Poslední letní víkend zrovna velké vzrůšo do kin nepřivál. Kritiky rozcupovaný horor z produkční dílny Jordana Peela bude ještě bojovat o splacení nevelkých pořizovacích nákladů, úspěšné žánrovky z minulých týdnů přidávají poslední jednotky milionů dolarů, hitové anime Demon Slayer rychle (a nepřekvapivě) přichází o diváky, takže si v dnešním kasovním reportu především posvítíme na ambiciózní romantickou novinku Velká odvážná nádherná cesta.

Krutý propadák. Jinak nelze okomentovat rozhodnutí studia vyslat snímek do více než 3 300 amerických kin a teď přepočítávat naprosto zoufalých 3,5 milionů dolarů, což stačilo až na šesté místo v žebříčku. Uf.

Před víkendem se přitom očekával start alespoň za těch 8–10 mega, což by vzhledem k cenovce (Sony globální práva na uvedení nezávisle financovaného snímku pořídilo za 45–50 míčů) také nebyl žádný zázrak. Pohromu každopádně dokonává zbytek světa a hrůzných 4,5 mega z prvních 45 zemí. Znovu uf.

Nostalgická a životní volby protagonistů zkoumající eRková romance by se s (ne)možným dvojciferným americkým otvírákem a alespoň trochu větším nášupem ve světě skoro jistě vyhnula zařazení do žebříčku těch největších kasovních provarů za rok 2025. Takhle má Cesta navzdory silné konkurenci pozici v top desítce skoro jistou. Proč takový smutek na pokladnách kin? Inu, těch důvodů je více. Začnu tím, že korejský režisér Kogonada holt netočí filmy pro všechny.

Především architekty milovaný Columbus nebo minimalistická sci-fi utopie Život po Jangovi si sice svoje fanoušky rozhodně našly, ale většina diváků doteď neměla při pohledu na počet hodnocení na CSFD a IMDb o existenci svojského režiséra nejmenší tušení. První (a obávám se i poslední) mainstreamové entrée Kogonady s hudbou od Mijazakiho dvorního skladatele Joe Hisaishiho se tak setkalo s nepochopením nejenom kritiků, ale především diváků.

Ti první dávají na Rottenech docela přesvědčivě palec dolů, ti druzí hodnotí po opuštění sálů průměrnou Cinemascore známkou B-, přičemž doporučení k návštěvě multiplexu dává méně než polovina platících. Slabota. Takže pokud snad stejně jako já máte pro režisérovy filmy slabost (možná to z textu trochu prosvítá, když nezmiňuji četné výtky, jaká je Velká odvážná nádherná cesta kýčovitá nuda k pos*ání) a doufáte, že si k ní nějací diváci v dalších týdnech přece jenom najdou cestu, tak už můžete přestat.

Což mě přivádí k tomu, že studio Sony vážně nezažívá dobrý rok. Rebooty letitých franšíz aneb Karate Kid: Legendy, 28 let poté a Tajemství loňského léta doplněné o Aronofskyho originální krimi Život v hajzlu byly do jednoho kasovní zklamání. Webzin Deadline na začátku září dokonce informoval, že Sony oproti minulému létu padalo volným 66procentním pádem a celkových 175 mega za právě končící prosluněnou sezónu je jedním z nejhorších výsledků studia za poslední roky.

Jasně, to bylo ještě před premiérou pomalu megahitového Demon Slayera, ale je třeba připomenout, že jejich anime filiálka Crunchyroll a asijští partneři vrací do studiové pokladničky pouze pětinu utržených dolarů z USA. Takže žádná velká spása. Proč vlastně zmiňované studio riskovalo s melancholickým otevíráním dveří do minulosti?

V první řadě je třeba připomenout, že studio koupilo práva již na začátku roku 2024. Margot Robbie byla díky miliardové Barbie v kurzu jako nikdy a kupující z Hollywoodu jako by zapomněli na fakt, že herečka a producentka si kromě oživlé hračky od Mattela zahrála v uplynulých letech v Babylonu, Amsterdamu, Sebevražedném oddílu (2021) a Birds of Prey. Tedy samých kasovních propadácích. Neopomínám Tarantina, ale na Tenkrát v Hollywoodu se před šesti lety vážně nechodilo v davech kvůli ní.

No a všudybyl Colin Farrell se sice na začátku roku 2024 těšil z oscarové nominace za hlavní roli ve Vílách z Inisherinu a pořád ještě vzpomínal na vděčný tučňácký štěk v úspěšném Batmanovi, ale jinak byl dlouho znám jako tzv. Box Office Poison. Sony holt zažívá špatné časy (pořád však ani zdaleka nedosahují levelu zoufalých Lionsgate), nicméně chystaný Creggerův Resident Evil, s Marvelem sdílený Spider-Man: Zbrusu nový den a třeba i další hororový Insidious dávají naději na lepší zítřky. Frčíme raději dál.

Víkendové prvenství bez větších problémů obhájil již dvakrát zmiňovaný Demon Slayer. Navzdory obřímu propadu o 75 % se povedlo vymámit z peněženek anime-pozitivních Amíků dalších 17 mega, což po fantastickém prvním víkendu kresleného zabijáka v USA celkově vystřelilo za kilo. Globálních 555(!!!) míčů je potom ještě větší pohádka. Dovolíte krátkou odbočku?

Jak už kolega Cival zmínil v poctivém víkendovém reportu minulý týden, kina nutně musí hledat nové cesty jak přivábit především mladší diváky do multiplexů. Japonská anime je jedna z možných cest a jako na zavolanou se před pár dny připomenula i hvězdná Taylor Swift.

Ta u příležitosti uvedení nového alba The Life of a Showgirl uspořádá na začátku října velkou kalbu, na kterou jste možná zváni i vy. Časově ohraničená premiéra Swift-párty s exkluzivními klipy se kromě Ameriky odehraje i v kinech ve většině světa a já jsem se v neděli večer (nečekaně) bohužel nedočkal od distributora potvrzení, že tomu tak bude i u nás.

Počkejme si tedy na dnešní plánovaný update distribučních premiér. Na úspěšném Demon Slayerovi parazitující Taylor odstavce zakončím suchým infem, že v Americe se v předprodeji za prvních 24 hodin udaly vstupenky za 15 milionů dolarů. Ať se vám to líbí nebo ne, tak zpěvačka je fenomén.

Kdo bere stříbro? Je to ON, Jordan Peele. Tentokrát nikoliv z pozice režiséra, nýbrž „pouze“ producenta. Sportovní horor se pyšnil adrenalinem nabitou klipovou kampaní, po níž byl zájem o novinku s Marlonem Wayansem nejenom u mě spolehlivě probuzen. Tolik k dobrým zprávám.

V USA se každopádně první víkend povedlo trhnout bídných 13,5 mega. Ve světě Je to ON odstartoval dokonce za pouhých 400 000 (čtete správně) dolarů z prvních 25 trhů. Většina kritiků navíc film sepsula (29 % na Rottenech je vyloženě tragédie) a divácké Cinemascore C- nebo průměrné hodnocení 5,5 na iMDB je mizerné i s ohledem na specifický žánr. Moc bych se nedivil, kdyby byla tuzemská premiéra, která je teď plánovaná na polovinu listopadu, ještě zrušena.

Universalové se sice mohou uklidňovat s tím, že nijak extra hrozivý 27milionový rozpočet se povede časem (rozhodně ne pouze z kin) pokrýt, ale Peele samotný teď podle mě bije na poplach. Jeho status hollywoodského zlatíčka, které vše ve zlato promění, vzal povážlivě za své už před třemi lety u příležitosti premiéry mysteriózního sci-fi hororu Nene. Ten se sice stejně jako předchozí snímky ochomýtal okolo respektuhodné globální tržební hranice 200 milionů dolarů, ale…

Na rozdíl od mikroskopicky levného Uteč (budget 4,5 mega) nebo pořád ještě rozumně drahého My (rozpočet 20 melounů) se naposledy u příležitosti svého Blízkého setkání Nene druhu dostal s rozpočtem na 68 mega. Universalové sice rozhodně ani tenkrát nekrváceli, ale podle všeho se už do dalšího filmu režírovaného jedinečným Peelem příliš nehrnou.

Původně se sice plánovalo, že na podzim 2026 se v kinech dočkáme v pořadí čtvrtého Jordanova snímku, ale studio v tichosti před pár týdny datum premiéry neznámého filmu zrušilo. Bohužel se objevují i zatím nepotvrzené zprávy, že opatrní Universalové poprvé vystavili Peelovi stopku s tím, že má začít od píky a přijít s něčím úplně jiným. Snad to neznamená, že na další tzv „elevated horror“ z jeho hlavy nebudeme čekat dalších pět let. Tím však rozhodně nechci naznačit, že by hororům zvonil umíráček. Ani náhodou.

Bronz si pro sebe totiž uzmulo už skoro megahitové V zajetí démonů. Poslední rituály pod dohledem stárnoucích Warrenů už před pár dny přeskočily globálních 366 milionů dolarů a nahradili Sestru v pozici nejvýdělečnější žánrovky z producentské dílny Jamese Wana! Třetí víkend v amerických kinech přisypal znovu šťastným Warnerům do pokladničky dalších 12 mega a tím pádem se v USA povedlo pokořit hranici 150 mega.

Ve světě je to dokonce ještě tučnější krasojízda, jinak by se populární franšíza pomalu neloučila s neskutečnými 400 melouny! Takovou nadílku s rozpočtem 55 mega prostě chcete. Je tedy otázkou, jestli studio nezasype Wana, Farmigu a Wilsona miliony dolarů a Warrenovi si na filmovém plátně ještě alespoň jednou nevzpomenou na nějaký zásadní případ z jejich dlouhé a kontroverzemi prošpikované kariéry.

Co brambora? Dlouhý pochod se může uklidňovat snad jenom tím, že producenty a znovu marné Lionsgate distributory vyšel na pouhých 20 mega. Jinak by aktuálních 22,5 milionů Ameriky bylo rozhodně bráno jako propadák. Mark Hamill dozorující vyčerpané chudáky na smrtící cestě si po Flanaganově fantasy The Life of Chuck každopádně zahrál v další filmové adaptaci Stephena Kinga a i tentokrát z toho byl kritiky vesměs chválený snímek, který však výraznější stopu na pokladnách kin nezanechal.

Panství Downton: Velké finále bere pětku a rod Granthamů se díky dalším šesti míčům z amerických kin musí prozatím spokojit s celkovými 31 melouny z USA a 28 ze zbytku světa. Na globálních 195 míčů vrcholně úspěšné jedničky si snobské lordstvo a jejich věrné služebnictvo sice rozhodně musí nechat zajít chuť, ale distribuující Focus Features (takže Universalové) investovali nezanedbatelných 50 milionů doláčů rozhodně rozvážněji, než Sony v případě na začátku článku rozebírané Velké odvážné nádherné cesty. I když bude studiová cesta k (ne)možnému profitu ještě pořádně trnitá.

Sedmý plac okupuje sportovní drama s maximálně lákavým názvem The Senior, v němž se šedesátník Michael Chiklis snaží o 40 let mladší mlíčňákům ukázat, jak se správně hraje americký fotbal. Distribuci má v USA na starosti křesťanským agitkám zaslíbené studio Angel Pictures. Trailer je zde a tržby z 2 400 zámořských kin se zastavily na mizerných 2,8 milionech dolarů. Zbytek světa o film nejeví zájem. Pokud vám není jasné proč, tak si prosím přečtěte odstavec ještě jednou a zadívejte se na následující obrázek.

Jenom pro pořádek a v maximálně úsporném režimu dodávám, že osmičku s necelým milionem a půl bere obnovená premiéra prvního Toy Story - Příběhu hraček, devítku s podobnými tržbami záznam biblického divadelního představení Daniel, z jehož odkazované upoutávky nejsem příliš moudrý, a konečně na desítce je další ž četných letošních hororových hitů Warnerů.

Parádní Hodině zmizení už chybí pár posledních stovek tisíc doláčů na pokoření 150milionové hranice v amerických kinech. Globálně už jsme potom na 262 melounech, což je vzhledem k sedminovému rozpočtu totální pecka.

Celkový žebříček víkendových tržeb zde

Příští víkend držme palce Paulu Thomasi Andersonovi, jenž naverboval Leonarda DiCapria s Beniciem del Torem a nějak přesvědčil Warnery, aby mu na jeho akčňák s kousavým přesahem do trudné současnosti Jedna bitva za druhou dedikovali obřích 140 milionů dolarů.

Co se původně jevilo jako další z řady naprostých šíleností studia, to se po bez přehánění extatických prvních dojmech fakticky všech kritiků snad může přetavit v černého koně podzimu. Sice tomu osobně pořád dávám tak 10–20 %, ale naděje stejně jako Warneři umírá poslední.