10. Přirozený talent (r. Barry Levinson, 1984)

Baseballový film s Robertem Redfordem? Přesně tak! Většina lidí ani netuší, že Přirozený talent existuje, což je obrovská škoda. Nenápadné drama Barryho Levinsona je totiž výstavní skříní všech Redfordových kvalit, jež se tu předvádějí nesmírně atraktivním sportovním balení. Adrenalinu je sice o něco méně, než bývá zvykem, Levinson ale záměrně kráčí jiným směrem.

Jeho film se snaží o poetickou baseballovou odyseu, během níž se Roy Hobbs dostává mezi elitu a mává to s ním všemi směry. Nečekejte však přehlídku laciných klišé a recyklování stokrát viděného. Přirozený talent má téměř éterické kvality, skvělé obsazení (Robert Duvall, Glenn Close, Kim Basinger) a hlavně toho Redforda, který tu vyloženě definuje slovo „štramák“. No prostě skrytý klenot, jenž byste měli co nejdříve dohnat. (KarelR)

9. Jeremiah Johnson (r. Sydney Pollack, 1972)

Filmová bible každého správného zálesáka. Asi tak bych začal lákání na jednu z těch – podle počtu hodnocení na databázích přeci jenom méně známějších – Pollackových klasik. Jeremiah Johnson však není pouze dobový dobrodružný „skorowestern“ o útěku z civilizace do čarokrásných Skalistých hor. Jasně, minimálně hodinu zápletka ve filmu skoro absentuje a sledujeme v první řadě zimní výjevy z boje o přežití nezkušeného lovce s flintou na rameni. Z lyrikou provoněné cesty z města se však v druhé polovině vyklube survival, kdy se z nemluvného muže stane… Ne, nebudu spoilerovat.

No a potom je tu samozřejmě charismatický Redford v hlavní roli, jehož zarostlý přikyvující protagonista se časem stal jedním z těch populárních gifů. Robert zase jednou suverénně ztvárnil postavu, se kterou je velmi jednoduché se ztotožnit. O to bolestnější je pozdější poznání, že touha žít po svém si časem vždy vybere svoji daň. Na závěr tedy jenom okřídlené zvolání:  „Takové filmy se už dnes netočí!“ a moje maximální doporučení. (TedGeorge)

8. Slídilové (r. Phil Alden Robinson, 1992)

Tenhle film si pouštím minimálně jednou ročně. Mám rád heisty, mám rád, když jsou i v těch nejmenších rolích herci vybráni co nejpečlivěji, a baví mě, když jsou hlavní hrdinové spíš kámoši než stoprocentní profesionálové. A tady se to sešlo všechno. Robert Redford tu šéfuje partě zlodějů a hackerů, kteří našli způsob, jak si vydělávat peníze legálně. Když ho ale dožene jeho vlastní minulost, musí spolu s partou vymyslet největší vloupačku své kariéry. Při tom mu po krku jdou tajné služby Ameriky i Ruska, gangsteři i člověk, jehož by ani v nejmenším nečekal. 

Slídilové samozřejmě po třiceti letech působí poněkud obstarožně, přinejmenším po technické stránce. Důležité ale je, že Redford tu svým charismatem a hereckým projevem, kdy balancuje mezi profesionálem a tak trochu naivním děckem, všechno skvěle odtáhne. A užívá si, že mu záda kryjí River Phoenix, Sidney Poitier nebo Dan Aykroyd. Je to napínavé, zábavné, stylové, chytré a neskutečně hravé. A Redforda to očividně baví. (Mr. Hlad)

7. Captain America: Návrat prvního Avengera (r. Anthony Russo, Joe Russo, 2014)

Dost možná nejlepší marvelovka vůbec není na první pohled film typický pro Roberta Redforda, jenže zdání klame. Bratři Russoové u své první komiksové štace přidali na vážnějších tématech a vycházeli z klasických politických thrillerů. Inspirací jim byly třeba i Tři dny Kondora nebo Všichni prezidentovi muži, tedy Redfordovy filmy, dovedu si však představit, že jakmile někoho napadlo obsadit ho do MCU, nikdo moc nepočítal, že na to kývne. Ale stalo se. 

Redford má samozřejmě důležitější, vděčnější a lepší role. Na druhou stranu funguje tu výtečně, protože jde proti typu postav, jaké v podobných filmech hrál a proslavily ho. Jeho šéf SHIELDu, který ve skutečnosti pracuje pro nepřítele, je chladnokrevně kalkulující svině s jasnou vizí a cílem. Na hrdiny fyzicky pochopitelně nemá, ale Redfordovo charisma a fakt, že diváci ho mají zažitého jako hrdinu, který by takové věci nedělal, tu fungovaly brilantně. Jeho účast v „obyčejné marvelovce“ byla navíc definitivním potvrzením toho, že u Marvelu se chtějí odprostit od jednoduchých akčňáků a nabídnout víc. Škoda, že jim to nevydrželo. Samotný Redford ve dvojce Capa je však do jisté míry pomník jejich snahám vymáčknout ze superhrdinských filmů co nejvíc. (Mr. Hlad)

6. Tři dny kondora (r. Sydney Pollack, 1975)

Konspirační thriller par excellence o literárním analytikovi CIA, jehož tým skončí celý mrtvý a on jen těsnou náhodou přežije. Aby však zůstal naživu i nadále, musí se uhýbat nájemným vrahům, zatímco se pokouší dobrat důvodu, proč všichni jeho kolegové museli umřít, a kdo za jejich vraždou stojí. Další vynikající Redford s překrásnou Faye Dunaway jsou pak jedním z důvodů, proč se na tenhle film podívat.

Precizní stylová režie a vskutku parádní práce s napětím a gradováním příběhu je další. Pokud ujíždíte na současných Slow Horses, baví vás romány a adaptace Johna le Carrého nebo jen obecně toužíte po nějakých špionážních thrillerech, které nejsou zase tak akční, ale pořád se pohybují ve stínovém světě tajných služeb a utajených operací, jsou Tři dny kondora nádherným příkladem toho nejlepšího, co v rámci žánru vzniklo. (do_Od)