíte správně - v mínusu už třetí rok v řadě.

59 % zisků Paramountu je z lineárního TV trhu, který se drasticky smršťuje. V případě WBD je to 74 % zisků (i proto má Netflix zájem jen o studio a streaming). V případě mergeru Paramountu a Warnerů by zisky z lineáru tvořily víc než dvě třetiny, což by Wall Street tvrdě trestal drakonickými požadavky, které by cenu akcií tlačily k nule. Stojí to Ellisonovým za snahu o akumulaci mediálního/politického kapitálu?

Jisté je jen jedno, u Paramountu se musí dál ve velkém propouštět, protože to je nejrychlejší a vlastně i jediná spolehlivá cesta k šetření. A u Warnerů bude to tempo ještě mnohem vyšší, zvlášť když se tam mnoho funkcí bude překrývat. A co udělá Ted Sarandos s necelými třemi miliardami od Ellisona? Přetáhne za ně ty nejšikovnější, pod nimiž se už teď kýve židle.