5. Brubaker (r. Stuart Rosenberg, 1980)

Jedna z nejlepších Redfordových rolí je ukrytá ve filmu, na který se často zapomíná. Brubaker není tak zvučný jako jiné kousky v tomhle žebříčku, rozhodně se však jedná o špičkovou podívanou, kterou si užijete o něco víc, když nevíte, o co přesně v ní jde. Základní premisu vám pochopitelně řeknu – Redford přijíždí jako trestanec do basy, kde rychle zjišťuje, jak moc drsné jsou tamní podmínky. Cokoliv dalšího ale na ploše takhle krátkého textu můžu brát jako spoiler.

V ideálním případě tak nepátrejte po ničem dalším a nechte se pohltit excelentní osmdesátkovou filmařinou, v níž na každém rohu číhá skutečné nebezpečí a hrdina stejně jako divák netuší, komu může věřit. Vězeňských dramat pochopitelně vznikl nespočet, Brubaker je ale prostě jiný. Přináší nová témata a nový úhel pohledu, přičemž všechno dovádí k patřičně nezapomenutelnému finále. Závidím každému, kdo ho má teprve před sebou. (KarelR)

4. Všichni prezidentovi muži (r. Alan J. Pakula, 1976)

Existovaly doby, kdy Deep Throat neznamenalo, co si myslíte, že znamená, ale označoval se tak člověk, který poskytl novináři Carlu Bernsteinovi cenné informace vedoucí k pádu Richarda Nixona, do příchodu Donalda Trumpa nejzkorumpovanějšího amerického prezidenta. Kauza, o které jste snad všichni dobře slyšeli, pak byla asi nejlíp zachycená právě v klasice s legendárním Robertem Redfordem a Dustinem Hoffmanem.

Pečlivá rekonstrukce turbulentních politických událostí a zejména novinářské práce, ve které si Redford zahrál Boba Woodwarda, další významnou historickou figuru a dodnes aktivního novináře pokrývajícího i dnešní kauzy, z nichž by se mimochodem červenal i výše zmíněný Nixon, pak nabídla přesně to ryzí, autentické a po všech stránkách vynikající sedmdesátkové drama říznuté thrillerem, jaké byste od režiséra snímků jako Sophiina volba, Podezření nebo Případ Pelikán asi čekali. I kdyby vás ale nic z toho nezajímalo, jen samotná presence magnetu na charisma Redforda z toho dělá podívanou, která se právěm řadí mezi absolutní milníky žánru potažmo kinematografie. (do_Od)

3. Vzpomínky na Afriku (r. Sydney Pollack, 1985)

Epická romance v tom nejvelkolepějším slova smyslu, která už nikdy nepůjde zopakovat. Nejen kvůli tomu, že doba je cynická, ale i proto, že už nikdo nebude investovat desítky milionů dolarů do toho, aby snímal divoká stáda gazel, šelem nebo slonů. A opájel se divokou africkou krajinou, sledoval ji s údivem i estetickou rozkoší, jakou by i v National Geographic záviděli.

Mohutně klenutá lovestory, v níž je Robert Redford nespoutaným dobrodruhem a Meryl Streep jeho oddaně milující slečnou, je esencí velikášského hollywoodského vypravěčství. Je to dokonale vybroušené romantické drama, které odkojilo Titanic, Anglického pacienta i Austrálii, a stalo se ikonou výpravných dramat o lásce, za úžasně fotogenických i nepříjemně bolavých okolností. Je to náramná podívaná ve všech ohledech, korunovaná nesmrtelným soundtrackem Johna Barryho, jemuž stačí pár tónů k tomu, aby v divákovi na maximum vyšponoval pocit osudovosti i rozmáchlosti. (Cival)

2. Podraz (r. George Roy Hill, 1973)

Redford, Newman a Hill. Kdyby tahle trojka natočila jen Butche se Sundancem, mohli by se vzájemně plácat po zádech a oslovovat jeden druhého „legendo“. Jenže ono jim to nestačilo. Nehodlám se pouštět do debaty, jestli jsou lepší Butch se Sundancem, nebo právě Podraz. Nemá to smysl, oba ty filmy jsou geniální. Stejně jako ve slavném westernu se tu ukazuje, že Newman s Redfordem se narodili proto, aby hráli vedle sebe a že byli skutečně nejlepší hereckou dvojkou všech dob. Bez ohledu na to, že v tomhle podfukářském retru se mnohem víc tlačí dopředu vztah mentor-students a že je to přeci jen trošku uvolněnější podívaná. 

Redfordovi bylo v době premiéry sedmatřicet, přesto bez nejmenších problémů hraje podstatně mladšího hrdinu. Jeho naivita, namyšlenost a frajerství působí dokonale přirozeně. Je absolutně okouzlující v tom, jak zabejčeně jde za svým cílem a postupně se mění z frajírka v chladnokrevného podvodníka, jenž si užívá, jak plán, který dali dohromady s parťákem, pomalu vychází. Podraz dovede být chytrý, napínavý, ale především strašně elegantní film, u něhož má člověk od začátku do konce na tváři spokojený úsměv. George Roy Hill z obou herců tahá maximum, hudební motiv patří k nejslavnějším vůbec, skvělá atmosféra třicátých let a stylové předěly mezi kapitolami… na tom filmu je vidět, jak do sebe všechno zapadlo s až podezřelou jednoduchostí. A Redford tu vypadá, jako kdyby se vlastně skoro ani vůbec nesnažil. A proto je tu boží. (Mr. Hlad)

1. Butch Cassidy a Sundance Kid (r. George Roy Hill, 1969)

Na samém vrcholu Redfordovy filmografie trůní snímek, který mohl být banálním westernem, ale stal se etalonem žánru. Snad žádný film totiž netěžil z ústředního dua tolik, jako tento. Newman se tu samozřejmě předvedl jako mistr lehkého šarmu a slovních šťouchanců, ale právě Redfordova přítomnost udělala z jejich dvojice něco, co se mnohé buddy komedie jen marně snaží zopakovat. Jeho Sundance není jen mlčenlivý (a zatraceně hot) střelec, který umí sakra dobře pálit z koltu. Je to hlavně chlap, který má v sobě tichou autoritu, přirozenou eleganci a špetku drsné ironie. Je to přesně ten týpek, kterého když pubescenti vidí na plátně, řeknou si: "Takhle se budu chovat zítra ve škole."

Redford dokázal, že umí být cool bez okázalosti, a že mu stačí pár ostrou bradou zarámovaných pohledů, aby si ukradl scénu. Vedle Newmanovy odlehčenosti působí jako pevný bod, který dává celé dvojici rovnováhu. Díky němu film není jen komediálně laděná jízda dvou desperátů, ale chytrý mix humoru, stylu, napětí a nadhledu, který zestárnul s noblesou. A i když se dnes mluví hlavně o „chemii Redford–Newman“, je to právě Redford, kdo dodal Sundance Kidovi duši a charisma, jež z něj udělalo jednu z nejikoničtějších postav westernového žánru. A pravděpodobně nejslavnější dvojici filmové historie. (Jokolo)